Článek
Novou inscenaci dětské opery Brundibár od Hanse Krásy tuto sobotu uvede Divadlo města Ústí nad Labem. Určena je dětem i dospělým. Tvůrci chtějí jejím prostřednictvím připomenout, že solidarita, odvaha či víra mají své místo také v dnešním světě. Po sobotní premiéře následují nejbližší reprízy 10. a 31. května.
Brundibára napsal pražský židovský skladatel Hans Krása na libreto Adolfa Hoffmeistera už v roce 1938. Premiéra se ale konala až za nacistické okupace, na přelomu let 1942 a 1943 v pražském židovském sirotčinci. Autor se jí nedočkal, v srpnu 1942 musel nastoupit na transport do terezínského ghetta. Tam se Krása po necelém roce internace stal vedoucím hudební sekce vězeňské samosprávy.
Když do tábora přijely i děti, jež v pražském představení Brundibára účinkovaly, a podařilo se sem přivézt klavírní partituru, Krása s dětskými vězni vytvořil pro mnohem menší orchestr novou, takzvanou terezínskou verzi. Premiéru měla v září 1943 na půdě Magdeburských kasáren za doprovodu desetičlenného ansámblu.
Finální část opery zlidověla. I přes nutnost měnit vzhledem k deportaci obsazení rolí se hrála v této přestupní stanici do táborů smrti více než padesátkrát. Její část je dokonce zachycena v nacistickém propagandistickém filmu Vůdce daroval Židům město. „Každý měsíc odjížděly vlaky do Osvětimi, zpěváčci se stále měnili a nakonec vlastně neměl kdo role zpívat,“ popsala konec díla v Terezíně pamětnice všech repríz Anna Hanusová.
Život většiny dětských herců skončil ve vyhlazovacích táborech. Stejný osud potkal Hanse Krásu, který byl v říjnu 1944 poslán do Osvětimi. Tam jej hned po příjezdu usmrtili v plynové komoře. Bylo mu 44 let. Terezínskou internací prošlo na 15 tisíc židovských dětí, zůstalo 800, z vyhlazovacích transportů se vrátila pouhá stovka.
V ústeckém divadle nyní terezínskou verzi opery Brundibár hudebně nastudovali dirigent Martin Peschík, režie se ujal David Cody. V inscenaci účinkují Ústecký dětský sbor i orchestr a balet Divadla města Ústí nad Labem.
Podle tvůrců spočívá výjimečnost projektu mimo jiné ve velkém množství dětských rolí na jevišti. „Pro děti je to obrovská zkušenost být součástí profesionální inscenace. Učí se nejen hudbě a divadlu, ale i spolupráci a zodpovědnosti,“ říká sbormistryně Martina Zemanová. Podle ní dokáže Brundibár oslovit mladé interprety i diváky přirozeným a srozumitelným jazykem.
Příběh vypráví o sourozencích Pepíčkovi a Anince, kteří mají nemocnou matku. Doktor jim doporučí mléko. Aby si na něj vydělaly, děti začnou zpívat na ulici a zkouší napodobit flašinetáře Brundibára, ten je ale vyhání. Děti se však nespravedlnosti postaví, nakonec se spojí se zvířátky, překonají překážky a nad Brundibárem, potažmo nad zlem, vyhrají.
„Brundibár je silný právě svou jednoduchostí. Děti v něm okamžitě pochopí, o co jde, a dospělí v něm zároveň čtou hlubší významy,“ říká režisér David Cody.
Terezínská historie dodala opeře další rozměr, neboť toho času přinášela dětem i dospělým naději a pocit sounáležitosti. „Je to dílo, které vzniklo v těžkých podmínkách, ale nese v sobě neuvěřitelnou sílu. Právě to chceme dnešnímu publiku předat,“ doplňuje dirigent Martin Peschík.
V 90. letech minulého století operu nastudovali Zdena a Václav Fleglovi s Dismanovým rozhlasovým dětským souborem. Opakovaně ji pak uváděli po celém světě.
V roce 2023 nakonec Brundibár znovu zazněl v půdním divadle Magdeburských kasáren v Terezíně. Studenti gymnázia z německého Wülfrathu ho provedli ve stejný den na stejném místě, kde ho před 80 lety hrály vězněné děti.
Zdravici tehdy divákům z Izraele poslal Zvi Cohen, který roku 1943 účinkoval v terezínské opeře na foukací harmoniku. „V době míru a blahobytu si těžko dokážeme představit, v jakých podmínkách opera vznikala, ale velice přesně se ze vzpomínek bývalých vězňů dozvídáme, jaký význam pro ně opera měla,“ konstatoval při této příležitosti ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek.
