Článek
„Jsme si dost jistí, že provincie Gauteng, která je epicentrem omikronu v Jihoafrické republice, už je za vrcholem,“ napsal už v neděli na Twitter s odkazem na klesající počet nově nakažených i poměr pozitivních testů demograf z Univerzity v Kapském Městě Tom Moultrie.
Hospitalizací i úmrtí bude v zemi v následujících dnech pravděpodobně přibývat, protože zmiňovaný vrchol v počtu nákaz se do nich ještě nestihl propsat, přesto to podle demografa „opravdu vypadá, že JAR z této vlny vyvázne „relativně netknutá“.
Nejčerstvější výzkum, za kterým stojí jihoafrický Národní institut pro přenosná onemocnění (NICD) a několik tamních vysokých škol, dokonce uvádí, že riziko hospitalizace nakaženého omikronem je zhruba o 80 % nižší než u nakažených deltou.
Proč tedy vědci v západních zemích radí vládám, aby zaváděly opatření, a předešly tak masivní a potenciálně smrtící vlně v důsledku šíření omikronu?
Drosten: Dosavadní zkušenost velí k opatrnosti
Asi úplně nejjednodušší odpověď zní následovně: „Dosud všechny varianty, které se šířily rychleji, způsobily víc onemocnění. To znamená, že uděláme dobře, když budeme i s touto velmi opatrní“. To jsou slova uznávaného virologa Christiana Drostena z Německa.
V Drostenově strohé odpovědi se zrcadlí zejména opatrnost a tendence raději dopředu počítat s horším scénářem, než doufat v ten lepší a riskovat malér. Opatrnost tady ale není jen o specifickém úhlu pohledu na věc. Existují pro ni konkrétní důvody.
V Evropě se lehčí průběh zatím nepotvrdil
Prvním z nich je podle časopisu Science skutečnost, že raná data z Evropy ani jiných západních států, nižší míru hospitalizací u nakažených omikronem nenaznačují.
V reportu odborníků z Královské univerzity v Londýně z minulého týdne stojí, že u ukazatelů hospitalizací a bezpříznakových infekcí omikronem nebyla vypozorována souvislost s variantou, což naznačuje „nanejvýš omezenou změnu ve vážnosti průběhu ve srovnání s deltou“.
Jak může být vlna v JAR tak rychle za vrcholem?
- Pokles v počtech nových případů je podle specialisty na bioinformatiku Trevora Bedforda z Washingtonské univerzity v kontextu toho, že omikron se šíří rychleji než ostatní varianty, „tak trochu záhadný“.
- Částečně by to podle Bedforda mohla vysvětlit hypotéza, že hodně nakažených uniklo pozornosti a oficiálním statistikám právě proto, že byl u nakažených častější mírný nebo bezpříznakový průběh.
- Naznačují to i data o vysoké pozitivitě testů. Ta minulý týden přesáhla 35 %. To se ale v JAR dělo i při minulých vlnách. Ve druhé vlně pozitivita překonala 32 %, ve třetí 29 %.
- Vědci tak v otázce, jak je možné, že bezprecedentně strmý nárůst počtu případů v JAR začal po relativně krátké době klesat, tápou.
Tohle je velmi předběžný závěr a jasno bude až v příštích týdnech, ale víc toho zatím není. Naopak poměrně dobře už je zmapované rychlejší šíření omikronu ve srovnání se všemi ostatními variantami. Na to velice brzy začaly upozorňovat Velká Británie i Dánsko, což jsou země s nejlepším monitoringem variant v Evropě.
Proč ale vědci a vládní poradci na západě se závěry čekají na vývoj na vlastní půdě a neřídí se tím, co vidíme v JAR? Tím se dostáváme k dalšímu problému.
Specifická situace v JAR
Jak už dřív řekl Seznam Zprávám Troels Lillebæk z dánského Statens Serum Institutu, není to o tom, že by někdo datům z JAR nevěřil. Hlavním důvodem jsou nejistoty plynoucí z rozdílů mezi tamní a západní populací.
Nejvíc se diskutuje o dvou.
Prvním jsou rozdílná stáří populací, přičemž ta jihoafrická je podstatně mladší. Obavy tedy budí nejistota, co se stane, až se stejná varianta rozšíří ve starší populaci.
Laboratoř v Brně zjistila 16 nových případů nákazy omikronem
Nutno podotknout, že toto ale zároveň nikterak neznehodnocuje fakt, že se v JAR současná vlna co do počtu hospitalizací a úmrtí jeví jako mírnější ve srovnání s předešlou vlnou, kterou způsobila delta. Proč tedy vědci odmítají uznat, že mírnější průběh omikronu je jasná věc?
Protože k mírnosti současné vlny v JAR mohlo přispět další specifikum tamní populace, kterou je vysoká promořenost z předchozích vln. V regionech silně postižených omikronem se podle časopisu Nature v minulosti nakazilo až 70 % populace (odhady se mírně různí).
Na toto ostatně upozornili i autoři nejnovějšího výzkumu o výrazně nižší míře hospitalizací mezi nakaženými omikronem. Rozlišit vliv vyšší úrovně imunity populace a mírnějšího průběhu omikronu, je podle autorů „těžké“. Za největší slabinu studie to označil podle Reuters Paul Hunter z University of East Anglia v Británii.
Co víme z výzkumů v laboratoři?
Vedle pozorování dat v terénu zároveň pokračují i testy v laboratořích. A platí pro ně to samé – ukazují náznaky mírnějšího průběhu, ale nic, o co by se dalo s jistotou opřít.
Jmenovitě jde o výzkum vědců z Univerzity v Kapském Městě, který testoval imunitní odpověď takzvaných T-buněk, které jsou, dalo by se říct, druhou obrannou linií imunitního systému. Má se za to, že T-buňky na rozdíl od protilátek nezamezí vstupu viru do těla, ale dokážou ho v těle rozeznávat a ničit, čímž předchází těžkému průběhu. Výsledkem bylo zjištění, že T-buňky ze vzorků od očkovaných lidí, si v boji s omikronem vedly lépe než s původní verzí koronaviru.
Smršť jménem omikron. Okolní státy mají noty, jak to bude přes Vánoce
Se zajímavými výsledky nasvědčujícími lehčí průběh přišli i vědci z Hongkongu. Zaměřili se na rychlost množení viru v lidské tkáni. Hlavním zjištěním bylo až 70krát rychlejší množení omikronu ve srovnání s deltou v tkáni z lidských průdušek, což by mohlo částečně vysvětlovat rychlejší tempo šíření pozorované v terénu.
Ve tkáni z plic se ale omikronu dařilo naopak hůř i ve srovnání s původní verzí viru, což by mohlo signalizovat právě mírnější průběh.
Problém laboratorních testů obecně ale spočívá v tom, že tam nejde nasimulovat stejné podmínky jako v lidském těle, což může výsledky zkreslovat. Například izolovaná tkáň z průdušek může mít slabší imunitní odpověď, než když je v přirozeném prostředí a tak dále.
Jisté odpovědi z laboratoří podle Drostena můžeme očekávat až někdy kolem Velikonoc. Tou dobou už ale podle něj bude svět nejspíš znát vážnost průběhu na základě přímého pozorování v populacích.
Tři dávky proti omikronu nestačí, očkujeme čtvrtou, oznámil Izrael
Ani mírnější průběh nemusí být výhra
Posledním důležitým faktorem, který zcela jistě hraje velkou roli v přemýšlení vědců a vlád nad tím, jestli se omikronu bát nebo ne, je fakt, že mírnější průběh omikronu v konečném důsledku nemusí znamenat, že se není čeho bát.
Jde o to, že když bude varianta působit například o polovinu méně hospitalizací, její vyšší rychlost šíření spolu s vyšší schopností šířit se mezi očkovanými, může ve finále způsobit tak velké množství případů, že lidí v nemocnicích bude i tak víc, než dokážou zvládnout.
V současné chvíli, kdy nikdo nezná přesná čísla, o kolik rychleji se omikron šíří ani o kolik má mírnější průběh, tak politikům, jak napsal časopis Nature, nezbývá než se rozhodnout naslepo.