Fejková Praha i Krumlov. V Číně si staví napodobeniny evropských měst

Práci si odbudou v kanceláři na Starém Městě pražském nebo v Bruggách. Jakmile jim na Rouenské hodinové věži odbije padla, projdou se po Paříži a Stockholmu a dají si kávu v italské Veroně. Když se pak domů vydají švýcarským vláčkem, projedou kolem českokrumlovského zámku a přes budapešťský Most Svobody. To vše dokážou stihnout v jediný den.

Tak nějak může vypadat den zaměstnanců firmy Huawei ve firemním kampusu Ox Horn a v sousedním Centru pro výcvik zaměstnanců v čínském desetimilionovém městě Tung-kuanu. Komplex s kancelářemi pro desítky tisíc lidí je takovou malou kopií Evropy. Zatímco se však Evropská města vyvíjela po staletí, Číňanům stačily na vybudování jejich malých kopií necelé čtyři sezony.

Napodobeniny staveb a kousků evropských měst nejsou v Číně nic nového. Ale tady to místní vzali opravdu ve velkém. Za cenu v přepočtu 1,5 miliardy dolarů vytvořili na ploše asi čtyřnásobku velikosti Vatikánu patnáct zón laděných do různých koutů Evropy. Mají podobu zmenšených historických center, oddělených parky s umělými jezírky a říčkami a propojených řadou mostů.

Vidět tu lze inspiraci Burgundskem, Toskánskem, středoevropskou, skandinávskou, britskou či belgickou architekturou. Některé zóny jsou přitom namíchané ze staveb z různých koutů starého kontinentu. Větší část komplexu spojuje železnice, po níž jezdí originální vláček přivezený ze Švýcarska. Celé to připomíná legendární počítačovou hru SimCity, v níž lze stavět vlastní města z budov různého typu a původu včetně ikon světové architektury.

Jedna ze zón se přitom jmenuje Cesky Krumlov. A nikoliv jen tak do větru. Svým pojetím kopíruje část tohoto jihočeského města - hrad a zámek s typickou válcovou věží a renesančním obloukovým mostem, bývalý kostel svatého Jošta nebo Trojklášteří.

Tím ovšem inspirace českými městy nekončí. V jiné části komplexu na protějším břehu jezera Sung-mu-šan lze najít kousek čínské Prahy.

Tedy 430 metrů dlouhý Karlův most, část Staroměstského náměstí s Domem u Kamenného zvonu a Palácem Kinských. Domy u Novotného lávky se Staroměstskou vodárnou, Karlovu ulici, staroměstský kostel svatého Haštala či malostranskou restauraci U Malířů. Satelitní snímky naznačují, že si Číňané vypůjčili i typickou pražskou mozaikovou dlažbu.

Může se to zdát na první pohled bláznivé. I když Evropa je také plná různých čínských nebo japonských pavilonů a zahrad. Dělalo se to už v dobách od rokoka přes romantismus až po současnost. Najít je lze ostatně i v Česku, třeba v zámeckých zahradách v Kroměříži, Vlašimi a Opočně, v zoo v Plzni či Zlíně nebo v Botanické zahradě Praha.

Jsou to však vesměs drobné jednotlivé budovy a menší pozemky. Poměrně velká čínská zahrada u Curyšského jezera zabírá 0,3 hektaru, japonská zahrada v Monaku asi dvojnásobek. Se zhruba 160 hektary v Tung-kuanu se to nedá ani z daleka srovnat. Číňané prostě potřebují všechno ve velkém měřítku.