„Nikdo takový už tu nebude.“ Scorseseho připomíná pětihodinový seriál

Rebecca Miller poprvé viděla slavného režiséra Martina Scorseseho, když natáčel historický epos Gangy New Yorku. Ve filmu zasazeném do 60. let 19. století účinkoval její muž, uznávaný herec Daniel Day-Lewis. Když ho byla navštívit na place, zaujalo ji, jak úzkostlivý Scorsese diriguje epickou bojovou scénu. „Vypadal jako chlapec, který doufal, že zvolil správný způsob, jak takhle obří věc nasnímat. Nadchlo mě, kolik vyzařoval mladické energie,“ vypráví filmařka.

Něco podobného lze podle agentury AP říct také o novém dokumentárním seriálu Mr. Scorsese. Pětidílná série, kterou Rebecca Miller natočila pro videotéku Apple TV+, připomíná život a dílo jednoho z nejuznávanějších žijících režisérů.

„Bavíme se tam o 32 jeho filmech, což je opravdu hodně. A ještě pořád nejsou všechny,“ poukazuje autorka na fakt, že dvaaosmdesátiletý autor snímků Zuřící býk, Mafiáni, Skrytá identita nebo Vlk z Wall Street je stále aktivní. Předloni uvedl drama Zabijáci rozkvetlého měsíce s herci Leonardem DiCapriem a Robertem De Nirem, nyní má rozpracované další projekty.

Autorka s ním pořídila více než 20 hodin interview, během nichž se mimo jiné ptala na otázky související s vírou či morální rovinou jeho filmů.

„Kdo jsme? Respektive co jako lidské bytosti jsme? Jsme v jádru dobří, nebo zlí?“ ptá se režisér v úvodních záběrech. „Je to boj. Já s tím zápasím neustále,“ dodává.

První rozhovor se Scorsesem vedla Rebecca Miller za pandemie koronaviru, právě když pracoval na Zabijácích rozkvetlého měsíce. Tou dobou si ještě myslela, že o něm natočí klasický, zhruba dvouhodinový dokument. Materiálu ale rychle přibývalo, až skončila u pětihodinové stopáže. I to je podle ní na ucelený portrét málo.

„Vysvětlila jsem mu, že bych to chtěla pojmout trochu kubisticky, nasvítit ho z různých úhlů, zeptat se na jeho spolupracovníky i rodinu,“ vysvětluje dokumentaristka. „Než jsem se nadála, začal mi odpovídat, jako bychom už natáčeli,“ vzpomíná.

Scorsese sám režíroval několik dokumentů. Ve filmu Italianamerican z roku 1974 vyzpovídal vlastní rodiče, herce. Svým vzorům, kteří jej nejvíc ovlivnili, se věnoval dvojicí snímků z 90. let nazvaných Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem a Moje cesta do Itálie.

Podle agentury AP mají oba dokumenty nejblíž k pomyslným pamětem. Knižní autobiografii režisér nikdy nevydal.

V dokumentárním seriálu Martin Scorsese vzpomíná mimo jiné na své nejbližší spolupracovníky jako dnes pětaosmdesátiletou střihačku Thelmu Schoonmaker, scenáristu Paula Schradera nebo herce Roberta De Nira, Leonarda DiCapria a Daniela Day-Lewise.

Před kamerou se mihnou Scorseseho děti, bývalé manželky i kamarádi z italské čtvrti v New Yorku. Jeden z nich, Salvatore Uricola řečený Sally Gaga, inspiroval postavu Roberta De Nira ve filmu Špinavé ulice z roku 1973.

„Martina Scorseseho pohltil film už v útlém věku a nikdy ho nepustil,“ říká v poslední epizodě DiCaprio. „Nikdo takový tu před ním nebyl a ani už nebude,“ doplňuje renomovaný režisér Steven Spielberg.

Podle agentury AP se zpětně zdá samozřejmé, že někdo s takovým talentem dostal prostor točit filmy, na nichž mu záleží. Seriál však připomíná i okamžiky, kdy tomu tak nebylo a Scorsese se ocitl na periferii Hollywoodu, ať už vyobcovaný kvůli komerčním neúspěchům, nebo kontroverzním tématům jako v případě filmů Taxikář a Poslední pokušení Krista. „Každý film si musel vybojovat,“ zdůrazňuje dokumentaristka Rebecca Miller.

Ta považuje možnost strávit se slavným tvůrcem tolik času za cennou lekci. Jeho stylu nakonec tak podlehla, že prý seriál sestříhala podobně, jako by to Scorsese udělal s vlastním filmem. „V takové blízkosti jeho děl máte pocit, že dýcháte stejný vzduch,“ vysvětluje. Režisér jí také doporučil desítky snímků, na které se má podívat, namátkou japonskou klasiku Záznam o japonském hmyzu režiséra Šóheie Imamury z roku 1963. „Pořád mi posílá další,“ dodává autorka.

Podle britské BBC jsou hrubé rysy Scorseseho příběhu dobře známy, seriál však díky rozhovoru se samotným filmařem našel svěží cestu, jak ho znovu odvyprávět. „Scorsese věcně mluví o svých profesních i osobních selháních a často se směje sám sobě,“ poznamenává kritička BBC, podle níž interview v tak akorát vhodné míře doplňují archivní záběry.

Seriál je cenný i jako připomínka, že ani největší talent nemá vždy na růžích ustláno a že některé režisérovy klasické snímky jako Taxikář ve své době způsobily mimořádný rozruch, konstatuje BBC.

Recenzent listu The Guardian oceňuje, že oproti Scorseseho vlastním dokumentům z 90. let minulého století novinka pokračuje až do současnosti a nezamlčuje například jeho někdejší výbuchy na place, kdy vzteky převracel stoly a rozbíjel telefonní sluchátka.

Přesto právě dílům z posledního čtvrtstoletí věnuje série nejméně času a některé, třeba rodinný film Hugo a jeho velký objev z roku 2011, zcela pomíjí. „Na definitivní dokument o Scorsesem si ještě budeme muset počkat. Ale pokud máte rádi film a hledáte zábavu na pět hodin času, mohlo by to být pro vás to pravé,“ doporučuje kritik Guardianu.