Eurovize odstartovala v křeči. Pro některé státy je to kvůli Izraeli „cirkus“

Eurovize svého času odstartovala kariéry skupiny ABBA nebo zpěvačky Céline Dion a také loni byla se 166 miliony diváků nejsledovanější hudební soutěží na světě. Nikdy přitom nespočívala jen v tom, jaký zpěvák v daném evropském městě vyrukuje s lákavější show. Už od jejího startu v minulém století jde o prvoplánově politickou akci, byť až roku 2000 v pravidlech přibyl explicitní zákaz takto motivovaných prohlášení v písních. Kdo se při sledování také letošního ročníku ve Vídni pokusí od politiky oprostit, nedostane se mu celistvého zážitku.

Jak v knize Postwar Europe and the Eurovision Song Contest upozorňuje Dean Vuletic, akademik působící na New York University i Karlově univerzitě, snaha pořádající Evropské vysílací unie o apolitičnost je v přímém rozporu s historií klání. To v dobách studené války sloužilo jako kulturní bojiště mezi Východem a Západem, zatímco dnes se potýká s takzvaným „nation brandingem“, kdy státy využívají populární kulturu k tomu, aby si vylepšily mezinárodní reputaci a budovaly obraz moderní, demokratické země.

„Hudba a umění obecně reflektují dění. Eurovize není výjimkou. Navíc v potaz musíme vzít i formát soutěže, státy mezi sebou hrají o prvenství. Systém hlasování kombinuje hlasování fanoušků a národních porot, což je další prostor, ve kterém se mohou odrážet vztahy mezi zúčastněnými aktéry,“ popisuje politický geograf Josef Král z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který se fenoménu věnuje.

Podle něj je k soutěži nutné přistupovat jako k výsostně politickému prostoru. „Koneckonců, deklarovaná apolitičnost je svým způsobem sama o sobě také politikou. Eurovize je vhodným příkladem pro studium takzvané ‚populární geopolitiky‘, která zkoumá, jak populární kultura a média formují naše představy o politickém uspořádání světa,“ dodává Král. Letos se pozornost v tomto smyslu soustředí hlavně na Izrael, jenž v Eurovizi soutěží od roku 1973.

Poté, co bylo v roce 2022 z Eurovize po napadení suverénní Ukrajiny kompletně vyloučeno Rusko, vznikl precedens. Nemalá část fanoušků a mnohé do soutěže zapojené země nyní žádají, aby z klání odstoupil Izrael, zejména kvůli fatálnímu množství civilních obětí jeho vojenského tažení v Pásmu Gazy. I přes silnou a hlasitou nevoli však blízkovýchodní země v soutěži setrvává. Evropská vysílací unie ji přes četné námitky nevyloučila ani letos na jaře. Kvůli tomu odstoupily Slovinsko, Island, Irsko, Nizozemsko a Španělsko. Tolik zemí účast nebojkotovalo od roku 1970, kdy šlo o protest proti pravidlům hlasování.

S aktuálním radikálním krokem Irska mohli pořadatelé dopředu kalkulovat, Irové představují silně propalestinsky naladěnou společnost. Slovinsko oznámilo, že místo přenosu soutěže bude divákům večer pouštět palestinské filmy. „Místo cirkusu jménem Eurovize zpestří vysílání tematický cyklus nazvaný Hlasy Palestiny,“ uvedla mluvčí slovinské televize RTV.

Největší škodu určitě způsobí absence Španělska. Toto království bylo vedle Itálie, Francie, Německa a Velké Británie jedním z pěti států tvořících jádro Eurovize. Již 22 let má takzvaná velká pětka spolu s pořadatelskou zemí zajištěnou automatickou účast přímo ve finále a jejím zástupcům nehrozí vypadnutí v semifinále. To vše díky tomu, že veřejnoprávní televize těchto pěti zemí posílají nejvíc peněz Evropské vysílací unii.

Letos je rozpočet Eurovize o jednoho z tradičně nejštědřejších účastníků chudší. Přesnou částku pořadatelé nezveřejnili, podle deníku The New York Times se nicméně může jednat o stovky tisíc dolarů. Peněz by ale zřejmě ubylo tak jako tak – pokud by organizátoři vyloučili Izrael, hrozilo bojkotem naopak Německo. „Ano, v takovém případě bych byl pro to, abychom odešli. Považuji za skandální, že se o tom vůbec bavíme. Izrael do soutěže patří,“ řekl německý kancléř Friedrich Merz na dotaz televize ARD, zda by měla jeho země v případě vyloučení židovského státu odejít.

Odstoupení Izraele jeho kritici nepožadují jen jako trest za počínání v Gaze. Už v minulých ročnících země čelila nařčení, že kulturní akci zneužívá k propagandistickým účelům. Akademik Vuletic píše, že „Izrael je kvůli konfliktům s arabskými sousedy historicky nejkontroverznějším účastníkem“.

V roce 2024 musela izraelská zpěvačka Eden Golan měnit text své písně, která podle pořadatelů příliš explicitně odkazovala na teroristický útok hnutí Hamás ze 7. října 2023. Za politická sdělení v písních byl Izrael kritizován už v letech 1974, 1976, 1983, 2000, 2007 a 2009. Stejným výtkám ale v minulosti čelily i mnohé další země jako Gruzie, Arménie, Itálie, Řecko, Portugalsko či Ukrajina.

Loňský ročník zase poznamenal skandál, kdy veřejnoprávní televize šesti států vyzvaly k přepočítání hlasů pro izraelskou účastnici Yuval Raphael, mimochodem přeživší onoho teroristického útoku. Například podle zjištění finské televize Yle si izraelská státní agentura zaplatila reklamu, jež vyzvala k opakovanému hlasování pro svou soutěžící. „Systém, ve kterém může každý odevzdat až 20 hlasů, nahrává manipulaci,“ reagovala třeba belgická poslankyně Katia Segers. Yuval Raphael se v hlasování diváků skutečně umístila první, přestože po započtení hlasů od poroty celkově skončila druhá.

Evropská vysílací unie podnět prověřila a žádné nepravosti nenašla. Podle čerstvé investigace deníku The New York Times ale izraelská vláda jen za propagaci své země v Eurovizi utratila přes milion dolarů a tamní státní agentura na sociálních sítích letos opět šířila videa vyzývající k opakovanému hlasování pro izraelského zástupce, kterým je tentokrát zpěvák Noam Bettan.

Letos už ale pravidla zakazují propagaci financovanou třetími stranami, a tak organizátoři Izrael varovali. Videa nařídili smazat. „Přímo vyzývat k tomu, aby někdo desetkrát hlasoval pro jednoho interpreta nebo píseň, není v souladu s pravidly ani duchem soutěže,“ varoval ředitel Eurovize Martin Green. Noam Bettan s písní Michelle nakonec v úterý večer do sobotního finále postoupil.

Nervozita byla cítit už dlouho před úterním prvním semifinále, a to zejména z mediálního týmu. Akreditovaní novináři denně dostávají nepřehlednou změť e-mailů, v nichž je těžké rozlišit důležitá sdělení od rutinních shrnutí. Protože pořadatelé navíc předali jejich kontakty agentům jednotlivých delegací, přicházejí i zprávy upozorňující na jednotlivé soutěžící.

Jeden oficiální e-mail před zhruba třemi týdny umožnil novinářům přístup do „backstage aplikace“. Po přihlášení také autorka tohoto článku na několik hodin získala velmi specifické produkční informace ohledně obou semifinálových večerů i sobotního finále. Šlo mimo jiné o několikastránkové bodové scénáře, uvádějící na přesnost setin sekund časy vystoupení jednotlivých soutěžících.

Později ten den dorazila od organizátorů omluva, že jde o nedopatření a e-mail nebyl určen novinářům. „Chyba již byla napravena a do aplikace nebudete mít přístup. Omlouváme se za případné nejasnosti,“ stálo v dopisu. Doprovázela ho prosba, aby přehmatem nabyté interní informace nikdo nesdílel veřejně.

Jakékoliv uniklé – zdánlivě nepodstatné – detaily jsou žádanou komoditou v komunitě fanoušků Eurovize na internetových fórech. V tak politicky exponovaném ročníku ale podrobná data o nástupech umělců a jejich výskytu v inkriminované časy mohou i pro jinak bezpečnostně nadprůměrně zajištěnou akci představovat riziko.