Tam, kde se lidé perou se živly. Nový český seriál je nečekaně intenzivní

Alena Kočí se vrací domů. Do míst, odkud snad všichni uprchli. A ti, co zbyli, mají převážně neradostné vzpomínky a traumata. Čtyřicátnice Alena je unavená ze všeho, ze své policejní kariéry, ze života, rodnému kraji chtěla dát sbohem. Místo toho se stává hlavní vyšetřující tragické události, jež rozháranou komunitu ještě více rozeštve.

Nová šestidílná minisérie Hec, kterou v neděli večer začíná vysílat Česká televize, nezapře své vzory. Chmurné zahraniční kriminálky s hrdinkami, u nichž se osobní rovina prolíná s tou pracovní, odehrávající se v nejzapadlejších koutech světa. Scenárista a režisér Michal Samir si však ze zahraničí půjčuje velmi dovedně.

Trochu anonymní místo uprostřed krajiny, jehož středobodem je dřevěný kostel ze 16. století, působí prokletě. Hovoří se o velkém vichru, který napáchal škody, hrdinčina matka žije v domě, kterému chybí velký kus čelní stěny. Trochu jako na výstavě večer z křesla sleduje televizi, všem na očích.

V tomto kraji lidé věří v Boha, byť mají pocit, že se od nich odvrátil. Je to kus země, kde se stále nosí kovbojské klobouky, místní chovají koně a vše jsou zvyklí si dělat po svém.

Když shoří místní kostel a v sutinách se najdou lidské ostatky, pro mnohé jde o další boží ránu. Zároveň se zdá jasné, kdo je hlavní podezřelý. Jenže Alena má neodbytný pocit, že tu něco nesedí. Ke spoustě starousedlíků ji poutají dávné vazby a než se s rodnou hroudou rozloučí, aby odjela se zakoupeným přívěsem do neznáma, hodlá případ dotáhnout do konce.

Režisér Sami od prvních chvil buduje hutnou atmosféru. Petru Hřebíčkovou obsadil do hlavní role možná trochu proti typu, ale je přesvědčivá v roli sebevědomé, drsné a rozhodné, přitom zranitelné ženy, která pozvolna odhaluje publiku svůj podíl na koláči neštěstí, do něhož se tu zjevně zakousli snad všichni obyvatelé.

Také Stanislav Majer v roli kněze Vojtka je se svou holou hlavou a knírkem zprvu skoro k nepoznání. Tento válečný veterán se vrátil z míst, kde se domnívá, že viděl všechny hrůzy světa. Pozvolna zjišťuje, že toho ještě neviděl dost.

Tvůrci rozkrývají různé rodinné či milostné vazby z dávné minulosti, které komplikují nejen vyšetřování, ale vůbec to, aby komunita nadále držela pohromadě.

Pocit strachu posiluje záhadná sektářská rodina Majewských, jež hovoří polsky, vyznává jiné zvyky a jiného, ještě o poznání krutějšího boha. Coby panovačný patriarcha jí vládne Jaromír Dulava, jeho syny a pobočníky ztvárnili Jiří Slušák a Tadeáš Moravec. Jen dcera Markéta v podání Dariji Pavlovičové se odmítá držet rigidních rodinných pravidel. Za nocí uniká k ohništi kousek od kostela, kde se schází mládež, aby se bavila tím jediným způsobem, jaký se tu nabízí. Tedy intenzivním popíjením.

Pohraniční vesnice Kouty, kde se Hec odehrává, působí až přízračně. Pokud má seriál od počátku jisté limity, tak v tom, že toto místo si trochu obtížně představujeme jako realitu dnešního Česka. Na rozdíl od bažin státu Louisiana ze seriálu Temný případ či rančů moderních texaských kovbojů, o nichž vyprávějí westernově laděná krimi dramata režiséra Taylora Sheridana, připomínají Kouty chvílemi spíše prostor symbolický než skutečný.

Ale zároveň Hec nikdy nepůsobí tak kašírovaně jako například předchozí snahy České televize převést pro změnu temné severské kriminálky kamsi za Brno – jako u nechtěně komického seriálu Labyrint od Jiřího Stracha. Michal Samir je o poznání lepší režisér, a byť jeho scénář místy neunese množství postav a některé dějové zákruty, jde o dílo teskné i napínavé až do konce.

Najdeme tu postavy přesvědčivé, až uhrančivé, a pak i takové, se kterými je potíž. Alenin nadřízený Španer v podání Tomáše Jeřábka se od prvních chvil chová jako nadutý blb, přitom ti dva spolu delší dobu partnersky žili – což nepůsobí zrovna uvěřitelně. Na druhé straně nový kolega Pilný coby nejistý, empatický muž vyzařuje neokázalý šarm. Juraj Loj tu po toxických monstrech ve snímcích Sbormistr a Divočina dostal příležitost si zahrát sympaťáka.

Jen výčet protagonistů zabere celkem velkou plochu. Jan Hájek hraje nepříliš přívětivého vedoucího místních dobrovolných hasičů, Jana Plodková a Magdalena Borová ztvárňují matky zlomené žalem, mezi mládeží tradičně vyniká Petr Uhlík coby tajuplný Ibin Svatov či Prokop Zach v roli Tomáše, jemuž se okolí vysmívá a kterého užírá nenávist na celý svět. Z ní se vypisuje temnými verši a ještě démoničtějšími kresbami.

Režisérovi se na jedné straně daří vykreslit toto pochmurné, prokleté místo svázané pověrami a zbytky spirituality, aniž by šlo o přílišné emoční vydírání či vše působilo násilně. Přesto dějiště zalidnil až příliš mnoha postavami, což v prostřední části seriálu brzdí tempo a komplikuje charakteristiku severomoravského pohraničí, které existuje v jakémsi bezčasí – postavy používají staré telefony, ale z jiných náznaků se zdá, že jde o současnost.

Kromě pár scén z hospody jako by tu neexistovaly společné aktivity. Což ovšem asi odráží realitu místa, kde lidé o samotě na poli pomáhají rodit hříbě a jsou uzavření ve vlastních mikrosvětech. Jen se ne vždy daří tuto realitu zcela přesvědčivě prodat publiku.

I tak je Hec působivé neowesternové rodinné drama, poháněné kriminální zápletkou, nicméně se snažící hovořit hlavně o vykořeněnosti a zároveň o potřebě najít kořeny. O toxických vztazích i neschopnosti přijmout sebe sama a své okolí.

Michal Samir spolu s autorkou námětu Ivou K. Jestřábovou si možná ze zahraničních vzorů půjčují o něco více, než by bylo zdrávo. Výsledkem je i tak na české poměry nečekaně hutný a intenzivní žánrový mix. Dosvědčuje, že i u nás lze stále najít zlověstná místa daleko od civilizace, kde se lidé perou se živly, mýty, předsudky, traumaty či vlastní sveřepou náturou.