Peking sleduje, jak Amerika chybuje. Jaké karty má Trump při cestě do Číny?

Poprvé po téměř devíti letech se americký prezident vydává na návštěvu Číny. V zemi, s níž loni rozpoutal obchodní válku, teď na Donalda Trumpa čeká mimo jiné setkání se Si Ťin-pchingem. Jakou taktiku při jednání s impulzivním Trumpem protistrana zvolí?

V kulisách čínského hlavního města se schyluje k setkání lídrů dvou největších světových mocností a také dvou největších světových ekonomik. Americký prezident Donald Trump přicestuje do Pekingu ve středu, jednání včetně toho s čínským protějškem Si Ťin-pchingem se odehrají ve čtvrtek a v pátek. Jde o první návštěvu šéfa Bílého domu v Číně od roku 2017, kdy ji podnikl rovněž Trump.

To ale neznamená, že se se Si Ťin-pchingem od té doby několikrát nepotkali. Sinolog a vedoucí projektu Sinopsis Martin Hála připomíná, že si naposledy potřásli rukou v jihokorejském Pusanu loni na podzim. „Byla to dost důležitá schůzka, která tak trochu nastavila tón, kterým to bude teď pokračovat,“ popisuje v podcastu 5:59. 

Jen pro připomenutí: Loni Spojené státy po Trumpově návratu k moci zaváděly proti Číně vysoká cla a Čína jim oplácela stejnou mincí. A právě v Pusanu se oba politici sešli ve snaze hledat cestu ke smíru. Podle Hály totiž Donald Trump ve své obchodní válce „narazil“ – poměr sil mezi USA a Čínou už byl totiž jiný než za jeho prvního prezidentského mandátu.

Ještě v roce 2017 přitom Trump Čínu stejnou taktikou zaskočil, a ta se tak dostala do defenzivy. Od té doby si však Peking podle Martina Hály vypracoval „právní a ekonomické páky“, jak s Amerikou zápolit. „Na prvním místě to byly samozřejmě exportní kontroly (Pekingu), zejména na vzácné zeminy,“ říká sinolog. Během říjnové schůzky v Jižní Koreji tak došlo k nastolení „křehkého příměří“, které trvá dodnes.

Od setkání v Pusanu se Čína a Spojené státy v obchodní oblasti podle Martina Hály zkrátka „vzájemně drží pod krkem“: Vědí, že každý z nich je schopen tomu druhému způsobit citelné ekonomické škody, a využívají čas k tomu, aby získaly odolnost proti „zbraním“ svého soupeře.

„Na jedné straně se Amerika znovu snaží vybudovat dodavatelské řetězce v oblasti klíčových minerálů, na čínské straně je zase téměř zběsilá snaha dohnat americký náskok v polovodičích,“ popisuje expert. A jelikož oba záměry ještě budou nějaký čas trvat, je podle něj nepravděpodobné, že by se teď obě strany chtěly znovu pustit do ostré konfrontace.

Co tedy od nadcházejícího setkání dvou prezidentů očekávat?

Podle Martina Hály je z Trumpova vystupování patrné, že mu Si Ťin-pching imponuje – zřejmě i tím, jakou osobní moc si dokázal v čínském systému vybudovat –, a bude se mu snažit vlichotit do přízně. Ostatně třeba v nedávném rozhovoru pro pořad Full Measure with Sharyl Attkisson označil Donald Trump čínského lídra za „dobrého a chytrého muže“. Hála ale pochybuje, že podobné snahy budou během setkání hrát nějakou roli. Peking má totiž vybudovanou dlouhodobou strategii, které se drží, a komplimenty na něj neplatí.

Vše tak bude nejspíš pokračovat, jak říká čínská strana, v „duchu Pusanu“ a nedá se z Hálova pohledu očekávat, že by došlo k nějaké zásadní dohodě. Na přetřes nejspíš přijdou otázky ekonomické a obchodní, také se bude rozebírat válka na Ukrajině, situace na Blízkém východě nebo napětí v Tchajwanské úžině, případně otázky technologické, v nichž se obě předchozí oblasti protínají.

Pod tlakem by Trump mohl být v případě, že bude čínská strana tlačit na ústupky ohledně americké podpory Tchaj-wanu. „Zejména se mluví o tom, že se Si Ťin-pching chystá naléhat na Trumpa, aby současná pozice, která oficiálně tvrdí, že Spojené státy ‚nepodporují‘ samostatnost Tchaj-wanu, byla změněna na formulaci, že Spojené státy ‚jsou proti‘ samostatnosti Tchaj-wanu,“ vysvětluje Hála. Z hlediska jazyka jde o drobný posun, jeho psychologicko-politický efekt by nicméně podle experta byl značný.

Ředitel projektu Sinopsis se také domnívá, že v Pekingu tento týden nedojde na podobně naleštěné uvítání amerického prezidenta jako před devíti lety – přičemž čínská strana bude s pompou šetřit schválně. „Trump může být v tomto směru trošičku zklamán,“ říká Hála. Jedním z důvodů podle něj je, že Spojené státy společně s Izraelem letos rozpoutaly válku s dlouhodobým spojencem Číny – Íránem.

Ohledně této americké intervence na Blízkém východě se přitom Peking jinak drží poměrně stranou. Martin Hála podotýká, že se jeho přístup nese v duchu čínského přísloví „Sedět na hoře a pozorovat dva tygry, jak se perou“. Číně v jistém smyslu zkrátka stačí přihlížet tomu, jak její rival z vlastní iniciativy zabředl do konfliktu, o němž dlouhodobě tvrdil, že se do něj vůbec dostat nechce. „Jak se říká: Když vidíte, že někdo dělá kardinální chybu, neměli byste ho rušit,“ dodává sinolog.

Podotýká nicméně i to, že může nastat situace, v níž Čína nejspíš bude muset své chování poupravit – a to ve chvíli, kdy by zablokování Hormuzského průlivu trvalo natolik dlouho, že by začalo ohrožovat její ekonomické nebo politické zájmy.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak se za poslední dekádu vyvinul poměr vojenských sil mezi Čínou a USA. A také co by znamenalo, kdyby do Pekingu už příští týden zamířil i ruský vůdce Vladimir Putin, jak spekulují zahraniční média. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.