Masakr na Manhattanu. Režisér filmu chce diváky utopit v násilí

Hank nemá štěstí. Vrcholovou kariéru v baseballu mu zhatilo zranění kolene během bouračky, kterou zavinil pod vlivem alkoholu. Nyní se na prahu třicítky potlouká nočním Manhattanem. Na sklonku tisíciletí stále připomíná špinavé doupě, jakkoli už se tu vedou řeči o takzvané gentrifikaci a nárůstu policejních složek v ulicích.

Protagonista nového filmu Život v hajzlu, který tento čtvrtek začnou promítat česká kina, není místní. Pozná se to už tím, jak je posedlý sanfranciským týmem amerického fotbalu Giants. Především se ale Hank v podání Austina Butlera nechová jako typický Newyorčan. Až příliš se stará o lidi kolem sebe. Nejen o bezdomovce, co polehává u jeho činžáku ve čtvrti Lower East Side, ale třeba také o sousedova kocoura. Byť se anglického punkera od vedle s pochybným způsobem obživy zprvu snažil odmítnout.

Bohužel to neudělal a ujal se nevrlého zvířete, co všechny kromě Hanka kouše. Chyba. Záhy na dveře zaklepou dva ruští pořízci s nedostatkem vlasů a přebytkem chuti surově ubližovat. Hank končí zkrvavený na podlaze. Když se po dvou dnech probudí v nemocnici, je o jednu ledvinu chudší. A tím jeho potíže teprve začínají.

Život v hajzlu je thriller vycházející z nejklasičtějších žánrových tropů, nesprávný muž na nesprávném místě stál už na začátku zápletek mnoha filmů Alfreda Hitchcocka. Jenže novinku natočil Darren Aronofsky. Šestapadesátiletý tvůrce snímků Requiem za sen nebo Černá labuť sice rád vypráví o jedincích, jimž se dějí trudné věci, většinou ale cílí spíše na festivalové publikum.

Po přehnaně patetickém dramatu Velryba z roku 2022 se nyní vrátil s novinkou, která připomíná filmy Guye Ritchieho nebo černé komedie bratří Coenů, ale postrádá vlastní hlas. Vznikla podle románu současného prozaika a autora komiksů Charlieho Hustona, rovněž podepsaného pod scénářem, a je to podivný hybrid.

V jeho středu stojí neodolatelný Austin Butler, který opět ukazuje, že má dostatečné charisma, aby byl novou filmovou hvězdou schopnou bez potíží utáhnout celý snímek. Zaplétá se s podsvětím, do jehož spárů ho uvrhlo tak trochu nedorozumění a tak trochu soused, co mu s kocourem nechal na bedrech také mnohem větší břímě, aniž by o tom protagonistu informoval.

S postupem času ale začíná být čím dál obtížnější pochopit, v jakém filmu se vlastně nacházíme. Není to adrenalinová tragikomická fraška v duchu Guye Ritchieho, byť se tu vyskytují bizarní gangsteři – od Portorikánce s přezdívkou Colorado, jehož ztvárnil hudebník Bad Bunny, po dvojici chasidských zabijáků a překupníků drog, které hrají Liev Schreiber a Vincent D’Onofrio. Vyprávění se až moc soustředí na hrdinův nešťastný propad do kolotoče násilí, které přichází nahodile, nečekaně, ale nikoli s existenciální silou, jakou by si tvůrci nejspíš přáli.

Hank není ani nešťastným hrdinou jako od bratří Coenů, na to snímku chybí jízlivý nadhled a cit pro načrtnutí nějakého širšího rámce příběhu. Aronofsky režíruje bez citu a na sílu, chce diváky utopit v násilí a bezpráví způsobem hraničícím s vytěžováním.

Život v hajzlu obsahuje mnoho solidních akčních scén a dost vyšinuté charaktery, aby na první dobrou chvilkově pobavil. Ale postrádá jakýkoli zapamatovatelný rukopis. Byť se jedná o jeho komerčně nejvděčnější snímek, autor jako by se neuměl rozhodnout, co a pro koho točí.

Je to stále o poznání lepší dílo než předchozí Velryba, jeden z Aronofského nejhorších počinů, nesnesitelně divadelně strnulé drama o morbidně obézním nešťastníkovi, které nezachránil ani nečekaně něžný herecký výkon Brendana Frasera.

Sklony k citovému vydírání měl však Darren Aronofsky vždy a nezbavil se jich ani v novince, která se pokouší být zběsilou akční krimi i dalším intimním portrétem jedince ve svízelné situaci.

Ve dvou snímcích – Requiem za sen z roku 2000 a osm let mladším Wrestlerovi – se režisérovi podařilo balancovat mezi výraznou estetikou a sklony k přepětí. První titul uzavíral dekádu kinetické kinematografie přející rychlým střihům a žánrové nadsázce. Téma závislosti na prášcích a televizi ztvárnil uhrančivě těkavým, pohlcujícím i odpuzujícím stylem.

Wrestler naopak syrově, kontaktně zachytil muže protloukajícího se světem, kterému už nerozumí. Efektivně využil ruční kameru a další postupy současného filmového realismu.

Nyní ale jako by už Darren Aronofsky neměl žádný styl. Točí těžkou rukou a přichází s hrdinou, na něhož je navzdory šarmu Austina Butlera těžké se napojit. Víme, že je to mladík, co pracuje v baru a také toho tam hodně vypije, vlastně celý jeho byt představuje skladiště alkoholu. A víme také, že se snaží uniknout před obří nespravedlností, před momentem, kdy skončila jeho budoucnost ve světě vrcholového sportu. Od té chvíle žije v tvrdé přítomnosti.

Je to citlivý chlap i budižkničemu. Jenže zatímco se tohle vše dozvídáme z různých scén, emočně to s námi nic moc nedělá. Nevíme, co si s takovou postavou počít i bez toho, že jí do života vtrhnou gangsteři jako z nějaké vyšinuté noční můry. A když se tak stane, je to dost podivná motivace, jak vzít konečně život do vlastních rukou.

Hank není ani zabiják, ani otloukánek, byť ve filmu dovede být obojím. A Život v hajzlu bohužel nikdy nepřekročí mantinely díla, které se skládá z několika různých možných filmů, ale ani v jednom se nezabydlí. Darren Aronofsky dvojicí svých posledních titulů bohužel ukazuje, že mu dnes moc nejde ani jímavé drama s oscarovými ambicemi, jako byla Velryba, ani adrenalinový žánrový film.