Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Emeritní profesor Akademie výtvarných umění v Praze kromě tradičních maleb tvořil i rozměrná díla kombinovanou technikou, stejně jako přetvářel díla starých mistrů. Některá jeho díla se objevila na obalech hudebních alb, nejslavněji v případě dvojice Petr Hapka a Michal Horáček.
Bedřich Dlouhý se narodil 2. srpna 1932 v Plzni, v metropoli pak začal studovat Akademii výtvarných umění, než byl v 50. letech z politických důvodů vyloučen. Ještě v téže dekádě se stal členem skupiny Šmidrové a zařadil se po bok Karla Nepraše, Jana Koblasy, Rudolfa Komorouse a později Jaroslava Vožniaka.
„Umělecký styl dada, ke kterému se hlásili, byl pro ně spása. Nechtěli vypadat jako umělci, ale jako úředníci z banky,“ popsala před lety kurátorka Mahulena Nešlehová.
Dlouhý se Šmidry pořádal neoficiální akce odporující komunistickému režimu. Nesnažili se prosazovat novou výtvarnou formu, pouze vyjadřovali životní pocit. A protože doba jim přišla absurdní, vyjadřovali se absurdně. Například založili hokejové mužstvo Paleta vlasti nebo vlastní dechovku.
„Vystoupení Šmidrů bylo studentskou recesí, dadaistickým gestem a manifestací odporu nejen k současné oficiální situaci, ale vůči konvencím vůbec,“ vylíčila historička umění Ivona Raimanová v databázi Artlist.cz jedno dadaistické vystoupení Šmidrů. „Absurdita, bizarnost, grotesknost, parodie, černý humor, sarkasmus se zpočátku projevovaly spíše než ve výtvarné tvorbě v happeningově laděném programu večerů a šmidřích schůzí, jichž se Dlouhý aktivně účastnil,“ dodala.
Dlouhého malba Krajkář z roku 1986 je ironickou parafrází Krajkářky od mistra nizozemského baroka Vermeera, avšak s tváří kačera Donalda.
Dlouhý nakonec studium ukončil v oboru portrétní a figurativní malby a roku 1965 získal jednu z hlavních cen na bienále mladých umělců v Paříži, spojenou s půlročním stipendijním pobytem ve Francii.
Za normalizace však opět nemohl vystavovat. Pracoval jako externí návrhář v Artcentru a příležitostný výtvarník pro pořadatele výstav. Na svém statku v roce 1981 uspořádal s Hugem Demartinim a Theodorem Pištěkem přátelské setkání umělců, teoretiků a přátel.
Po revoluci v roce 1989 se stal profesorem malby na Akademii výtvarných umění. Zůstal jím do roku 1995, odkdy byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Dlouhý už v 60. letech pracoval kombinovanou technikou a využíval netradičních materiálů typu plexiskla. Námětem jeho takzvaných iluzivních maleb, kombinujících precizní techniku se snovými krajinami, byly ve druhé polovině 80. let například zdi a zvětšené detaily částí lidského těla.
Stejně tak ale Dlouhý citoval třeba Rembrandta a Vermeera. Právě k dílu Krajkářka od tohoto mistra nizozemského baroka odkazuje Dlouhého obraz Krajkář z roku 1987, znázorňující tvář kačera Donalda. Výjev se objevil na obalu Hapkovy a Horáčkovy nahrávky V penzionu svět.
Na přelomu století Dlouhý pracoval mimo jiné na sérii nezvykle pojatých autoportrétů, které nahlížely také do autorova vnitřku.
Dlouhý se od roku 1954 účastnil kolektivních přehlídek, samostatně vystavoval od roku 1962. Jeho velkou retrospektivu v roce 2019 uspořádala Galerie hlavního města Prahy, rozprostírala se ve čtyřech sálech Městské knihovny a čítala více než 120 prací. Dlouhého dílo je zastoupeno v předních domácích a zahraničních veřejných i soukromých sbírkách včetně pařížského Centre Pompidou.
