Článek
Cyklus je vystaven na moravskokrumlovském zámku, nynější smlouva vyprší 20. května 2026.
Radní zápůjčku prodloužili po dohodě s malířovým vnukem Johnem Muchou, pravnukem Marcusem Jamesem Muchou a Nadací Mucha, z níž vyplývá, že dílo zůstane v Moravském Krumlově do té doby, než pro něj Praha zajistí stálou expozici.
Podle dokumentu, který nyní schválila rada, se umístění obrazů v Moravském Krumlově osvědčilo. „Technické podmínky uvedené ve stávající smlouvě a veškeré parametry Mezinárodní rady muzeí jsou průběžně dodržovány a pravidelné kontroly ze strany půjčitele, Galerie hlavního města Prahy, potvrzují dodržování všech standardů spojených s expozicí národní kulturní památky,“ stojí v důvodové zprávě. Podle ní návštěvnost zámku po vystavení díla vzrostla zhruba dvojnásobně, loni tam zavítalo přibližně 33 tisíc lidí.
Cyklus Slovanská epopej tvoří 20 velkých pláten, která Alfons Mucha maloval od roku 1910 celkem 18 let. Po dokončení je daroval Praze s podmínkou, že jim hlavní město vybuduje důstojné výstavní prostory. Termín však nestanovil. Trvalé prostory pro Slovanskou epopej metropole hledá od začátku minulého století.
V 50. letech byl cyklus umístěn na zámku v Moravském Krumlově. V roce 2001 Praha schválila záměr přemístit epopej na Výstaviště, k tomu však nedošlo. O devět let později radní rozhodli, že se obrazy přestěhují do Veletržního paláce.
Rada to zdůvodnila špatným stavem zámku, přičemž na stěhování a vytvoření expozice uvolnila 25 milionů korun. O několik týdnů později Muchova rodina požádala soud o vydání předběžného opatření, jímž chtěla zabránit stěhování do Veletržního paláce. Od té doby trvají spory o umístění a vlastnictví cyklu.
Ten byl ve Veletržním paláci nakonec k vidění v letech 2012 až 2017. O čtyři roky později se vrátil zpět do Moravského Krumlova. Zatímco malířův příbuzný John Mucha v roce 2023 po dohodě s magistrátem žalobu po letech stáhl, druhá dědička Jarmila Mucha Plocková podala vlastní žalobu na určení vlastníka. Podle ní je dohoda s Johnem Muchou pro město nevýhodná a zejména neřeší definitivně otázku vlastnictví epopeje.
