Do rakouského Lungau za obřím Samsonem, horskými jezery a nulovým světelným smogem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Leží zastrčené za oblíbenými turistickými destinacemi, ve vzdáleném jihovýchodním cípu spolkové země Salcbursko. Lungau sice spadá pod správu z města Salcburku, je od něj však vzdálené hodinu a půl autem. Přesto tento odlehlý region, kam se dá z Prahy dojet za šest hodin, rozhodně stojí za návštěvu.

A to nejen kvůli šedesáti horským jezerům, která lze najít v této oblasti tvořené osmi údolími. Turistům totiž může nabídnout mnohé - od biosférického parku, který je od roku 2012 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO, po hrady, skvělé horské túry a četné možnosti okusit místní folklór. A lákat může právě i na menší zatížení turisty.

Abych oblast poznala, zavítala jsem do ní v malé skupině na čtyřdenní výlet. Dýchla na mě klasická atmosféra Rakouska, plná života spojeného především se zemědělskou obživou. Lungau jsem však vnímala i jako místo, kde se poctivě dodržují rodinné tradice a folklórní hodnoty.

Příkladem je rodina Samplových z obce St. Margarethen - jedné z patnácti vesnic, které dohromady tvoří Lungau. Na návrší zvaném Schlögelberger zde provozuje stejnojmenné rodinné ubytovací zařízení v podobě „srubové vesničky“ s restaurací v moderním designu. „Vedeme to tu s bratrem, vyrůstali jsme tu a převzali podnik po rodičích. Já se starám o papíry a restauraci, bratr hlavně o zvířata a okolí,“ vysvětlil nám Christian Sampl.

Kromě zmíněného bratra Hanse má ještě druhého, Maria. Ten zase jako stavitel navrhl podobu roubenek i restaurace tak, aby moderní prvky zachovávaly úctu k místní historii. Celý komplex stojí v rekreační oblasti Katschberg-Aineck, která je vyhledávaná i v zimě jako oblíbené lyžařské středisko.

Restaurace umístěná přímo u sjezdovky bývá v zimě atraktivní zastávkou pro lyžaře a v létě pro pěší turisty, přičemž nejen rodiny s dětmi láká i na selskou ohradu s lamami a dalšími zvířaty.

Srubová vesnice Schlögelberger však není jediným případem, na kterém lze v rakouském Lungau obdivovat pospolitost a rodinnou atmosféru. Jednou z větších lungauských obcí je i Tamsweg a v ní přímo na náměstí sídlí rodinný regionální obchod Kemmt's eina. Provozují ho tři kamarádi z rodin, které zemědělsky podnikají, a prodávají zde pouze místní produkty.

Jak nám vyprávěl mladý prodavač, původně začali jako stánek na trhu pořádaném každý týden na tamswegském náměstí. „Začali za námi chodit lidé, že by naše lokální produkty rádi kupovali i ostatní dny v týdnu. Později se na náměstí uvolnil tento kamenný obchod a my jsme si řekli, že je to jedinečná příležitost,“ popsal mladík.

Návštěva Lungau se dá stihnout za několik málo dní. Prakticky k tomu stačí čtyři, ale bloumáním krásnou přírodou se tu dá zabavit i déle. Když má někdo naopak jen prodloužený víkend, může stihnout zkombinovat více zastávek v jeden den. Například vysokohorskou procházku s prohlídkou hradu v jedné z dalších větších obcí regionu - Mauterndorf.

V zimě je zimním střediskem, ale v létě nabízí příležitost k pěkné túře. Z okraje městečka se dá vyjet lanovkou na horu Grosseck a odtud sejít k jezerům Trogalmseen. Dále je možné vystoupat do kopce k památnému kříži Peterbauerkreuz a po trase, kterou v zimě využívají lyžaři, dojít až k horské chatě Peterbaueralm. Ta láká na lokální dobroty včetně výborného masa ze skotu, který se pase na loukách, v zimě sloužících jako sjezdovky.

Poté stačí sjet lanovkou zpátky dolů a přemístit se autem do Mauterndorfu. Zajímavý je zejména díky hradu, který nese stejné jméno. České návštěvníky potěší i tím, že zdejší audioprůvodce se zajímavým hudebním doprovodem je k dispozici i v češtině. Za pomoci několika tlačítek provede středověkým hradem, jehož název Mauterndorf odkazuje na německé „Maut“, tedy mýto. Právě zde kupci platili za to, aby mohli místy projet.

Největším lákadlem hradu je, na rozdíl od českých hradů a zámků, možnost si spoustu věcí osahat. Například si můžete vyzkoušet dobové šaty nebo vlézt přímo do ložnice panovníka. Atraktivní je také 700 let stará věž, kterou lze vystoupat až na vrchol a užít si výhled na město.

Mauterndorf není nijak zvlášť nápadný, kromě hradu se příliš neliší od jiných menších rakouských městeček. Prohlídku jsme začali před hradem vybočením do vedlejší ulice směrem ke kravínu. Od něj jsme pokrčovali podél malé říčky Südliche-Taurach, kde nám místní průvodkyně Gerti Kessler v klasickém kroji ukázala řadu starých roubených domů. Poté nás vzala pěší stezkou do mírného kopce na vyhlídku na město, odkud byl zvláště vidět jeden ze zdejších malebných kostelů.

Zajímavý byl ale jeden kontrast. Když jsme sešli zpátky do městečka a blížili se více k centru, ulice vypadaly téměř mrtvě. Kolem nás projelo maximálně jedno auto a za celou dobu nebylo vidět živého člověka. I přes to je na Mauterndorfu vidět, že žije. Cestou k jednomu z hlavních kostelů jsme totiž minuli restauraci Mesnerhaus. „Ceny jsou zde trochu vyšší, ale moc dobře se najíte,“ zmínila Gerti. A nemýlila se - Mesnerhaus je totiž označen Michelinskou hvězdou.

Jednou z dalších zajímavostí Mauterndorfu jsou pak pavlačové domy. Velké stavby s trojúhelníkovým štítem uvnitř ukrývají malebné pavlače připomínající ochozy na českých roubených statcích v Českém ráji. Ve zdejším kraji jsou považovány za unikát.

Jedním z dalších výrazných městeček regionu je již zmíněný Tamsweg. A to zejména díky tradicím, které se k němu vážou. Obec s asi 5600 obyvateli je hlavním sídlem regionu Lungau, a proto se tu několikrát v období od května do září koná jedna z největších letních veselic - Samsonův průvod.

Místní ho začali pořádat v 16. a 17. století a původně byl výrazem barokní zbožnosti. Odkazuje totiž na biblickou postavu Samsona, který je symbolem síly, zároveň se ale stal samotným symbolem regionu Lungau. Průvody doprovázené tancem jsou od roku 2010 zapsány na seznam rakouského nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

V praxi vypadají zhruba takto: skupina mladých nezadaných kluků má na starosti loutku obra Samsona o hmotnosti přes sto kilogramů. Tu na sobě nese jeden z nich, ostatní kolem něho tančí a snaží se nosiče i loutku jistit.

Kolem Samsona krouží ještě dva trpaslíci, kteří ovšem v porovnání s velikostí člověka trpaslíci opravdu nejsou. Vše doprovází několik orchestrů sežazených od těch nejmladších po ty úplně nejstarší, tedy ve věku od školních lavic až po důchodce.

Samsonův průvod ovšem není jedinou věcí, díky které se region Lungau může pyšnit ochranou UNESCO. Od roku 2012 je na prestižním seznamu zapsán i zdejší biosférický park. I v něm se navazuje na tradice - například u jednoho z dalších jezer, Prebersee.

Jezeru se přezdívá zrcadlo díky téměř jasnému obrazu, který odráží. To je i jeden z důvodů, proč se na něm každý rok pořádá tradiční Preberská střelba. Z domu před jezerem se střelci v mysliveckých krojích snaží trefit terče ve střelnici umístěné za vodou. Nemíří však přímo, ale na hladinu vody. Do ní se kulka díky mnoha organickým látkám a vysoké fyzikální hustotě vody ponoří pouze o tři centimetry, a pak se odrazí k terči.

Ačkoli zní výstřely obvykle celým údolím, existuje u Prebersee místo, kde se před ostrými zvuky schovat. Samotné jezero se nachází v nadmořské výšce 1514 metrů. O pár set metrů výš, konkrétně v 2740 metrech nad mořem, se tyčí vrcholek Preberu, hlavní hory okresu Tamsweg.

Není ovšem nutné lézt až na jeho vrchol. Kousek pod ním se dá zastavit na klasické občerstvení v podobě salámů, sýrů, másla a chleba na chatě Preberhalterhütte. Dojem z rakouské klasiky navíc umocňují volně se pasoucí krávy, divocí koně, kozy či králíci.

Míst, kde se klasické zemědělství potkává s nezaměnitelnou přírodou, je v Rakousku více. Lungau ale skrývá ještě přinejmenším jedno, které stojí za zmínku. Je to jedno z dalších jezer - Schlierersee, které láká na průzračně modrou vodu a blízkou chatu Schliereralm. V ní postarší Resi již několik let vyrábí své vlastní máslo, které lze na místě ochutnat, stejně jako domácí sulc nebo lokální klobásu.

Lungau nabízí kromě veškerých jezer, patnácti vesnic, osmi údolí a několika hradů ještě jednu zajímavost, a to večerní oblohu. Místo se totiž vyznačuje téměř nulovým světelným smogem. Procházet se proto dá i nočním Rakouskem - a stojí to opravdu za to.