České amatérské divadlo se vymyká. Jiráskův Hronov navštívilo 25 tisíc lidí

Obloha je šedivá, co chvíli poprchává. Z terasy pizzerie shlíží na náměstí východočeského Hronova Aled Rhys-Jones a navzdory počasí září nadšením. „Zaručit se nedá nic, ani počasí v srpnu. Jediné je jisté: Nuda v Hronově nehrozí,“ říká. Charismatický Velšan je prezidentem Mezinárodní asociace amatérského divadla AITA/IATA a do šestitisícového města na Náchodsku zavítal poněkolikáté na Jiráskův Hronov. Už 95. ročník nejstaršího kontinuálně probíhajícího festivalu amatérského divadla na světě skončil uplynulý víkend, podle pořadatelů dorazilo více než 25 tisíc lidí.

České amatérské divadlo se ve světovém měřítku vymyká. Potvrzují to nejen slova zahraničních hostů či šéfa asociace, která zdejším pořadatelům před časem udělila cenu, ale také program festivalu. Aby se sem dostaly, soubory musí projít několikakolovým systémem přehlídek jednotlivých druhů a žánrů. Svět amatérského divadla je nesmírně rozmanitý – a takový byl i letošní Jiráskův Hronov.

Spousta diváků vyhledává divadlo takzvaně tradiční, tedy konzervativnější činohru založenou na pevných textech prověřených profesionálními scénami. I takové tu mají místo, letos publikum potěšilo například pardubické Divadlo Exil, které nastudovalo slavnou tragikomedii Briana Friela Tanec na konci léta v režii oblíbeného herce Východočeského divadla Ladislava Špinera.

Jinak ale i zástupci činoherní větve, kteří sáhli po převzatých textech, často volili dramaturgicky odvážně: Třeba Divadlo Radar z pražských Holešovic, které patří k častým festivalovým účastníkům, přivezlo inscenaci zběsilé komedie Tomáše Dianišky Encyklopedie akčního filmu nebo temný dystopický thriller Pomona Alistaira McDowalla.

Pozoruhodným počinem bylo uvedení adaptace norsko-švédského filmu Povídky z kuchyně z roku 2003 režiséra Benta Hamera, o něž se pod názvem Kuchyně postaral soubor Klas z Klášterce nad Ohří pod vedením Václava Poldy. V hořce absurdním příběhu o výzkumu pohybů osamělých seniorů při vaření, který realizuje jistý nábytkářský řetězec, coby nerudný samotář Isak exceluje doyen souboru Jan Milota. Jedna z nejvýraznějších postav českého amatérského herectví v této poloze upomene na pozdní role Jeana Gabina.

Do Hronova každoročně přijíždějí výrazné osobnosti profesionálního divadla: Letos to byla třeba nejčerstvější nositelka Ceny Thálie a členka souboru Divadla Na Zábradlí Kateřina Císařová, režisér a umělecký šéf Dejvického divadla Jiří Havelka či dramaturgyně a ředitelka činohry Slovenského národního divadla Miriam Kičiňová, která je momentálně doma jedním ze symbolů neústupnosti vůči vládě zasahující také do kultury. Mnozí hosté vzešli z amatérského prostředí a do Hronova teď přijíždějí vést semináře nebo načerpat inspiraci.

Amatérská scéna obohacuje českou kulturu mimo jiné hojným výskytem autorské dramatiky. Z letošního ročníku vyvstává především trojice nových her. Literátka Kateřina Rudčenková napsala pro pražský soubor Antonín Puchmajer D. S., jehož tahouny jsou přední divadelní kritici Jakub Škorpil a Vladimír Mikulka, hru Norská žena. Současný příběh plný paradoxů s vtipem ohledává životy tří rozdílných žen, jež v podání šesti hereček pojí nečekaná souvislost.

Kladenské Divadlo V.A.D., které patří již roky k výrazným zjevům autorské tvorby, představilo komedii Vadí nevadí, pod kterou jsou podepsáni Kazimír Lupinec a spol. Zamýšlí se nad tím, jak by svět vypadal, kdyby si lidé bez obalu říkali, co si o tom druhém myslí – například matka řeší synův prospěch a s pedagožkou jedna druhé nevzrušeně říkají, že je ta druhá kráva a jaký je syn děsný sígr. Kromě znamenitě pointovaných situací ze života hru rámuje rovina, v níž divadelní soubor zkouší inscenaci Vadí nevadí a pod tíhou vlastního experimentování se vzájemnou upřímností se začíná rozpadat.

Třetím vynikajícím přírůstkem do dramatického repertoáru se stala komedie Básník autora a režiséra Jakuba Tichého ze Statického divadla ve Frýdku-Místku. Rozpracovává teorii, podle níž si Vladimír Vašek přisvojil básně pozapomenutého národovce Ondřeje Boleslava Petra a po jeho smrti se s nimi proslavil pod jménem Petr Bezruč. Hra dovedně pracuje s doložitelnými fakty, vůbec ale nevypráví historicky a dialogy obsahují záměrné anachronismy. Výsledkem není akademický příspěvek do sporu o autorství, ale nesmírně vtipná, nadčasová hořká komedie o ambiciózních diletantech s ostrými lokty a talentu, který se nedokáže prosadit.

Svět amatérského loutkářství zastoupila choceňská výtvarnice a pedagožka Hana Voříšková s autorskou miniaturou Jabka. Dlouho to vypadá, že jde jen o přátelské povídání nad loupáním jablek, doplněné minimalistickou stínohrou znázorňující pouť vypravěččiny vnučky pro jablka do sklepa. Z neustálého opakování, aby vnučka přinesla nejdřív „ty horší“, se však postupem času stává docela tíživá metafora životní pomíjivosti a marnosti. Tak dlouho bereme napřed „ta horší“, až nakonec vždy shnijí i jablka, která původně byla dobrá – a s neschopností přijímat život ve správnou chvíli se to má podobně.

Motiv jablek se objevil také v inscenaci Maryša Vávrová. Loutkoherec Tomáš Hájek, který je v civilu starostou krkonošské vsi Poniklá, nahlíží na slavné drama bratří Mrštíků optikou mlynáře Vávry. Půlhodinová komediální one man show využívá loutek a činoherního herectví, je plná výtvarných gagů i slovního humoru a přináší překvapivou nemrštíkovskou pointu.

Také brněnský studentský loutkářský soubor Frgál na nitkách vyšel z předlohy bratří Mrštíků, ve své takřka kabaretní inscenaci Maryška ale zpracovává především otázku, jak se mladý člověk vyrovnává s tlakem okolí. Maryška na rozdíl od slavné jmenovkyně podniká současnou pouť z venkovských Těšan do Brna, kde na ni čekají mnohé nástrahy, například studentské divadlo.

Podobně jako Frgál na nitkách patří pravidelně k nejzajímavějšímu z hronovského programu i další studentské soubory, které na festival putují z přehlídek Mladá scéna či Dětská scéna. Zpravidla působí při základních uměleckých školách, kde cílem není dělat co nejúhlednější divadlo „jako od profíků“, ale jeho prostřednictvím rozvíjet osobnost a týmového ducha studentů. Letos byly k vidění pozoruhodné inscenace zpracovávající literární texty.

Kolektiv z Dismanova rozhlasového dětského souboru pod vedením studenta bohemistiky Vlastimila Kaňky připravil pod názvem Tady si sednu a napíšu báseň nesmírně zábavné pásmo z nonsensové poezie Ernsta Jandla.

Pětice mladých mužů ze základní umělecké školy v Lounech pod vedením Oksany Kaplanové zase spojila díla Petra Váši, J. H. Krchovského a dalších současných českých autorů v celistvě působící bajku O čem v letu ptáci sní, v níž herci ztělesňují krtky bělohlavé.

Ansámbl libereckého Divadla Vydýcháno pod vedením Libuše Vrtiškové Hájkové a Davida Ficka se v působivé, výrazně vizuální dvacetiminutovce nazvané Ostro:vy pustil dokonce do autorské básnické tvorby.

Asi nejsilnější letos ovšem byly projekty mladých zpracovávajících konkrétní témata a přinášející autentické osobní výpovědi. Divadelní studio PolaroID, které funguje při brněnské Polárce, pojednalo nesmírně důvtipně v inscenaci EveryBODY téma bodyshamingu neboli zesměšňování něčího vzhledu. Obecně se dotklo dodnes mnohdy problematického diskurzu a společenského tlaku ohledně přijímání vlastního těla všech tvarů a podob.

Další studentské počiny tematizovaly například vývoj očekávání a životních plánů v průběhu dospívání či problematiku sexuálního násilí na ženách. A jeden z nejpodnětnějších zážitků přivezl soubor Šicí stroj, tvořený žákyněmi osmé třídy soukromé základní Naší školy z pražských Vršovic. V inscenaci nazvané To dívky pod vedením lektorky Alžběty Rajchlové citlivě, metaforicky, ale zároveň naléhavě promlouvají z mnoha úhlů pohledu o menstruaci.

Všechny tyto inscenace nahlíží problematiku nevšední optikou, dokážou vyvolat ohlasy, a přitom volí uvážlivý, uctivý přístup ke společenské debatě. Jiráskův Hronov, kde se divadlo stává zdrojem i tématem mnoha kritických diskuzí, je pro takovou konverzaci vlastně jakýmsi trenažérem. Není jen specifikem letošního ročníku, že díky mladým souborům a jejich obětavým vedoucím se tady svět zdá jako místo, kde je rozprava velice dobře možná. Mladé divadelnice a mladí divadelníci ze všech koutů republiky jsou velkým příslibem pro budoucnost – a nejen pro tu divadelní.