Hlavní obsah

Komentář: Fialova vláda slíbila změnu. Musí začít u covidu a dost to spěchá

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Jeden tip na změnu: Nepokoušet se řídit pandemii podle toho, jestli to nemocnice „zvládají“ nebo „nezvládají“. (Ilustrační snímek.)

Reklama

Lhaní si do kapsy je zakázáno. Upřímnost je nezbytná. Metoda zapudit covid okecáváním se neosvědčila.

Článek

V zápase s pandemií se konečně objevil pevný bod: Na pátek 17. prosince bylo oznámeno jmenování nové vlády. Tím by se mohlo něco změnit k lepšímu, respektive začít existovat – například odvaha rozhodovat, zodpovědnost a plán.

Bohužel pevný bod sám o sobě ještě nic neřeší. Kolem něj se rozkládají tekuté písky.

Jako už víckrát, i teď je protivníkem protipandemických opatření kalendář. Česko notoricky doplácí na to, že zodpovědným činitelům (a potažmo nám všem) do toho zase „něco vleze“. Například volby. Nebo střídání u moci. Nebo Vánoce a Silvestr.

Když k tomu na rozhodujících místech připočteme nedostatek předvídavosti, zpožděné reakce a nepřesvědčivou komunikaci, není divu, že boj s pandemií trpí zhoubnou polovičatostí. Něco se vymyslí nebo udělá, ale vždycky v pozadí s pevnou vírou, že „ono si to nějak dá říct“. Myslím ta nemoc. Nedá. Je surová.

Tahle zátěž v myšlení a přístupu čeká i na novou vládu. Může ji převzít a rozvíjet dál, a nemusí. Je to jen na ní, výmluvy se od pátku – dobrá – tak od soboty nepřijímají.

Momentální stav vypadá asi takto. A je to zase oblíbený duel mezi realitou a tím, jak si ji přejeme vidět: Epidemie (5. vlna) sice „klesá“, ale to mluvíme o relativně mírném, poslední dobou setrvalém poklesu kolosálních čísel nových případů. V denním průměru na počet obyvatel jsme – když vynecháme ministáty – znovu na špici Evropy spolu se Slovenskem a Dánskem.

Zkreslení, že věci jsou na dobré cestě, vychází z velikosti nastalého průšvihu. Situace na intenzivních péčích se v něm už nějaký čas „stabilizovala“. Stejně jako vysoké procento pozitivních testů. Očkování třetí dávkou se otevřelo dalším skupinám a namotivovaní zájemci po něm skočili – z druhé strany nově rozočkovaných lidí přibývá spíš symbolicky než masově.

Do toho do Evropy dorazila vysoce nakažlivá mutace omikron. Stejně jako v případě mutace delta s ní nejdřív začala zápolit Velká Británie. A stejně tak se nejspíš časem – možná brzy – rozšíří po kontinentu.

Andrej Babiš, premiér v demisi, minulý týden: S dalšími protiepidemickými opatřeními vláda nyní nepočítá. Nemocnice to ale zvládají. Vlastimil Válek, budoucí ministr zdravotnictví a vicepremiér, minulý týden o omikronu: De facto sledujeme vývoj situace. Zatím se zdá, že spíš ty méně pesimistické informace z JAR by mohly být ty přesnější. Máme nachystané dva nebo tři variantní scénáře, ty bychom chtěli spustit v lednu.

Ano, vlezlo do toho předávání moci a vánoční svátky. To snad chápeš, omikrone? Podnikové večírky jsme doporučili odpískat, adventní trhy se přejmenovaly, hospody zavírají plus minus v deset, děti chodí do karantény, občany jsme vybídli, aby se dali se očkovat, tak co po nás ještě chceš? Snad se dohodneme, jsme přece lidi, ne? Ne. Nemoc je surová a nemá kalendář. Nechápe, co je listopad, prosinec, leden.

Jestli nová vláda chce přinést „změnu, které můžete věřit“ (to bylo heslo Spolu), musí to neprodleně vztáhnout na boj s pandemií. Palčivější téma pro změnu neexistuje.

Než by se taková změna propsala do konkrétních postupů, do oslovování veřejnosti, do opatření a směrnic, musela by napřed nastat v uvažování rozhodujících politiků:

Lhát si do kapsy je přísně zakázáno. Chlácholení „situace není dobrá, ale…“ se vymstilo. Upřímnost k sobě a k těm, co ty trable s přestávkami už skoro dva roky snášejí, je pro nějaké kloudné pokračování nezbytná. I když může být tvrdá. Metoda zapudit covid okecáváním se hrubě neosvědčila, to víme. Snad už.

Reklama

Doporučované