Článek
Čtete ukázku z newsletteru Chlebíček, ve kterém Jonáš Zbořil a kulturní rubrika SZ každý čtvrtek glosují dění v současné kultuře a přinášejí tipy na nové seriály, filmy, hudbu a knihy. Pokud vás Chlebíček zaujme, přihlaste se k odběru!
Je to po všech směrech smutný song. A nezestárl moc dobře. Generické R’n’B aranže připomínají znělky starých televizních detektivek. Textu by šla vyčítat klišé. Jenže je přebije fakt, že Giving You Back, píseň zpěvačky Robyn z roku 1999, vypráví o potratu.
„Vracím tě zpět oceánu, vracím tě zpět hvězdám,“ truchlila tehdy dvacetiletá švédská zpěvačka, které hudební svět dlouho předpovídal hvězdnou budoucnost. Ona ji ale odmítla. Nenechala se zlákat nabídkou amerického labelu Jive, který si místo ní našel náhradu v podobě neznámé teenagerky jménem Britney Spears. Místo toho, aby se podvolila tlaku vydavatelských šéfů a ochotně se stylizovala do role sexsymbolu, oblékala se raději do mikiny a džín nebo zpívala o tragické zkušenosti svého těla. Songem Giving You Back si před slávou definitivně zavřela dveře.
Možná to chtělo kariérní kolaps, aby se z Robin Miriam Carlsson stala jedna z nejzajímavějších osobností současného popu. Její eponymní deska z roku 2005, následující Body Talk i osm let stará Honey se zapsaly do dějin novodobé taneční hudby pro svou strhující energii i odvahu jít vlastní cestou, která inspirovala Charli xcx, Lorde nebo Rihannu. Po 27 letech od vydání Giving You Back se teď Robyn vrací k tématu mateřství. Album Sexistential o něm mluví jinak, než je obvyklé. Ale to se asi dalo předpokládat.
„Moje tělo je vesmírná loď s vaječníky na hyperpohon / mám mezi stehny celý vesmír,“ rapuje šestačtyřicetiletá zpěvačka na úvodním singlu desky. Vypráví na něm o umělém oplodnění, o vysněném anonymním dárci a také se zpovídá z vlastní touhy po sexu: „O**kej single mámu / nesoudím tě.“
A ideální partner k oplodnění? Třeba Adam Driver, hvězda ze seriálu Girls, v němž mimochodem zazněla coververze jednoho z největších hitů v diskografii švédské zpěvačky: Dancing on My Own.
Novou skladbu o večírcích, návštěvách kliniky asistované reprodukce a živočišné, osvobozující energii Robyn poprvé ukázala světu v Late Night Show Stephena Colberta. A znovu si málem znepřátelila Ameriku. Jako by nestačilo, že otevřeně mluví o sexuálních touhách nastávající matky, ještě navíc je stará. „Tohle není něco, co by měla dělat padesátiletá žena,“ pohoršovali se uživatelé sociálních sítí, kteří si nedokázali vygooglit zpěvaččin rok narození.
Sotva třicetiminutovou stopáž alba Sexistential vyplňují taneční rytmy, hravé syntezátory i samply japonštiny. Dohromady to zní jako večírek, na kterém se otevřeně mluví o mateřských tabu, zatímco vedlejší pokoj někdo předělal na improvizovaný dětský koutek.
Deska, která oficiálně vyšla koncem března, by konzervativnější posluchače jistě dokázala pobouřit hned několikrát. „Někdy jsem tak osamělá / Budeš na mě mluvit, dokud nebudu hotová?“ ptá se v další eroticky laděné písni Talk to Me. Naproti tomu Blow My Mind je chvalozpěv laktaci, v němž Robyn ponouká své dítě: „Rozepni mi košili / udělej nepořádek.“
Myslím na to pořád
Mateřství v popu překvapivě není stejně časté téma jako láska (vzhledem k tomu, kolik je na světě dětí). Zpívala o něm třeba Beyoncé nebo Adele, ale snad jen Madonně se povedl hit: ezotranceová klasika jménem Ray of Light.
Osobně mám nejraději dva roky starou, hořkosladkou píseň I Think About It All The Time od Charli xcx, na které britská zpěvačka přiznává, že na své hypotetické mateřství myslí úplně pořád. „Mám strach, že o něco přicházím / takže jsme po cestě domů měli konverzaci / mám přestat brát antikoncepci? / protože má kariéra se zdá tak malá v existenciálním schématu toho všeho,“ uvažuje Charli xcx na pozadí beatů, které připomínají dětskou písničku.
I Robyn o mateřství mluví dvojznačně. Blow My Mind je ve skutečnosti přes dvě dekády starý song, původně opravdu věnovaný sexuální touze. Teď ale milence vystřídala dětská tvář, kterou by Robyn samou láskou rozmáčkla. Láska je to bezpodmínečná. Původní verze skladby ale zní v uších trochu jako ozvěna dávných časů. Dá se na ně vzpomínat s nostalgií. Nebo se jim spolu s Robyn trochu smát.
Švédská zpěvačka má nadsázku dost v oblibě. Humor v hudbě bývá často nejkratší cesta ke trapnosti a křeči, ale v jejím podání jde jen o další strategii, jak se na chvíli odpoutat od příliš pohlcujících emocí a naředit smutek a osamělost. Ty jsou v její diskografii přítomné odjakživa, ostatně je reprezentuje i nejznámější skladba Dancing on My Own. Hymna, při které se míchají pot a slzy. Právě Robyn platí za průkopnici tanečních hitů, při kterých se na parketu tančí i brečí zároveň.
Magazín New Yorker tvorbu Robyn popisuje s pomocí Davida Byrnea z kapely Talking Heads. „Zajímavý je ten neodbytný impulz, který říká: ‚Budeš v pohodě, hudba tě povznese, pokračuj.‘ Je to vítězství nad nepřízní osudu. Písně tohle dokážou – ponořit nás do problémů a zároveň se stát řešením,“ uvažuje hudebník.
Carlsson sice staví na tanečních beatech a euforických syntezátorech, ale nejdůležitějším elementem v její hudbě je pořád hlas a emoce, které nese. Touha, tvrdohlavá oddanost komukoli, kdo za to zrovna stojí. Zní to naivně, ale není. „Nejsem blbec / jsem blbec do lásky,“ zpívá Robyn ve skladbě Sucker For Love. Jinde s odstupem konstatuje, že ani láska netrvá věčně. „Nic to neznamená / nemá to žádný význam,“ zpívá vokodérem ohnutý hlas v rozchodové skladbě It Don’t Mean A Thing. Zní to nečekaně konejšivě.
Hudba je matematika
Robotické samply na albu Sexistential tvoří zvláštně zcizující leitmotiv – na jednu stranu mu dodávají synteticky čistou atmosféru, zároveň jako bych v nich bujela nová forma života. Jinde se androidí mnohohlas mění na houpavý beat, který nás má unést na vlně hormonální radosti. „Vím, že je to jenom dopamin / ale připadá mi tak opravdový,“ zpívá Robyn v písni, kterou původně chtěla zařadit už na předešlé album Honey. Nemůže působit zastarale už proto, že ani deska z roku 2018 neztratila nic ze své pomalu spalované energie.
V jednom z rozhovorů k nové desce chválí moderátor švédskou hudebnici za to, že její písně nezní jako chladně propočítané rovnice. Robyn kvapně oponuje. „Hudba ale je matematika. Máte omezený počet výpočtů, které musíte následovat. Kdokoli, kdo tvrdí něco jiného, tomu nerozumí,“ říká se svou typickou asertivitou.
Zpěvaččinu hypotézu už před lety potvrdilo elektronické duo Boards of Canada. U Robyn by se ale chtělo dodat, že hudba je v jejím případě hlavně chemická záležitost. Sexistential je jako vysoce těkavá látka, ke které zpěvačka přistupuje v laboratorním plášti, ovšem absolutně odhodlaná nechat se omámit. Říct, že zpívá o osamocení, je vlastně nesmysl: Celou svou kariéru mapuje jedině lásku. Mileneckou i mateřskou.
Na závěrečné skladbě sotva třicetiminutové desky jde nadsázka i odstup stranou. „Do slunce / jako meč / bude mě to mrzet / možná se mýlím a spálím se,“ zpívá šestačtyřicetiletá Švédka v návalu euforie. Dojezd možná bude krutý, ale za poslední dávku lásky to stojí.
V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.
