Nový zvrat v případu Viktorky: Tejc připouští návrat od opilství k vraždě

Případ smrti malé Viktorky nemusí definitivně skončit jako trestný čin opilství. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc nechal prověřit znalecký posudek, na jehož základě policie dospěla k závěru, že otec dítěte byl v době činu nepříčetný, a případ překvalifikovala z vraždy právě na opilství.

„Podle mého názoru se vůbec nedá vyloučit, že na základě tohoto prověření a možná i postupu dalších orgánů činných v trestním řízení, například státního zastupitelství, bude věc zpátky překvalifikována na trestný čin vraždy,“ říká Tejc v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Ministerstvo navíc nebude kontrolovat pouze tento jediný posudek. Prověří také vzorek další práce psychiatričky Gabriely Leblové, která psychiatrickou část posudku zpracovala.

„Vezmeme určitý vzorek posudků paní doktorky Leblové, abychom měli co nejplastičtější obraz o tom, zda jsou kvalitní, nebo ne,“ uvedl ministr.

Pochybnosti o posudku v posledních dnech formuloval Spolek Šalamoun, jehož předseda Václav Peričevič jej označuje za nepřezkoumatelný, protože neuvádí zdroje svých závěrů.

Skupina senátorů v čele s Robertem Šlachtou se zase obrátila na nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou a žádá, aby byly okolnosti překvalifikování případu prověřeny. Šlachta přinejmenším vyzývá k novému znaleckému posudku zpracovanému znaleckým ústavem.

Znalkyně Gabriela Leblová kritiku odmítá. Upozorňuje mimo jiné, že odborný závěr posudku nelze redukovat na otázku, co bylo možné několik dní po činu zjistit toxikologickým vyšetřením. Podrobnosti posudku podle svých slov kvůli mlčenlivosti vysvětlí až před soudem. Případnému novému či ústavnímu posudku se však nebrání.

Ministerstvo spravedlnosti zároveň už několik měsíců kontroluje jiný znalecký posudek, který vznikl ještě předtím, než soud loni v říjnu rozhodl o předání Viktorky z pěstounské péče biologickým rodičům. Tehdy znalkyně Jitka Vávrová o otci Viktorky mimo jiné uvedla: „Problémy je zvyklý řešit alkoholem a pervitinem. Péči o dítě zvládne.“

Výsledek zkoumání jejího posudku má být znám do konce září. Ministr Tejc už nyní v rozhovoru říká: „Mám informace, že ne všechno bylo v pořádku. Teď se zvažuje míra toho pochybení.“

Ministr v rozhovoru také mluví o tom, že chystá změnu trestního zákoníku. Pachatel, který se vlastní vinou uvede alkoholem či drogami do stavu nepříčetnosti, by podle jeho návrhu mohl být sice nadále stíhán za opilství, ale hrozila by mu stejná trestní sazba jako za čin, který by spáchal příčetný. V případě vraždy dítěte tedy i výjimečný trest. Na případ Viktorky se však případná změna kvůli zákazu retroaktivity vztahovat nemůže.

Tejc v rozhovoru pro Seznam Zprávy zároveň vysvětluje, proč podle něj odpovědnost benešovské soudkyně Sandry Kimmelové, která rozhodla o svěření Viktorky do péče otce závislého na drogách a s psychiatrickými poruchami, nestojí na tom, zda ministerstvo zjistí pochybení znalců. „Kdyby zjistila všechny okolnosti, podle mě nemohla dojít k závěru, že dítě tomuto otci svěří,“ říká ministr, který koncem června na soudkyni podal kárnou žalobu.

Dále v textu přinášíme otázky a odpovědi, jak během rozhovoru s Jeronýmem Tejcem zazněly.

Kdyby zákon, který teď navrhujete, platil v době Viktorčiny smrti, byl by její otec dál stíhán za vraždu? Je to takto jednoduché?

Tak jednoduché to není. Byl by stíhán za opilství, ale hrozil by mu stejný trest jako za vraždu, tedy případně až doživotí. Na rozdíl od současné právní úpravy, kdy mu hrozí maximálně deset let.

Samo zrušení trestného činu opilství by znamenalo, že by pachatel mohl být jako nepříčetný zcela osvobozen. Proto „opilství“ potřebujeme v trestním zákoníku zachovat pro případy, kdy se někdo do stavu nepříčetnosti dostane pod vlivem drog nebo alkoholu (tedy ne nezaviněně, například duševní poruchou, pozn. red.) a následně spáchá trestný čin.

Podle mého názoru by mu ale za takový čin měl hrozit stejný trest, jako kdyby nepříčetný nebyl. Zjednodušeně řečeno: Trestný čin opilství by zůstal, ale trestní sazba by odpovídala trestnému činu, kterého se dopustil.

Na případ Viktorky už se ale případná změna zákona vztahovat nebude?

Určitě nebude. Trestní právo hmotné nemůže být retroaktivní v neprospěch pachatele. Kauza Viktorka navíc nebyla jediná, která mě k té úvaze vedla. Zabýval jsem se předtím případem muže, který pod vlivem návykových látek zabil sekerou svého bratra a byl rovněž stíhán pro opilství.

Debaty s odborníky na trestní právo nejsou jednoduché. Tento princip (paragraf 360 trestního zákoníku o opilství, pozn. red.) je v našem právu dlouho a byl považován za osvědčený. Já si ale myslím, že už není obhajitelné, aby člověk, který se vlastní vinou uvede drogami nebo alkoholem do takového stavu a pak spáchá brutální čin, byl trestán mírněji.

Takže to vše by podle vás bylo řešení až pro budoucí případy?

Ano, ale ještě bych zmínil jednu věc, která se přímo týká Viktorky. Požádal jsem kolegy, kteří mají na starosti kontrolu znalecké činnosti, aby se zabývali posudkem, na jehož základě byl pachatel označen za nepříčetného.

Podle mého názoru se vůbec nedá vyloučit, že na základě tohoto prověření a možná i postupu dalších orgánů činných v trestním řízení, například státního zastupitelství, bude věc zpátky překvalifikována na trestný čin vraždy.

To byla vaše iniciativa, nebo jste reagoval na pochybnosti, které se kolem posudku v posledních dnech objevily?

Reagoval jsem i na podněty ze znalecké obce. Nikoliv tedy jen na Spolek Šalamoun, i jeho podnět je ale samozřejmě důležitý. Osobně mě k tomu vybízeli někteří znalci a odborníci. Nechci je jmenovat, protože se zřejmě nechtějí veřejně prezentovat. Na základě informací, které zazněly v médiích, měli pochybnosti, zda je posudek zpracován erudovaně a zda obstojí.

Myslím si, že i to, co se následně objevilo – tedy možný rozpor mezi tím, že se měl pachatel na čin určitým způsobem připravovat, a závěrem o jeho nepříčetnosti –, je důvodem k prověření.

Co vaše prověřování znaleckého posudku může změnit v samotném trestním řízení s Viktorčiným vrahem?

Já jako ministr spravedlnosti určitě nemohu a ani nechci zasahovat do konkrétního trestního řízení. To je věcí policie a státního zastupitelství. Ministerstvo ale má své kompetence ve vztahu ke znalecké činnosti. Můžeme prověřit, zda posudek splňuje zákonné požadavky, zda je přezkoumatelný a zda byl zpracován způsobem, který zákon vyžaduje.

Výsledek takové kontroly potom samozřejmě může být informací i pro orgány činné v trestním řízení.

Takže zatím jste nenařídil vypracování revizního posudku?

Ne. V tuto chvíli se zabýváme tím, zda tento posudek skutečně splňuje požadavky podle zákona a zda může být podkladem pro trestní řízení.

Pane ministře, vy máte pochybnosti nejen o tomto konkrétním posudku, ale obecně i o další práci doktorky Leblové?

Mám dlouhodobě pochybnost o tom, že jeden znalec, byť schopný a výkonný, může zpracovávat takové množství znalecké práce, jaké je u ní evidováno. Znalec má svou práci dělat osobně. Nemůže jen zaštítit nějakou továrnu na posudky. A když je to množství opravdu velmi vysoké, logicky vzniká otázka kvality.

Proto se naše kontrola nebude týkat jen posudku zpracovaného ve věci Viktorky. Vezmeme určitý vzorek posudků paní doktorky Leblové, abychom měli co nejplastičtější obraz o tom, zda jsou kvalitní, nebo ne.

V reakci na podcastovou sérii Viktorka z našeho pořadu Ve stínu jste letos v dubnu oznámil, že necháte prověřit také jiný znalecký posudek, který sehrál roli před svěřením Viktorky biologickým rodičům. Tento posudek, který doporučil její předání od pěstounů, vypracovala Jitka Vávrová. Jak tato kontrola dopadla?

Ještě není dokončena. Výsledek by měl být nejpozději do konce září. Kontrola znaleckých posudků není jednoduchá. Ministerští úředníci mohou prověřovat formální a zákonné náležitosti, odborné otázky potom posuzují členové příslušného poradního sboru.

Ale co už teď mohu říct: Mám informace, že ne všechno bylo v pořádku. Teď se zvažuje míra toho pochybení.

Jaké mohou být důsledky pro znalkyni Vávrovou, pokud kontrola zjistí pochybení?

Záleží na jeho závažnosti. Může přijít finanční sankce, při závažném porušení povinností i ztráta znaleckého oprávnění. A v extrémním případě, pokud by se ukázalo, že posudek byl vědomě manipulativní, samozřejmě může vzniknout také podezření na trestný čin. Ale nechci předjímat výsledek konkrétní kontroly.

Vrátím se ke kárné žalobě, kterou jste koncem června podal na soudkyni Sandru Kimmelovou, jež loni v říjnu rozhodla o svěření Viktorky biologickému otci. Jestli teprve teď zjišťujete, zda byl znalecký posudek, o který se soudkyně mohla opírat, správný, v čem podle vás soudkyně pochybila? Vidíte její pochybení bez ohledu na kvalitu posudku?

Ano. Řízení ve věcech péče o dítě není běžný spor dvou stran, kde soudce pouze posoudí to, co mu účastníci předloží. Soud má povinnost zjistit skutečný stav věci a především nejlepší zájem dítěte. Já dokážu pochopit, jak paní soudkyně mohla dojít k názoru, že je vše v pořádku: Biologičtí rodiče dítě chtěli, pěstouni tomu nebránili, OSPOD s tím souhlasil… Mezi účastníky nebyl zásadní konflikt.

To ji ale podle mého názoru nezbavovalo povinnosti zjistit další okolnosti. Měla si zjistit minulost otce, jeho trestní minulost, způsob léčby, případně si vyžádat důkladnější zprávu OSPOD a ověřit prostředí, do něhož dítě přechází.

Dokážu pochopit její argument, že není znalec a musí se na odborné závěry spolehnout. Právě proto také ministerstvo nese odpovědnost za kontrolu kvality znalecké činnosti. To, co vyčítám a na čem jsem postavil kárnou žalobu, je ale něco jiného: Že měla zjistit všechny okolnosti. A kdyby je zjistila, podle mě nemohla dojít k závěru, že dítě svěří tomuto otci.

Takže výsledek prověřování staršího posudku není pro kárné řízení se soudkyní rozhodující?

Myslím si, že je důležitý především ve vztahu ke znalkyni, nikoli k samotnému kárnému řízení.

Kdyby Viktorka nezemřela, podal byste na soudkyni, která ji vydala otci, stejnou kárnou žalobu?

Nechci tvrdit, že určitě ano, protože by to bylo laciné. Otázkou je, jestli by se takový případ vůbec dostal k ministerstvu. My se snažíme sledovat i mediálně známé případy, kde může jít o závažné pochybení. A tady musím médiím přiznat důležitou roli. Čím víc se těm případům věnují a zjišťují podrobnosti, tím víc se mohou ukázat jednotlivá lidská i systémová selhání.

Jaké reakce jste na kárnou žalobu zaznamenal mezi soudci?

Spíše negativní. Část soudců říká, že ministr by neměl podávat kárnou žalobu za samotnou rozhodovací činnost soudce. Že kárné řízení má být například za průtahy, manipulaci se spisy nebo jiné zjevné prohřešky, ale nikoli za způsob rozhodování. Já tady ale mluvím o možném excesu v rozhodovací činnosti.

Čekal byste, že by soudcovská obec takový případ řešila sama? Tedy pokud byste žalobu nepodal vy.

Určitě bych to nečekal. Myslím si, že kdybych kárnou žalobu nepodal já, podána nebude. Podle mě se tu střetávají dva velmi rozdílné pohledy. Část veřejnosti volá po odpovědnosti soudkyně téměř tak, jako kdyby sama spáchala vraždu. To je samozřejmě nesmysl. Za smrt dítěte je odpovědný pachatel.

Na druhé straně část soudcovské obce říká: Soudkyně zhodnotila to, co měla před sebou, musela nějak rozhodnout a bohužel to dopadlo tragicky. Já se snažím být někde mezi těmito póly. Nemůžeme ji vinit jako pachatele, ale musíme zhodnotit, jestli se případu věnovala dostatečně a zda pro své rozhodnutí měla dostatečné podklady.

Navrhl jste snížení platu soudkyně o 30 procent na rok. Lidem po smrti dítěte taková sankce často připadá směšná…

Rozumím tomu. Ale v současném systému jde v zásadě o nejvyšší reálně použitelnou sankci před odvoláním z funkce. Kdybych navrhl rovnou odvolání soudkyně, mohl by to být silný titulek, ale podle odborníků ministerstva by takový návrh měl malou šanci uspět.

Mimochodem, i proto chci do budoucna rozšířit škálu kárných sankcí. Třicetiprocentní snížení platu může v závažných případech skutečně působit nedostatečně.

Je podle vás případ Viktorky příznakem většího problému v opatrovnické justici? Třeba toho, že biologická rodina a práva rodičů mají přednost před riziky pro dítě?

Já si to nemyslím. Mluvil jsem o tom s řadou opatrovnických soudců. Ve veřejnosti rezonuje představa, že existuje nějaký pokyn ministerstva, legislativy nebo soudů, podle kterého musí dítě vyrůstat především v biologické rodině. Podle mě nic takového neexistuje.

Samozřejmě je správné, že dítě nemá být odebíráno biologické rodině jen proto, že rodina žije například ve špatných sociálních podmínkách. Na druhé straně neexistuje žádná mantra, že dítě musí za všech okolností vyrůstat v biologické rodině. Pokud jde o jeho bezpečí, hrozí mu týrání, násilí nebo jiné vážné nebezpečí, musí být ochrana dítěte na prvním místě.

Změnil případ Viktorky váš pohled na to, jak český stát chrání ohrožené děti?

Určitě změnil. Ale nebyl to jediný případ. Pravidelně se setkáváme s případy sexuálního zneužívání, násilí na dětech nebo domácího násilí, kde mám pocit, že stát nebo soudy zasáhly pozdě nebo nedostatečně. Podle mě musíme ochranu dětí posílit.

Jednou z věcí je například soudní dohled. Když ho soud nařídí, nesmí být jen formální. Někdo musí skutečně do rodiny chodit, ověřovat, jak péče funguje, zda rodič dodržuje léčbu, zda neužívá drogy a jestli dítěti nehrozí nebezpečí.

Což se v případě Viktorky bohužel nestalo.

Nestalo… Chceme také posílit možnost sdílení informací mezi jednotlivými institucemi. Často každý ví jen svou část – OSPOD něco, policie něco jiného, lékaři nebo adiktologové další věci. Soudce by měl mít možnost všechny tyto lidi dostat k jednomu stolu.

Nedávno jsem viděl v Ústeckém kraji takzvanou risk-mapu. Když jsme do ní na základě veřejně dostupných informací zadali případ Viktorky a doplnili údaje o jejím otci, okamžitě nám vyšla červená. Takový nástroj může být do budoucna pro soudce varováním, že případ je vysoce rizikový.

Jenže svou kárnou žalobou zároveň říkáte, že soudkyně měla tato rizika vidět i bez takového „semaforu“.

Jednoznačně je vidět měla.