Recenze: Až příliš lidský. Seriál Netflixu nevkusně přikrášluje monstrum

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Policisté kráčejí šerou místností. Jen záblesky jejich baterek tu a tam odhalí detail – tak zrůdný, že prozatím nechápou, na co jejich světlo míří.

V domě a kůlně Eda Geina přezdívaného Řezník z Plainfieldu bylo na sklonku roku 1957 nalezeno visící bezhlavé torzo ženského těla rozřezaného od pohlaví až ke krku, dále holenní kosti, několik nosů, misky z lidských lebek, deset ženských hlav a nespočet předmětů vyrobených z lidské kůže – od peněženek po holínky. Třetí řada true crime antologie Monstrum, kterou lze vidět na Netflixu, se dost bizarním způsobem pokouší tohoto duševně chorého jedince polidštit.

Tvůrce seriálu Ryan Murphy už ve svých předchozích počinech o kanibalovi Jeffreym Dahmerovi a brutálních vrazích bratrech Menendezových testoval, co diváci snesou. Ve třetí řadě věnované prosťáčkovi ze zapadákova ve státě Wisconsin Geinovi už ale rozkol mezi nenaplněnými ambicemi, obskurní snahou protagonistu přikrášlit a samoúčelnými nechutnostmi působí trestuhodně.

Spíše než životopisným příběhem je Monstrum – Příběh Eda Geina jakousi reimaginací osudů člověka, jehož hrůzné činy pronikly hluboko do popkultury. Murphy se scenáristou Ianem Brennanem se pokoušejí rekonstruovat zrod monstra od chvíle, kdy se Gein, celoživotně trpící výchovou náboženské fanatičky, na sklonku druhé světové války zhlédl ve fotografiích z koncentračních táborů, které pronikly hluboko do jeho představivosti.

Už tady je vidět, že s fakty si tvůrci příliš nelámou hlavu. Protagonistovi dávají do rukou fiktivní komiks o manželce nacistického dozorce Ilse Koch, známé ohavnými experimenty na vězních. Gein si začne listovat stránkami publikace, které neodpovídají tomu, jak vypadal dobový americký sešitový komiks, spíše připomínají malované umělecké komiksy z doby o mnoho desítek let pozdější. V tu chvíli se objevují první vážnější pochyby. Jde o lajdáctví, nebo záměrné postrčení diváka, že sleduje dílo hodně vzdálené od reality?

Za chvíli už Gein prochází scenerií, kde Ilsiny blonďaté děti jezdí na oslíku, či rovnou dekadentně chlípnými večírky plnými spoře oděných žen a nacistických pohlavárů. A stejně jako se do protagonistovy choré mysli vlamují podobné sugestivní scény, začíná se realita prolínat s filmy, které Geinovo počínání ovlivnilo – tedy především s Psychem režiséra Alfreda Hitchcocka a Texaským masakrem motorovou pilou od Tobeho Hoopera.

Autoři až přehnaně dlouho sledují obě tyto linky. Pokoušejí se ukázat, proč a čím byly jejich filmy přelomové, avšak není moc jasné, z jakého důvodu zde tyto sekvence jsou v takovém rozsahu. Pravděpodobně proto, aby mohl Gein provádět stejné věci, od vraždy ve sprše po maniakální řádění s motorovkou.

Známé momenty z obou filmů, které se vryly divákům do paměti, tak můžeme porovnat s jejich poněkud humpoláckou rekonstrukcí v podání „skutečného“ Eda Geina. Co na tom, že podobné věci s největší pravděpodobností neprováděl a že tyto „rekonstrukce“ nedávají žádný smysl.

Charlie Hunnam hraje Geina na hraně karikatury. Mluví zvláštně položeným hlasem, který má asi posílit dojem jakéhosi prosťáčka božího, muže, který se potýká s duševní chorobou a neví, co činí. Navíc mu autoři připsali po bok parťačku, dívku posedlou morbidními skutky, co prohlašuje, že jsou jediní místní podivíni.

Ta postava sice byla inspirovaná ženou, která se po Geinově dopadení sama přihlásila s tvrzením, že byla jeho přítelkyní, jenže proč z dvojice tvůrci svévolně dělají jakousi zvrhlou verzi psanců typu Bonnie a Clyde?

Při snaze o co největší vstřícnost k této umělecké licenci se nabízí varianta: autoři chtěli naznačit, jak hluboký otisk Geinovy činy zanechaly v myslích Američanů a popkultuře. Proto nechávají vrahův skutečný život zpětně prorůstat úlomky z fikce, která se ve skutečnosti inspirovala až jeho činy. Proto zhmotňují jeho zdivočelé představy. Jenže za všemi těmi makabrózními obrazy zůstává jen prázdno a pochybnosti.

Podivně mytický portrét Eda Geina má své chvilky. Třeba když je hrdina na přímluvu přítelkyně zaměstnán jako babysitter a odváží oba malé svěřence do svého doupěte, kde sehraje ujeté kouzelnické číslo, v němž hlavními proprietami jsou skutečné části těl. Ale povětšinou jde jen o přehlídku nenaplněných ambic a vyžívání se v dostatečně odpudivých aktech deformování či porcování lidských ostatků.

Tvůrci mimo jiné načrtávají obraz prudérní maloměšťácké Ameriky 50. let minulého století. Tedy světa, kam farmář Ed zdánlivě dokonale zapadá (dokud se neodhalí, co je zač) a kam naopak nepatří jeho dívka Adelina, snící o New Yorku a kariéře fotografky. A dávající svému okolí najevo, že je chytřejší než ostatní. Přitom její chování vyznívá jen jako přehlídka nesourodého podivínství.

Až příliš mnoho scén či formálních výstředností, jako snaha vyprávět celou čtvrtou epizodu s důrazem na zelenou barvu včetně zeleně se rozlévající krve, působí jen na efekt. A Ed Gein se tvůrcům ztrácí jako nepolapitelný rébus, jako muž, který si možná opravdu nepamatuje, co provedl, tak hluboké je jeho trauma či duševní choroba.

Natáčet o skutečných lidech, jejichž počínání se dalece vymyká průměru, bývá obtížné. Nástrah je příliš. Autorům Monstra se podařilo do mnoha těchto pastí spadnout. Vymýšlejí postavy a situace, které protagonistu podněcují v jeho oblíbených „koníčcích“, jak je později nazývá – ať už jde o převlékání do ženského spodního prádla, vykopávání hrobů a provádění všelijakých věcí s mrtvými těly, včetně kopulace. A na druhou stranu tvůrci přidávají co nejvíce odpuzujících scén, aby přikrášlení monstra vyvážili patřičnou dávkou vyhřezlých vnitřností.

Netflix je známý nafukováním svých seriálů, těchto osm epizod rozhodně patří k nejprotivnějším cvičením ve zbytečném natahování stopáže. Ale mnohem větším prohřeškem je celková nevkusnost. I s vnitřnostmi a motorovkami se dá ohánět tak, až diváka mrazí a navíc na něj dopadá neklid z toho, že sleduje díla, která nějak čerpají z ducha doby a představují společenský komentář zabalený do hororového hávu.

Zatímco slovy to tvůrci Monstra zdůrazňují, když se hovoří o Psychu či Texaském masakru motorovou pilou, samotný seriál nic takového nesvede.