Přes den vede bistro, večer zpívá jazz. A zažila Trumpův převrat v kultuře

Pro americkou zpěvačku Lizz Wright to byl historický večer. Krátce před začátkem jejího únorového koncertu ve washingtonském Kennedyho centru k ní do šatny nakráčeli umělecký vedoucí instituce v doprovodu produkčních. S vážnými výrazy ve tvářích jí oznámili, že prezident Donald Trump před chvílí převzal kontrolu nad celým komplexem, vyhodil předsedu správní rady a ujal se této funkce místo něj.

„Vypadali velmi vystresovaně a nejistě. Mluvili tiše, vysvětlovali, že situace se mění každou minutou,“ popisuje zpěvačka v telefonickém rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Na pódium šla s vědomím, že v publiku už bude sedět zástupce Bílého domu. „Věděla jsem, co mám dělat. Měla jsem na sobě výrazné červené šaty, které mi začaly připadat jako brnění. Celý večer jsem zpívala pro zaměstnance, protože bylo vidět, jak jsou nervózní. A také jsem změnila setlist,“ zmiňuje pěvkyně, která koncert završila gospelovou písní o vytrvalosti a síle víry I Remember, I Believe.

V následujících hodinách na protest proti Trumpovi odešla část vedení Kennedyho centra, které je ze čtvrtiny financované a prostřednictvím správní rady většinově ovládané americkou vládou. Například na funkci umělecké poradkyně rezignovala světová operní superstar Renée Fleming.

Kvůli proměně programu a následnému bojkotu od části návštěvníků od té doby prodej vstupenek do dříve prestižní národní instituce USA meziročně klesl o vysoké desítky procent, jak nedávno spočítal deník Washington Post. „Pro mě osobně to byl strašně emocionální večer. Nikdy na něj nezapomenu,“ dodává Lizz Wright v interview krátce před odletem do Evropy.

Přední americká zpěvačka míchající jazz, blues, gospel i soul vystoupí nadcházející středu 12. listopadu na trutnovském festivalu Jazzinec. O den později se představí v pražském Paláci Akropolis.

Do Česka se vrací ve chvíli, kdy oslavila čtvrt století na scéně. Svůj vřelý, sytý kontraalt o rozsahu téměř čtyř oktáv, průpravu z kostelního sboru a schopnost psát silné písně uplatnila na deskách nahraných s významnými producenty jako Tommym LiPumou či Larrym Kleinem. Účinkovali na nich přední jazzoví hráči, namátkou bubeník Brian Blade, kytarista Bill Frisell nebo klavírista Danilo Pérez. Nejen první dvě alba Salt a Dreaming Wide Awake bodovala také v hitparádách.

Lizz Wright zpívá stále, poslední dobou se ale hudbě začala věnovat i jako podnikatelka. Po šesti albech na prestižních značkách Verve a Concord založila vlastní vydavatelství Blues and Greens Records.

„Razíme takový všeobjímající přístup. Nejde jen o to vydat někomu desku, ale vytvářet prostředí, kde bude muzikantům příjemně, kde si mohou odpočinout a najít oporu. Aby když vyjedou na turné, věděli, kde se mohou najíst, kde najdou zkušebnu, kdo je vyfotí,“ vyjmenovává.

Rodačka ze státu Georgia firmu založila v Chicagu, kde od roku 2017 žije s manželkou a psem. Kromě vydavatelství tu provozuje bistro nazvané Carver 47. „Nechodí se tam na večeře, je to spíš kavárna. Můžete se u nás ale třeba celý den nasnídat. Máme úžasné kuchaře, spoustu věcí si sami pěstujeme a vyrábíme,“ tvrdí Lizz Wright, která se o jídlo zajímá dlouhodobě. V roce 2009 už jako jazzová hvězda absolvovala newyorskou školu vaření Natural Gourmet Institute.

Ve svém bistru denně pracovala za pandemie, když nemohla koncertovat. A oblíbila si ho natolik, že tam doteď tráví část týdne. „Jednu část mého šatníku tvoří kuchařské zástěry. Je skvělé ráno vstát a vědět, že děláte něco smysluplného. Potkávat lidi i jinde než na pódiu. Navíc je to strašně inspirativní prostředí,“ popisuje podnik, kam podle ní chodí spousta umělců psát nebo malovat. To, co navaří nebo napeče, Lizz Wright bere i vlastním muzikantům na turné. „Vnímám to jako svůj příspěvek chicagské kulturní komunitě,“ dodává.

Bistro se nachází vedle progresivního uměleckého centra Little Black Pearl, což je někdejší škola založená její manželkou Monicou Haslip. „Nejdřív to byl jen zájmový kroužek, kdy děti po škole chodily k Monice domů učit se malovat. Pak to nějaký čas fungovalo jako regulérní umělecká střední škola a dnes je to částečně coworkingový prostor pro umění nebo eventy, kam chodí převážně dospělí,“ popisuje Lizz Wright, která zasedá ve správní radě Little Black Pearl.

V areálu má i vlastní zahrádku. „Pěstuji tam bylinky a zeleninu pro naše bistro. Líbí se mi, že sousedi a zákazníci každý den chodí kolem zahrádky, ze které pak vaříme. Že mě tam denně vidí pracovat,“ dodává. Někteří prý ani nevědí, že je obsluhuje uznávaná zpěvačka.

Lizz Wright se tímto způsobem zároveň vrací ke kořenům. „V dětství jsem nejradši bývala s tátou na zahradě, tam jsme si nejvíc rozuměli. V podstatě jsem si teď tenhle životní rytmus obnovila, akorát bez kostela,“ říká hudebnice, která vyrůstala v městečku se zhruba tisíci obyvateli v hluboce věřící jižanské komunitě.

Otec, pastor, vedl pěvecký sbor v baptistickém kostele, kde matka hrála na varhany. To, co vypěstovali na zahradě, po mši rozdávali věřícím.

V malé komunitě platila přísná pravidla včetně zákazu televize. „Ženy nesměly nosit kalhoty nebo módní oblečení, sportovat, lakovat si nehty nebo stříhat vlasy,“ popsala Lizz Wright v britských Timesech dospívání na přelomu 80. a 90. let minulého století.

Rodiče očekávali, že půjde v jejich šlépějích. Ona skutečně nastoupila do sboru a učila se náboženské písně, nakonec ale na přelomu tisíciletí jako sedmnáctiletá odjela studovat zpěv do Atlanty a později New Yorku, kde soukromě docházela na lekce.

„Bylo pro mě důležité zvednout kotvy a poznat svět. Táta se mi směje, že dnes nemůžu projít naším bistrem, aniž by mě někdo zastavil, protože zná buď mojí hudbu, nebo moje vaření. Ale celé to pro mě má i další význam, a sice že v naší rodině se vztah k jídlu datuje až do dob otroctví, kdy soběstačnost byla prvním předstupněm k emancipaci a to, že člověk uměl pěstovat jídlo a podělit se o něj s druhými, představovalo základ komunity,“ vypráví.

Komunitu má kolem sebe i hudební. Také své loňské, zatím poslední studiové album Shadow vymýšlela s dlouholetými spoluhráči, varhaníkem Kennym Banksem či kytaristou Chrisem Brucem. Na desce znovu hostují dřívější spolupracovnice jako basistka Meshell Ndegeocello či zpěvačka Angélique Kidjo.

Do Česka nyní Lizz Wright přijíždí s kapelou, ve které účinkují bubeník Marlon Patton, pianista David Cook, basista Ben Zwerin a hned dva kytaristé. Marvin Sewell hrál třeba na deskách jazzové hvězdy Cassandry Wilson, Adam Levy zase doprovázel písničkářku Norah Jones. „V posledních letech jsem si oblíbila zvuk dvou kytar. Je to způsob, jak v té hudbě vytvořit více vrstev, prohloubit zážitek. Dovoluje mi to výrazněji pracovat s dynamikou i výběrem skladem,“ vysvětluje změnu Lizz Wright.

Každé turné vnímá jako příležitost trochu osvěžit aranžmá. „Posunout tu hudbu dál, prohloubit vzájemný dialog s muzikanty, kteří mě podněcují k improvizaci. Nechci zpívat každý večer stejně,“ říká.

Její všestrannost dosvědčují i dosavadní návštěvy Česka. Jednou přijela s převážně bluesovým programem na šumperský festival Blues Alive, za pandemie vystoupila s gospelovým recitálem na plovoucí scéně přehlídky Prague Sounds. Později se představila s komornějším repertoárem v klubu Jazz Dock nebo na brněnském Jazzfestu.

„Určitě zazpívám i něco z mé poslední desky Shadow,“ slibuje teď s poukazem na loňské album, kam kromě převzatých písní zařadila pět vlastních. Například song Root of Mercy věnovala babičce, která zemřela za pandemie. V písni Sparrow zase zhudebnila zážitek z dětství, kdy měla napjatý vztah se sestrou.

„Velká část té desky je o odvaze ujasnit si, co přesně čekáte od života a lásky. V naší hluboce věřící rodině bylo hodně lásky, ale také tam lidé byli přesvědčení, že nejlépe vědí, co je pro vás dobré. A že stejná řešení, která fungovala pro ně, zaberou i na vaše problémy,“ uvedla v rozhlasu. V písních jako This Way nebo Circling se proto pokusila vystihnout, „jaké je se o tohle zázemí opřít, ale zároveň vykročit vlastní cestou“.

Krátce před odletem do Evropy natočila další album. „Hodně jazzové, s trochou gospelu, tentokrát jen ve dvojici s Kennym Banksem. Vyjde někdy koncem jara,“ dodává. Brzy tedy na své cestě udělá další krok.