Článek
O tuzemském exodu z největší světové hudební soutěže se šeptalo už delší dobu. De facto jasno začalo být ve chvíli, kdy informaci o plánovaném konci české účasti na sklonku září zveřejnil server Aktuálně prostřednictvím bývalého člena Rady ČT Vratislava Dostála. Televize toto zjištění ani po opakovaných dotazech nekomentovala, natož aby ho dementovala.
V úterý 6. října pak po týdnu mlčení vydala prohlášení, které spekulace v plné šíři potvrdilo. ČT nepočítá s vysíláním show v příštím roce. A protože Eurovize je de facto soutěž národních veřejnoprávních vysílatelů, Burgas v květnu 2027 proběhne bez české účasti, rozhodl management televize.
Pořadatel soutěže, Evropská vysílací unie (EBU), měl důvod na ČT tlačit, aby své rozhodnutí držela v tajnosti co nejdéle. Vysvětlení je prozaické: Do poloviny října může kterákoli řádně již přihlášená země svoji účast bez penále odvolat. A EBU se obává řetězové reakce.
Eurovize poslední roky prochází bezprecedentní krizí a kvůli aktivitám participujícího Izraele čelí citelnému odlivu účastníků. S každou další prázdnou židlí soutěž přichází o svůj zamýšlený celokontinentální dosah a mandát kulturního sjednocovatele.
Kdyby Češi k odchodu zaveleli z principiálních důvodů, tedy například kvůli Izraeli - což je v kontextu tuzemské takřka nekritické podpory této země lichá představa -, dalo by se mluvit o hodnotovém postoji.
Jenže my neodcházíme jako hrdí zastánci principů. Odcházíme jako břídilové, kteří odmítli pochopit celoevropský fenomén. Respektive, v rozhodovacích pozicích v České televizi bohužel sedí lidé, kteří Eurovizi nejenže nikdy nebyli nakloněni, ale kteří se její podstatě nikdy porozumět ani nepokusili.
Zrovna, když se nám začalo dařit
Management televize odchod zdůvodnil výlučně finanční nákladností. Vysílatel se nachází pod tlakem Babišovy vlády, jež veřejnoprávní média dlouhodobě vystavuje finanční i politické nejistotě a kterým jen neschopností ministra Oto Klempíře (za Motoristy) nezařízla koncesionářské poplatky už letos.
Obracení každé koruny je pochopitelné a účast na této přehlídce je drahá, to bezesporu. Zda se však jedná o skutečně neúnosný výdaj v kontextu ostatních položek programu, nelze ověřit. Absolutní ani procentuální výši vynaložených prostředků se totiž nedozvíme, ČT tato data nezveřejňuje a redakci Seznam Zpráv je neposkytla ani po explicitní pobídce.
Tatáž instituce přitom ústy svého programového ředitele Milana Fridricha řeší, jak dramaticky jí padá sledovanost u generace Z a mladých dospělých. Jistě, a proto ruší právě ten formát, který televizi organicky spojoval s nejmladším publikem.
Škrt navíc nepřichází po sérii propadáků, naopak. Minulé finále s českým zástupcem Danielem Žižkou zaznamenalo nejvyšší sledovanost za posledních deset let, v průměru 287 tisíc diváků s nadprůměrným podílem na celkové sledovanosti (přes 13 %).
Jinými slovy, fenomén Eurovize v tuzemsku začal po letech zapouštět kořeny. Popularita formátu tak specifického nevznikne ze dne na den a Česko se dostalo na vzestupnou trajektorii.
Radost z provinčnosti
Vedle čisté zábavy jsme nynějším rozhodnutím ČT přišli o prvotřídní nástroj kulturní diplomacie. Význam této měkké síly dobře chápe i zámořská Kanada - do soutěže nově vstupuje právě proto, aby se přiblížila evropskému kulturnímu společenství.
Populární geopolitika
Směr kritické geopolitiky, který zkoumá, jak se geopolitické představy o světě vytvářejí a šíří v populární kultuře a médiích - například ve filmech, seriálech, zprávách, komiksech, videohrách, mapách, reklamách nebo na sociálních sítích. Nezajímá se tedy jen o to, co říkají politici nebo experti, ale o to, jak běžní lidé skrze každodenní mediální obrazy vnímají svět, státy, nepřátele, hranice, války nebo „Západ“ a „Východ“.
Na sociálních sítích teď slaví hlasitá skupina lidí, která se každý květen předhání v tom, kdo pěvecké klání desítek národů „nejdrsněji“ zatratí. Je osvobozující občas připustit, že co se líbí jednomu, nemusí nutně bavit druhého. Eurovize je výrazně generační fenomén postavený mimo jiné na vizuálním maximalismu. Je nízké ho a priori zatracovat jen proto, že míjí konzervativnější vkus.
Česká pauza nemusí znamenat exit navždy - koneckonců, soutěž už jsme jednou vynechali, a to mezi lety 2009 a 2015. Řada jiných zemí se vrátit dokázala, takové Bulharsko po své přestávce dokonce zvítězilo a příští ročník bude hostit.
Pohled na sousední Slovensko, které z ekonomických důvodů vyklidilo pole před několika lety, je ale varováním. Tak až bude ČT příště zarytě dumat, jak si získat přízeň mladého publika, nechť si vzpomene na tento den.
