Článek
Depozitář, který má sloužit jako stabilní prostředí pro uchování uměleckých děl, toto úterý otevřela ředitelka galerie Magdalena Juříková s pražským radním pro kulturu Tomášem Slabihoudkem z TOP 09 a šéfem magistrátního odboru pro kulturu Jiřím Sulženkem.
Galerie podle šéfky bude moci opustit některé dosavadní prostory, v nichž díla uchovávala. Šlo například o odsvěcený kostel v pražských Bohnicích či protiatomový kryt v Hostivaři.
Areál Bouchalka, pojmenovaný po někdejším zájezdním hostinci s kováři, byl původně vystavěn jako sklad léčiv, poté sloužil coby sklad civilní obrany. Doteď zde byly uloženy originály některých barokních soch, například z Karlova mostu. Asi po dvacetiletém úsilí se nyní podařilo podle návrhu architekta Štěpána Jakubce přestavět druhou halu na profesionální depozitář.
Ten galerii chyběl po celou dobu její existence, tedy od roku 1963. „Protože díla potřebují specifické podmínky k uskladnění, nejnáročnější je tady udržet klima, eliminovat všechny výkyvy,“ vysvětluje Juříková.
Podle Slabihoudka se podařilo vytvořit stabilní prostředí, a to také díky asi 18 tepelným vrtům a fotovoltaické elektrárně s výkonem 100 kilowattů. Juříková označuje stavbu za ekologickou. Na investici hlavního města přispěl Národní plán obnovy.
Podle provozního náměstka Juříkové Miroslava Koláčka, který měl stavbu na starost, depozitář disponuje prvky nejvyšší ochrany. „V místnostech, kde se nacházejí naše nejcennější díla, je zbudováno samozhášecí zařízení, které uhasí požár do několika vteřin,“ zmiňuje Koláček.
V depozitáři budou sídlit také velké ateliéry pro restaurování kamene, sádry a papíru, ateliér pro restaurování papíru galerii dosud chyběl. Menší ateliér bude restaurovat malbu.
Galerie hlavního města Prahy nyní podle Juříkové postupně opustí většinu dosavadních úložných prostor a naprostou většinu svých sbírek umístí do nového depozitáře. „Díla se během let ocitala v různých provizoriích. Ať už šlo o odsvěcený kostel v Bohnicích, sklepení v Troji, či protiatomový kryt v Hostivaři, nikdy nešlo o zcela vhodné prostředí, pouze o řešení dočasná a neodpovídající významu sbírky a potřebným parametrům její ochrany,“ vysvětluje.
Teprve v roce 1993, po převzetí druhého patra ústřední budovy Městské knihovny, získala galerie příruční depozitář, který postačil k uschování alespoň desítek nejprestižnějších obrazů. „Tato situace byla zcela neudržitelná a dodnes mě udivuje, že to nikoho z mých předchůdců netrápilo natolik, aby začal usilovat o změnu,“ zmiňuje Juříková.
Některá díla v prostorách hlavní budovy Městské knihovny, jejíž část galerie nadále provozuje, zůstanou. V novém depozitáři však instituce získává místo také na nové akvizice. „Máme rezervu na 30 let,“ poznamenává ředitelka.
Coby příspěvková organizace Prahy se galerie zaměřuje na moderní a současné umění, stará se ale také o pražské plastiky na veřejném prostranství. Galerie vystavuje v sedmi objektech, a to v domě U Kamenného zvonu, Městské knihovně, Colloredo-Mansfeldském paláci, Domě fotografie, v Bílkově vile, trojském zámku a také v Domě Františka Bílka v Chýnově na Táborsku.
