Akta JZD. Seriál To se vysvětlí, soudruzi! sází na retro humor a svěží styl

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V 80. letech v Československu fungovala instituce, která se seriózně zabývala výzkumem paranormálních jevů. Nazývala se Psychoenergetická laboratoř a vedl ji „bolševický čaroděj“ profesor František Kahuda. Její existencí se inspirovali tvůrci nového seriálu České televize To se vyřeší, soudruzi! V něm dvojice vyšetřovatelů (Jiří Macháček a Jan Cina) zkoumají kruhy v obilí na poli za místním JZD, zardoušené břichomluvce nebo mytické bytosti z trampských historek. Za krk jim u toho dýchá drsná estébácká mlátička, soudružka Snížková (Anna Fialová) a její dobromyslný parťák Hora (Leoš Noha).

Režiséři Matěj Chlupáček a Michal Samir a scenáristé Miro Šifra, Lucie Vaňková a Marie Stará v koprodukční sérii nabízí komediální detektivku, jejímž prostřednictvím se ale snaží hlavně nahlížet na život v normalizaci s humorem a nadhledem. Pomáhá jim s tím retro nádech vyšperkovaný výraznou barevnou stylizací, balancování na hraně parodie, ale i klouzání mezi sci-fi, hororem a fantasy.

Každá z epizod, jejichž názvy odkazují k československým filmovým legendám – diváky čeká třeba Jak uškrtit mistra Šálka, Hoří, má babičko, Balada pro Kozlopíra nebo Lada Lazarová –, nabízí příklon k jinému z uvedených žánrů, což autorům rozvazuje ruce v tom, jaký svět na obrazovce mohou vytvářet.

Jeho ukotvení v realitě se nevzdávají, ale místo depresivního, mnohdy černobílého zobrazení života za minulého politického režimu, na něž jsme u tuzemských dobových filmů a seriálů zvyklí, se nebojí odlehčeného přístupu. Je to osvěžující, ale pro řadu diváků to bude problematické; stejně jako to bylo problematické u rozporuplně přijímaného seriálu Volha z roku 2023, v němž režisér Jan Pachl místo morálně čistých protirežimních odbojářů do centra dění postavil prospěchářského lidového donašeče.

Tvůrci přiznaně a s láskyplností fanoušků sbírají to nejlepší z kultovních pořadů jako Arabela, Návštěvníci či Létající Čestmír i dodnes oblíbených snímků jako Což takhle dát si špenát?, „Pane, vy jste vdova!“ nebo Zítra vstanu a opařím se čajem. Zároveň ale přináší svěží nápady a mají odvahu zkoušet něco nového, i když to nakonec padne mimo mísu. Velkým plusem jsou také skvěle vybrané lokace.

České filmy a seriály zasazené do druhé poloviny 20. století se často odehrávají v interiérových skanzenech obehnaných nevzhlednými obývákovými stěnami. Soudruzi fungují ve fantaskním pracovišti Ústavu paranormálních jevů, ale když vyrazí do terénu, paranormálno loví mezi posledními zbývajícími brutalistními stavbami u nás, které ještě neskončily znetvořené moderními rekonstrukcemi nebo srovnané se zemí, nebo na místech opředených lidovými legendami. Vytváří tak něco, co minimálně vypadá poctivě.

Atraktivní vizuál nicméně po několika úvodních minutách začíná sloužit čistě jako dekorace a děj se kupředu posouvá pouze pomocí těžkopádných, strojových replik, jež křečovitě pronáší hlavní charaktery. Čiší z toho nedostatek sebevědomí, jež ČT vkládá do vlastní autorské tvorby; jako by se rovnou počítalo s tím, že titul na televizních obrazovkách poběží pouze jako kulisa po náročném dni. Je v tom ale i viditelný tlak na srozumitelnost pro co nejširší cílovku, což téměř nikdy není k dobru věci.

A rozhodně to nevylepšuje Jiří Macháček, pro nějž je role unaveného, cynického Davida Zajíce prvním seriálovým angažmá. Naštěstí mu sekundují nejvýraznější z talentů nastupující herecké generace: Jan Cina v úloze naivního idealisty Vojty Beka potřebuje prostor na rozjezd, pozornost si ale zaslouží především čím dál obsazovanější Anna Fialová. Ta se s každou další rolí znatelně zlepšuje a přímo před očima současného diváctva roste ve výbornou herečku, kterou jednou bude radost vidět v čemkoliv, na čem se rozhodne pracovat. I její výkon je jednou z motivací, proč dát šanci všem osmi dílům; novinářům byl prezentován jeden.