Jeskyně Blanických rytířů je plná soch. Z obří podobizny Masaryka zbyly jen boty

Těžko uvěřitelný příběh skrývá jeskyně Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu: před sto lety ji nechal vyhloubit kunštátský vlastenecký velkouzenář. Sochy, které ji „obývají“, tesal místní sochař - samouk stižený tuberkulózou. A jeho čtrnáctimetrová socha prezidenta Masaryka, která místu vévodila, musela být za války rozprášena, takže z ní zbyly jen obří boty.

Naopak lev, symbol české státnosti, před jeskyní zůstal. Nacisté uznali, že má jen jeden ocas a ne dva, takže není nutné ho vyhodit do vzduchu. Až bude českému národu nejhůř a rytíři z téhle moravské vsi mu vyjedou na pomoc, povlečou se na pivovarských valaších – koně jsou totiž navrženi a později vysocháni podle místních závozních valachů. Skutečného rytířského plnokrevníka jako předlohu aby tady před sto lety pohledal.

Vlastivědná procházka jeskyní i zahradou, která ji obklopuje, je jedním z těch vlastivědných zastavení, které se nedají opakovat nikde jinde, na žádném jiném zámku nebo naučné stezce – natolik je jeskyně v Rudce u Kunštátu kuriózní, srdcařská, bizarní i zábavná. Výlet sem je navíc vhodný pro děti a dokonce i milovníky výběrové kávy. Prázdninová kombinace par excellence!

Ještě před zhruba sto lety se v lese na rozhraní Jihomoravského kraje a Vysočiny tyčila jen pískovcová skála. Čalouník z nedalekého Bořitova Stanislav Rolínek k ní chodil na vycházky, protože trpěl tuberkulózou a pobyt v přírodě mu dělal dobře. Skála na úpatí vrchu zvaného Chlum ho lákala, a tak si jednoho dne přinesl nástroje, které doma našel – polovinu nůžek na stříhání ovcí a hasičské kladívko – a začal pískovec opracovávat. Zřejmě ani on sám netušil, jaký sochařský talent v něm dřímá.

Denně tesal sousoší husitských bojovníků, pak ho ale nachytal hajný a vstup ke skále mu zakázal. Až na přímluvu boskovického velkostatkáře se směl k práci vrátit – a to už s ním chodil houf obdivovatelů. Včetně kunštátského řezníka a uzenáře Františka Buriana.

Ten pozval Rolínka do Kunštátu, kde podnikal, vybavil ho lepšími nástroji a zadal mu jasný cíl: postavit na úpatí vedlejšího kopce Milenka u Rudky pískovcovou sochu prezidenta Masaryka v nadživotní velikosti, která by do nejsevernějšího cípu jižní Moravy přilákala návštěvníky a správně vlastenecky oslavila desáté výročí vzniku republiky.

Rolínek nelenil a během čtyř měsíců vytvořil největší Masarykovu sochu ve střední Evropě, měřila deset a půl metru a její podstavec další tři. Průměr klobouku, který Masaryk držel v ruce, měřil přes tři čtvrtě metru, socha vážila šest set tun. Rolínek ji dělal podle známky s Masarykem, prezidentovu fotografii mu přivezli až později, když se měl pustit do detailů na obličeji.

Masaryka místní pozvali na slavnostní otevření, prezident se ale omluvil s tím, že desáté výročí založení Československa musí strávit v Praze. „I tak bylo odhalení sochy velké, přijelo na něj třicet tisíc lidí,“ říká jedna z průvodkyň v Jeskyni Blanických rytířů, která během léta provede v tomhle bizarním a krásném místě tisíce návštěvníků. A ukazuje na dobové fotografie, které lemují zahradu, jež k jeskyni vede.

Masaryka před jeskyní navíc „čekal“ ještě lev, symbol české státnosti, skutečného lva Rolínek samozřejmě nikdy neviděl, opět tvořil podle jednoho dostupného obrázku. Když potom gestapo velelo Masarykovu sochu zničit, Burian jako zadavatel stavby k tomu přistoupil šalamounsky. Zazdil ji a na hlavu, která vyčuhovala nad skálu, nechal postavit chatu, takže se celá stavba tvářila nevinně jako rekreační sídlo.

„Obložení Masarykovy sochy…, které jste ve Vašem sadu v Kunštátě provedl, zapřičiňuje i nadále neudržitelný a dnešním poměrům neodpovídající stav. S pouhým obložením sochy nelze v žádném případě souhlasiti. Ukládám vám proto, abyste do čtyř týdnů provedl odstranění…,“ napsal v dopise Burianovi v srpnu 1941 okresní hejtman. Burian ještě zkusil sochu rozřezat na díly a ukrýt, ale ani to mu neprošlo a Masaryk musel být nakonec rozprášen.

Na místě tak zbyl jen podstavec a jeho boty, které stojí u jeskyně Blanických rytířů dodnes. Naštěstí se toho nedožil tvůrce sochy - Rolínek zemřel v roce 1931 na tuberkulózu. Zůstalo po něm ale více památek. Vyhloubil i samotnou jeskyni a kromě strážního lva před ní do ní umístil řadu dalších soch – nejenom samotné Blanické rytíře a několik legionářů, ale hlavně sochu svatého Václava na koni.

„Když místní pivovarníci zapřahali, volali Rolínka, aby se šel dívat a mohl skicovat koně, pivovarské valachy. Proto svatý Václav sedí na mohutném oři, rytíře povede do boje na pivovarském valachovi,“ dodává s úsměvem průvodkyně.

O Jeskyni Blanických rytířů se dnes stará rodina Burianových potomků z Kunštátu a provozuje ji. A pečuje i o celý pozemek, kde vybudovala Zahradu smyslů. Kunštátsko je totiž známé zejména keramikou, zahradu tak lemují desítky keramických soch, džbánů nebo zvukových a hmatových objektů.

Návštěvníci s dětmi tak ocení hlavně to, že na řadu z nich je možné si sáhnout, zakřičet do nich nebo s nimi jinak pracovat. A v kavárně Šestý smysl tady navíc podávají kávu z místní pražírny Kopeček, která výlet pozvedá na gurmánský zážitek. Rodina Popelkových navíc každoročně doplňuje i nové pískovcové sochy do jeskyně – dnes v ní najdeme kromě rytířů ještě bustu Jiřího z Poděbrad, protože ten pocházel z kunštátské šlechty, Masarykovu bustu a čeká se na obložení třetího výklenku bustou Václava Havla.