Článek
Kromě hudby mísící styl gypsy a tango první den přehlídky nabízí také promítání filmů v kině Panorama, vernisáž výstav nebo bluesový večer.
Na festival každoročně zamíří tisíce lidí. Letošní ročník podle pořadatelů nebude jiný. „O vstupenky byl velký zájem a prodalo se jich více než loni. Počasí nám také letos přeje,“ říká za organizátory Michaela Jurenová. Program je rozprostřen na několik míst ve městě, akce se konají například u Židovského obecního domu, za budovou Muzea regionu Boskovicka, v sokolovně nebo v zámeckém skleníku.
Letošní ročník má podle Jurenové dvě dramaturgické linky. Jedna souvisí s 90. výročím narození Václava Havla. „Druhá připomíná 20 let existence nezávislého vydavatelství Polí5. K tomu se váže i výstava fotografií Karla Šustra,“ vysvětluje.
Novinkou je scéna pro výtvarné umění a performance u Židovského obecního domu. Experimentální umělci zde reflektují program festivalu. „Oni mají nějaký koncept, ale reagují na to, co se děje, na diváky, na inspiraci, která jim přichází z toho místa. Návštěvník je součástí vzniku toho díla,“ objasňuje Jurenová.
Lákadlem dalších dní festivalu, který potrvá do neděle, je například česká skupina hrající elektronickou hudbu Ohm Square. V sobotu večer vystoupí v Panském dvoře. „Z Japonska přijede kapela Green Milk from the Planet Orange. Má opravdu intenzivní energii a ty koncerty vždycky stojí za to,“ poznamenává Jurenová na adresu této japonské avantgardní rockové formace.
Kromě posluchačů si na své přijdou i fanoušci filmové tvorby nebo výtvarného umění. Z filmů diváci uvidí jak starší české snímky, tak novější počiny. Těšit se mohou například na dokument Velký finále PSO režiséra Dominika Kalivody, který sleduje orchestr Police Symphony Orchestra z Police nad Metují na Náchodsku. Na programu je i Odcházení Václava Havla.
Výtvarná část zahrnuje výstavu fotografií či performance. „Samozřejmě myslíme i na děti. Od zítřka jsou tam ve stanovém městečku raníčky a večerníčky. Děti mohou den začít i skončit pohádkou,“ dodává Michaela Jurenová.
Především si návštěvníci mohou v Galerii Otakara Kubína prohlédnout 50 panelů fotografií z cyklu Invaze 68 od světoznámého Josefa Koudelky. Osmaosmdesátiletý fotograf už dříve řekl, že k výstavě v rodném městě byl přemluven a bral ji jako projev slušnosti.
Galerie nabízí ucelený soubor snímků, které Koudelka pořídil během dramatických dnů v srpnu 1968, kdy do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Tehdy ještě mladík reportážní fotografii nevěnoval pozornost, přesto tyto spontánně vzniklé záběry obletěly svět a staly se symbolem odporu proti okupaci.
„Jedno ráno jsem se probudil, byli tady Rusáci a já byl fotograf. Vzal jsem aparát a reagoval. Nikdy jsem nic takového nefotil,“ vzpomíná Josef Koudelka. Dnes je tato série považována za jednu z nejlepších reportáží minulého století.
Autor zdůrazňuje, že tehdy nešlo o promyšlenou práci. „Tam nepřemýšlíš, reaguješ,“ poznamenává. Fotografie podle něj získaly univerzální význam. „Najednou to přestal být problém Československa nebo můj problém. Dostalo to úplně jiný smysl,“ říká Koudelka.
Věří, že fotografie mají sílu přežít své autory i dobu, ve které vznikly. „Lidi budou všichni mrtví. Ale ty fotografie budou pořád publikované,“ odhaduje. Řekl, že kdyby k invazi došlo dnes, situace by byla jiná. „Dneska by to fotografoval každý,“ poznamenává.
Fotografie jsou k vidění v Galerii Otakara Kubína, kterou před dvěma lety od soukromého provozovatele převzala Kulturní zařízení města Boskovice. „Josef Koudelka si pro výstavu v Boskovicích přál vystavit soubor Invaze 68, což obzvlášť vzhledem k současným událostem ve světě velmi oceňuji. Fotografie i samotné téma jasně ukazují nadčasovost Invaze 68 a nutnost znovu a znovu ji připomínat a vystavovat,“ uvedla kurátorka Gabriela Sauerová. Koudelkovy fotografie budou v galerii k vidění do 29. září.
Součástí festivalu v Boskovicích jsou rovněž prohlídky židovské čtvrti. V závěrečný den bude na programu i pokládání kamenů zmizelých jako připomínka několika židovských rodin.
Festival původně vznikl coby součást úsilí o záchranu židovské čtvrti. Po vyvraždění většiny boskovických židů za druhé světové války a 40 letech komunismu čtvrť silně zchátrala. Dnes už zánik židovským památkám nehrozí, většina budov je opravená, festival tak mohl opustit původní název „pro záchranu a obnovu židovské čtvrti“. Stále však upozorňuje na boskovické památky a historii.
