Přijela královna černé hudby. Zpívala Kennedymu, Kingovi a teď i Prokopovi

Ta drobná žena s hlubokým hlasem leccos pamatuje. „Na každém koncertě budu zpívat o boji za svobodu, protože jsem ho zažila,“ slíbila před lety. A přesně to americká hvězda Mavis Staples učinila uplynulou sobotu na festivalu Krásný ztráty ve středočeských Všeticích.

„Běž, běž po dálnici svobody / Běž po ní každý den / Já se odhodlala a už se neotočím,“ opakovala v písni Freedom Highway, jednom z největších hitů své rodinné skupiny The Staple Singers. Vznikl bezprostředně po protestním pochodu proti rasismu z alabamského města Selma do metropole Montgomery, který roku 1965 brutálně rozehnala policie. V čele dvou dalších pochodů však již stanul baptistický kazatel Martin Luther King. Přes odpor nakonec vedly k přijetí historického zákona, jenž ve Spojených státech ukončil rasovou diskriminaci při volbách.

Hudba The Staple Singers tehdy byla pomyslným „soundtrackem afroamerického hnutí za občanská práva“, řekl další vůdce pochodu John Lewis, pozdější kongresman za Demokratickou stranu USA. Právě jeho se ve Všeticích dovolávala na konci písně Mavis Staples. „Johne Lewisi, dělám, co jsem slíbila,“ pronesla před zhruba tisícovkou posluchačů.

Rezolutní zvolání „já už se neotočím“ zároveň vysvětluje, proč držitelka pěti Grammy v požehnaném věku 87 let stále vystupuje a zpívá o tom, co je na světě třeba změnit.

Žijící hvězda žánrů gospel a soul má za sebou monumentální kariéru. Mavis Staples zpívala na kázáních Martina Luthera Kinga i inauguracích prezidentů Johna F. Kennedyho, Jimmyho Cartera nebo Billa Clintona. Svého času ji marně žádal o ruku Bob Dylan, později její alba produkoval Prince nebo pro ni skládal Nick Cave.

Je respektována napříč generacemi i žánry. Natáčela s kapelou Gorillaz, na poslední desce zpívá coververzi písně třicátníka Franka Oceana a například loni před ní Chuck D a Flavor Flav z rapových Public Enemy symbolicky poklekli jako před královnou černé hudby. „Setkat se s ní bylo jako poznat členku monarchie, vidět naživo tvář z dolarové bankovky nebo orla bělohlavého,“ řekl s poukazem na národní symbol USA Jeff Tweedy z kapely Wilco, producent tří jejích alb.

Úctě se Mavis Staples těší také u českého zpěváka Michala Prokopa, jemuž na festival Krásný ztráty přijela v sobotu zazpívat k osmdesátinám. Prokopa to viditelně dojalo. „Tohle byl nejkrásnější dárek. Když jsem to poslouchal, běžel mi v hlavě celý život. Když jsme si kupovali první desky, tam byla tahle muzika. Tohle je ten důvod, proč dodneška stojím na jevišti,“ řekl lídr skupiny Framus Five, jenž v 60. letech začínal s repertoárem amerického rhythm and blues.

Mavis Staples ve Všeticích odehrála hodinový koncert. Usměvavá, nenuceně působící zpěvačka oblečená v černém tričku s barevným šátkem přes ramena se na pódium nechala přivést a na konci zase odvést. Párkrát usedla na stoličku, ale vždy ještě v průběhu songu vstala a většinu večera odzpívala vestoje. Často gestikulovala a navazovala oční kontakt s lidmi v prvních řadách.

„Na světě je příliš mnoho lhářů,“ odstartovala show titulní písní alba City in the Sky své skupiny The Staple Singers, k jejímuž repertoáru se vracela celý večer. Gospelové rodinné uskupení založil roku 1948 její otec Roebuck Staples zvaný Pops, jenž v mládí přes den sbíral bavlnu na plantáži v Mississippi a po večerech zpíval s příbuznými na zápraží.

Na tradici později už ve velkoměstě Chicagu navázal s vlastními dětmi, které osobitě doprovázel na kytaru s prvky blues i R&B v úsporných aranžmá. Hlavním hlasem rodinného kvarteta se už jako malá stala Mavis Staples, navzdory drobnému dívčímu zjevu disponující hlubokým kontraaltem.

Jejich hudba stála na kombinaci zbožného gospelového repertoáru s neškolenými, neformálně frázujícími, o to ale vroucnějšími a sourozenecky sladěnými hlasy. Z kostelů postupně pronikli do menších sálů, divadel a rádií, až na vrcholu 60. let několikrát ovládli hitparádu a účinkovali na stejných festivalech jako rockové hvězdy Janis Joplin nebo Jimi Hendrix. Obdivovali je všichni od The Rolling Stones přes Sly & the Family Stone po The Band, který své vokální harmonie stylizoval v duchu The Staple Singers.

Z jejich tvorby je asi nejzajímavější šestice alb pro vydavatelství Stax Records z let 1968 až 1974 včetně tří nahraných v alabamském studiu Muscle Shoals s tamními respektovanými muzikanty. Z této éry ve Všeticích zpívá Mavis Staples jejich první velký hit, optimistický song Heavy Makes You Happy, skladbu Respect Yourself nebo láskyplnou píseň I’m Just Another Soldier.

Celou dobu ji doprovází pětičlenná sestava vedená kytaristou v obleku a černém klobouku Rickem Holmstromem. Spolupracují od roku 2006, kdy se její muzikanti zdrželi cestou na koncert. Mavis Staples tehdy zaimprovizovala s triem, které vystoupilo před ní, a natolik si porozuměli, že ho nakonec najala.

Holmstrom hraje tuto sobotu celý večer na černobílou kytaru Fender Telecaster. Co do úspornosti a barvy nástroje částečně navazuje na jejího otce, v doprovodu ale ještě víc smazává hranice mezi soulem, R&B, rockem a funkem.

I kompozice z jejích sólových desek jako Hand Writing on the Wall nebo Who Told You That staví na funkčních groovech a prokládá je pouze krátkými sóly. Mavis Staples ho několikrát plácne do zad jako koně a jednou mu dokonce v rámci show sáhne na krk nástroje. Kytarista však zcela slouží písním, stejně jako baskytarista Gregory Boaz a bubeník Steve Mugalian.

Pro vyznění jsou zásadní i vokalistky Kelly Hogan a Saundra Williams, se kterými Mavis Staples často komunikuje stylem zvolání a odpovědi běžným v baptistických kostelech. A když hvězda večera potřebuje popadnout dech, vokalistky na několik desítek vteřin přebírají hlavní hlas.

Mavis Staples, která za svůj pěvecký vzor označovala Mahalii Jackson a později se úzce přátelila s Arethou Franklin, už samozřejmě ve vysokém věku nedisponuje celou šíří svého hlubokého hlasu. Ani nepoužívá tolik vibrata jako dříve. Zachovala si ale osobitou barvu výrazu, pořád výtečně frázuje a zabarvuje slova s emocionální upřímností typickou pro gospel.

Ve Všeticích se jí daří i písně ve středních tempech – coververze skladby kritizující masové střelby Beautiful Strangers od Kevina Morbyho nebo balady Far Celestial Shore, jež vyjadřuje víru v posmrtný život.

Temnější songy jsou ale v menšině. „Přijeli jsme, abychom vám přinesli radost, štěstí, inspiraci a pozitivní náladu. Abyste odcházeli v lepším rozpoložení, než v jakém jste přišli,“ oznamuje Mavis Staples, která už v dobách The Staple Singers vždy zpívala v první řadě povzbudivé písně o víře, rodině či vytrvalosti.

Několikrát ve Všeticích po skončení skladby opakuje ústřední mantru, jako by chtěla apelovat na lidi v kostele. „Musíte si nejdříve začít vážit sebe sama, jestli chcete, aby si vás vážili druzí,“ shrnuje poslání hitu o černošské hrdosti Respect Yourself. A když mluví o svobodě, z jejího hlasu čiší přesvědčení, že to má smysl a že boj za spravedlnost je odměnou sám o sobě, i když nenese vždy okamžité výsledky. Nejdůležitější je vytrvat, vzkazuje Mavis Staples, která o něm zpívá nepřetržitě od roku 1948, dnes už jako poslední žijící členka The Staple Singers.

Na rozloučenou zařazuje závěrečnou skladbu svého loňského alba Sad and Beautiful World, píseň s jednoznačným názvem Everybody Needs Love. Tedy připomínku, že na ten boj člověk nikdy není sám.