Recenze: Ezo kurz na majáku se zvrtne. Nové české detektivce je proč fandit

Cíl je jasný. Malý ostrov s majákem uprostřed moře. A také velká spirituální proměna. Alespoň ji slibuje organizátor kurzu s duchovním jménem Chail skupince deseti Čechů a Slováků, kteří do Chorvatska nepřijeli za sluncem a vlnami, ale touží prožít něco mnohem neobyčejnějšího.

Už když se účastníci naloďují na plavidlo, které je má dopravit na ostrov, nesourodá parta si nepadne kolem krku. Šarvátky a hádky o nepodstatné drobnosti ukazují, že všichni přítomní si toho potřebují opravdu hodně urovnat uvnitř sebe sama. Otázkou zůstává, nakolik jim k tomu může pomoci kurz nazvaný Setkání se smrtí. Obzvlášť když se záhy ukáže, že ten název tentokrát nebyl metaforický. A na ostrově, odříznutém od světa titulním vichrem zvaným Bora, se náhle nachází dvě mrtvoly.

Šestidílný seriál Bora, který lze od pátku vidět ve videotéce Oneplay, dříve známé jako Voyo, vychází z osvědčeného konceptu: uzavřít protagonisty na odlehlém místě, kde může být podezřelým i obětí kdokoli. Poměrně osvěžující konstelaci ovšem představuje fakt, že jde o jedince, kteří mohou být stejnou měrou směšní, traumatizovaní i psychopatičtí. A těžko říci, na koho která škatulka sedne nejlépe.

Vedoucí kurzu v podání Jana Révaie mluví o smrti neustále, ale je to ostatně téma tohoto setkání, v němž vedle rozjímání a meditací pravděpodobně budou hrát roli také silné psychedelické substance.

Záhadného Samuela, jehož ztvárnil Vojtěch Kotek, provází spousta běsů z minulosti. Víme o něm jen to, že je chytrý a umí diplomaticky jednat s lidmi. Zuzana Mauréry naopak ztělesnila bláznivou ezoteričku, která má plná ústa čaker či bohyně Kálí, přitom právě ona alespoň navenek působí nejméně vyrovnaně ze všech.

Bora celkově těží z dobře obsazených i napsaných charakterů. Tomáš Maštalír hraje drsňáka, co sloužil v Afghánistánu, Klára Melíšková ženu, které v minulosti zjevně ublížili muži a je k nim proto nedůvěřivá. Predrag Bjelac zosobnil Chailova stoického a rozhodně působícího pobočníka, který má vše na povel. V neposlední řadě se kurzu účastní Daniel Fischer coby od první chvíle ten nejvíce podezřelý: pánbíčkář s výrazem psychopata či přinejmenším sociopata, vybavený dost zvrhlým smyslem pro humor.

Režiséři Zuzana Marianková a Marek Najbrt zručně mísí krimi s thrillerem, neváhají odlehčit napětí černým humorem a první dva díly se rozhodně umí divákům dostat do hlavy. Tohle není standardní česká televizní detektivka typu aktuálně běžících Vražd v kraji, kde se u každého případu objeví dva tři podezřelí a hodinu čekáme, než se naplní osvědčené schéma. A také to není jen další příspěvek z ranku „česká krimi v Chorvatsku“, jako byl loni například hodně komediálně laděný seriál Policie Hvar.

Bora je ambicióznější, má blíže k thrilleru než komedii, jakkoli v některých scénách se napětí a humor mísí celkem působivě.

Bohužel ne vše dopadlo zcela přesvědčivě. Hrdinové nemají přístup k mobilům, které na začátku kurzu odevzdali a nyní leží v sejfu, k němuž nikdo nedisponuje heslem a nepomůže ani metrová sekera na štípání dřeva. Přesto dojde ke kontaktu s pevninou a tvůrci se místy musí dost snažit, aby protagonisty a informace o nich udrželi v izolaci.

Pomáhá jim liknavost českých, slovenských i chorvatských policejních složek či fakt, že Chailova manželka, kterou hraje Anna Geislerová, se chová víc než nestandardně, byť zjevně tuší, že na ostrově něco není v pořádku.

Uvidíme, nakolik v dalších epizodách převáží hvězdný česko-slovenský ansámbl a jeho pozoruhodný um lézt sobě i divákům na nervy, nebo zda se naopak důvěryhodnost scenáristické konstrukce Zuzany Mariankové a Zdeňka Jecelína bude dále tu a tam bortit pro potřeby zápletky či udržování napětí. Zatím tvůrci tuto partii v duchu klasických detektivek Agathy Christie rozehráli solidně.

O mnoha postavách toho očividně ještě hodně nevíme. Prozatím je zřejmé, že prakticky každý, a nejen postavy na ostrově, tu má nějaká tajemství či přímo traumata. Což může být ošemetné. Chvílemi to vypadá, jako by v tomto univerzu takřka nikdo nebyl „normální“. Hrdinové mohou být protivní či jakkoli nesympatičtí, ale nesmí začít být publiku lhostejní, musí existovat důvod, proč se o jejich osud bát či proč být zvědavý, jak vše dopadne. A tady se kladné vlastnosti dají počítat na prstech.

I přes tyto výtky je Bora už teď poměrně výrazným žánrovým počinem. Má atmosféru, je nad čím přemýšlet, dokáže donutit k představě, jaké by to bylo pobývat s podobnými jedinci uprostřed bouřky na malém ostrově, kde před ostatními není úniku a zároveň člověk nechce být sám, protože ve skupině se cítí bezpečněji.

Snad to celé v dalších dílech nesklouzne k pouhému žánrovému cvičení, jak se některým komplikovaně vystavěným zápletkám stává. Důvodů seriálu fandit je prozatím víc než dost.