Článek
Výtvarnice loni a letos vytvořila dvě desítky obrazů velkého formátu podle slavné veršované tragédie Faust od Johanna Wolfganga von Goetha. Díla do 8. listopadu vystavuje pražské Centrum současného umění DOX. Jeho umělecká ředitelka Michaela Šilpochová označuje Radku Bodzewicz za mimořádný úkaz na české scéně.
Čtyřiatřicetiletá autorka se věnuje literatuře, kterou chápe jako nadčasovou. Faust podle ní patří mezi příběhy, jež k člověku promlouvají bez ohledu na čas a prostor. „Nemohla jsem to nečíst, ale téma je tak těžké, že jsem ho potřebovala zpracovat. Je v tom nutkavost. Samozřejmě když čtu, automaticky maluji, protože jsem vizuální umělec,“ říká výtvarnice.
Malování pro ni prý představuje krev, pot a slzy. Příběh učence, který zaprodal svou duši ďáblu, se pro ni stal výchozím bodem ke zkoumání univerzálních lidských archetypů a sil, jež formují naše rozhodnutí, ambice i osudy.
Autorka podle Šilpochové dílo Johanna Wolfganga von Goetha nejen četla, ale i podrobně nastudovala s další literaturou včetně knih švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga nebo amerického psychologa Philipa Zimbarda. Faust je její uměleckou reflexí tématu, v němž člověk podepíše smlouvu s ďáblem.
Výstavu DOX umístil do tří sálů v patrech nad sebou. Návštěvník začíná v místnosti věnované Mefistovi, který se v obrazech objevuje velmi zřetelně, podle předlohy také jako černý pes nebo šašek. Následuje téma Markétky a jejího tragického příběhu. V obrazech je méně zřetelná, podle umělkyně trochu splývá s krajinou. Třetí patro pak náleží Faustovi, jenž už rysy figury téměř nemá.
Součástí výstavy jsou umělčiny deníky, diáře, skici, jimiž se připravovala. „Cyklus je nejen bravurně technicky zvládnutý, nastudovaný, ale také odžitý,“ hodnotí Michaela Šilpochová. Podle ní je v univerzálním konfliktu dobra a zla Faust v podání Radky Bodzewicz „ztělesněním našich vlastních příběhů“.
Radka Bodzewicz na tématu začala pracovat loni na podzim. Některé obrazy dokončila na poslední chvíli až přímo v DOX.
Malířka se narodila v roce 1991. Roku 2017 absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění, studovala ji v ateliérech Vladimíra Kokolii a Jindřicha Zeithammla. Působila také v zahraničí.
Dříve vytvořila cykly podle jiných děl světové literatury, Božské komedie Danta Alighieriho, eposu Ztracený ráj anglického básníka Johna Miltona a Mýtu o věčném návratu amerického religionisty Mircei Eliadeho. Často v nich propojovala klasickou malbu s technologickými experimenty a novými médii, kdy si lidé mohli výsledná díla na výstavě prohlížet s mobilním telefonem, jenž jim dodal extra 3D vrstvu.
„Nové technologie mě dlouhodobě zajímají, ale současně pro mě mají své limity. Ve výstavě Faust jsou naopak maximálně potlačeny. Ačkoli zde pracuji i s 3D tiskem, ustoupila jsem všemu ostatnímu ve prospěch klasické malby,“ vysvětlila autorka.
