Koupaliště z 50. let i nejmenší historické město. Proč vyrazit do severního Plzeňska

Majestátní zámky ani galerie v těchto místech nenajdete. Bude-li vám ale stačit divoká příroda někdejších Sudet, koupací „zašívárny“, všudypřítomné baroko a procházky mezi chalupami, jaké si možná pamatujete z filmu Cesta z města od Tomáše Vorla, je pro vás severní Plzeňsko ideálním místem pro prázdninový výlet.

Jedničkou mezi severoplzeňskými koupališti je plovárna Manětín. Lidé sdružení okolo spolku Baroko v Čechách si před deseti lety venkovní bazén z padesátých let pronajali a z neatraktivního místa vytvořili kulturně-odpočinkový ráj. Mezi opečovávaným bazénem a prvorepublikově vyhlížejícím barem s převlékárnami je natažená stříška, pod kterou celé léto vždy o víkendu probíhají koncerty.

Hrála tu i Načeva nebo Lenka Dusilová, v plánu jsou Bára Zmeková nebo písničkář Zapomělsem. K dispozici je tu dřevěný plážový nábytek, stejně jako dětské hřiště, a když se na plovárnu snese noc, celý areál se rozzáří záplavou světýlek. S mohutným barokním kostelem svaté Barbory v zádech to tu vypadá jako v pohádce. Za koupání se tu nic neplatí a na koncertech je připravená pokladnička na dobrovolné vstupné.

Stovku si naopak připravte pro vstup do areálu bývalého čedičového lomu Hradišťský vrch, kam lze buď dojet autem, anebo dojít příjemnou, zhruba kilometrovou procházkou z Konstantinových Lázní. Odměnou bude křišťálově průzračná voda, travnatá pláž a písčitý pozvolný vstup do vody. Občas se tu konají i koncerty a malé festivaly.

Jeden tip máme zejména pro ty, kterým vyhovuje rychlé koupání a nepotřebují polehávat na břehu na dece. Kousek nad obcí Krsy, směrem k silnici spojující Plzeň s Karlovými Vary, je nikterak velké, avšak svou celoročně spíše chladnější vodou velmi příjemné jezírko, které od příjezdové silnice není vidět. Prozrazují ho jen auta zaparkovaná na louce. Krské jezírko bývalo čedičovým lomem, dnes ho kromě skal obklopují břízy.

Obec Nečtiny se před čtyřiadvaceti lety stala vesnicí roku, porota tehdy ocenila aktivní komunitní život, péči o místní památky i obnovu lidové architektury. Nečtiny zdobí pískovcové sochy od místních autorů a je tu i malé regionální muzeum.

Krásná je tu ale hlavně procházka po zhruba šest kilometrů dlouhé naučné mlýnské stezce. Z Nečtin vede přes malebné Lešovice do městečka Manětín podél Starého, respektive Manětínského potoka, je dobře značená a potkáte na ní několik mlýnů, včetně toho, který obýval divadelník Ctibor Turba. O historii mlynářství vás po cestě spraví infocedule.

Rabštejn nad Střelou je známý jako nejmenší historické město v České republice. Je rozesetý na kopci i v samém údolí řeky Střely, přes kterou se klene kamenný most ze 14. století — u nás pravděpodobně druhý nejstarší. Pro Rabštejn jsou typické staré roubené a hrázděné chalupy, které dotvářejí pohádkový charakter městečka.

Pokud si chcete užít i trochu divoké přírody, zahrnující prudké skalnaté a zalesněné stráně obklopující řeku Střelu, vyrazte na krátký okruh značený jako Via Czechia: provede vás kousek nad řekou okolo starého mlýna a přes lokálně typická břidlicová pole zpět pod parkoviště u zámku.

Po cestě nakoukněte na zachovalý židovský hřbitov. Poslední dvě židovské rodiny odsud odešly v roce 1938 a skončila se tak třísetletá historie místní komunity. Možná, že Rabštejn nad Střelou vám bude povědomý i během první návštěvy, objevuje se totiž ve filmech Cesta z města, Cesta do lesa a Cesta domů režiséra Tomáše Vorla, který se nedaleko odtud usadil. Rabštejn si vysloužil i celosvětovou slávu, natáčel se tu totiž klip k oficiálnímu remixu skladby Personal Jesus od Depeche Mode z roku 2013.

Z Manětína, díky barokním sochám Matyáše Bernarda Brauna a krásně upravené zámecké zahradě asi nejznámějšího města v této oblasti, se po červené značce vydejte směr Frantův mlýn a zpět po žluté přes vesničku Brdo. Tento zhruba desetikilometrový okruh je esencí severního Plzeňska. Půjdete smíšenými lesy po stezkách nad meandrujícím potokem, na loukách dost možná bude stát skautský tábor, minete více či méně udržované mlýny i osamocené chalupy s divokými zahrádkami, natrháte si maliny a při troše štěstí narazíte na nějaké křemenáče.

Ty ostatně rostou i na Chlumském vrchu, což je stolová hora vypínající se přímo nad Manětínem. Nabízí nejen krásné výhledy do okolí, ale i bohatou faunu. Žije tu téměř 300 živočišných druhů, včetně mloka skvrnitého, jezevce nebo jelena sika.

Jestli vás láká svět pod zemí, pak by vás mohla bavit prohlídka v Centru Caolinum v obci Nevřeň kousek za Plzní, které se věnuje historii těžby kaolinu (bílého jílu). Těžba tu probíhala od 19. století. „V dole se dochovaly chodby, z nichž některé jsou až dvanáct metrů vysoké a osm metrů široké. Na stěnách jsou dosud viditelné známky po ručním kopání a na stropě jsou černé skvrny, pravděpodobně stopy po očouzení karbidovými lampami, kterými si v té době kopáči na práci svítili. Na stropě jedné z chodeb je dochovaný hornický znak - zkřížený mlátek a želízko - s nápisem D. J. 1891,“ láká centrum k prohlídce.

Viděli jste pohádky Princezna zakletá v čase 2 nebo Z pekla štěstí 2? Pak si možná vzpomenete na romantickou (a dodnes zcela přístupnou) zříceninu hradu Gutštejn z přelomu 13. a 14. století, kterou najdete několik kilometrů jižně od Konstantinových Lázní.

Romantiky tu neubylo: auto můžete nechat před někdejším loveckým zámečkem Daňkov a kilometr k hradu dojít pěšky. Za návštěvu stojí i nedaleké poutní místo Šipín a stejnojmenná maličká ves. Osada stojí tam, kde bývalo hradiště z pozdní doby bronzové.

Místo je to i díky kostelu sv. Barbory a vyhlídce nad Úterským potokem vcelku magické. Jestliže vám nevadí strávit na výletě půl dne, absolvujte - třeba od parkovišťátka u potínské pily - cestu malebným údolím podél meandrujícího potoka do městečka Úterý. Budete-li mít štěstí, po cestě narazíte na kvetoucí ocúny.

V Úterý vás čeká lidová architektura v podobě hrázděných domů a také mohutný barokní kostel Narození sv. Jana Křtitele z konce 17. století. I tady propadli kouzlu filmaři: točil se tu seriál Zdivočelá země. Pokud nechcete absolvovat celou dlouhou cestu, dojděte třeba jen ke zřícenině Falkenšejn a tam to obraťte.

Sjedete-li z „karlovarské“ silnice kousek za obcí Bezvěrov směrem na Nežichov, naskytne se vám nádherný výhled na zvlněnou krajinu, louky a pastviny. V Nežichově se můžete stavit na místní farmě, která vyrábí vlastní sýry či jogurty, a pak pokračujte k Blažejskému rybníku. Na jeho břehu stojí mohutné pozůstatky jednolodního kostela sv. Blažeje, který nechal v roce 1732 postavit opat tepelského kláštera Reimund III.

„Kostel vyhořel na svátek Božího Těla dne 20. 6. 1957 kolem druhé hodiny odpoledne po zásahu blesku. Shořela ale pouze střecha. Klenba zůstala stát a většina mobiliáře se prý zachránila. Byla odvezena do statku v Branišově, odkud byla později transportována do kláštera v Teplé. Po vyhoření byl kostel ponechán bez opravy a začal chátrat, po několika letech se zřítila i klenba,“ píše Martin Čechura v knize Zaniklé kostely Čech. Nyní je kostel zabezpečený a jeho zachovalé zdi vytváří prostor, který láká k jednorázovým kulturním událostem.

Jen čtyři kilometry od kostela sv. Blažeje si můžete prohlédnout architektonický skvost, opatství Nový Dvůr. Místní cisterciáci patří k takzvaným trapistům. Dorazíte-li ke klášteru, o jehož minimalistickou a odbornou rekonstrukci se postarali britský architekt John Pawson a plzeňský architekt Jan Soukup, můžete si některý z výrobků trapistů zakoupit v klášterním obchůdku.

Asi nejvíce turistů míří zejména během letních měsíců do dvanáct kilometrů vzdáleného kláštera Teplá a jeho zahrad. Premonstrátský klášter založil v roce 1193 český šlechtic Hroznata, vzápětí do něj povolal premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Šlechticův odkaz si tu dodnes připomínají skrz Hroznatovu akademii, která pořádá nejrůznější dílny a workshopy pro veřejnost a vzdělávací programy pro školy. V areálu kláštera se buď můžete zcela volně ponořit do zahrady, anebo se účastnit poznávací prohlídky. V nabídce je klášterní knihovna s muzeem a také opatovo apartmá.