Nepolevím, i kdybych měl 1. ledna sedět na vrátnici, říká Kala k rušení ochranky NKÚ

Nejvyšší kontrolní úřad vydal svou pravidelnou zprávu o tom, jak se daří Česku. Varuje před špatným hospodařením státu a rostoucím zadlužením. Proč Česko zaostává v reformách a inovátorem zůstává pouze na papíře?

Hostem Ptám se já byl prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Miloslav Kala.

Česká ekonomika loni rostla rychleji, než byl průměr zemí EU, zároveň se ale výrazně prohloubilo zadlužení státu. Nejvyšší kontrolní úřad ve svém nedávném stanovisku ke státnímu závěrečnému účtu za loňský rok také upozornil, že se Česku dál nedaří odstraňovat slabiny, které ohrožují budoucí konkurenceschopnost země.

Do budoucna stát brzdí nízká produktivita práce, vysoká energetická náročnost a stárnutí populace. Problém je podle NKÚ také to, že už se ani nemluví o klíčových reformách.

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala upozornil i na to, že běžnou součástí veřejných financí se staly schodky státního rozpočtu v řádech stovek miliard korun. Řada státních výdajů ale přitom vůbec nepřináší odpovídající výsledky. „Nejvíc mě mrzí, že jsme úřad, který pořád dokola upozorňuje na to, že bychom za ty peníze, které vynakládáme, mohli mít mnohem víc. A to mě zklamalo, že ten posun vidět není,“ uvedl Kala v Ptám se já.

Jeho úřad dlouhodobě kritizuje také dotační politiku státu. Česko se ve srovnání s jinými zeměmi dodnes nenaučilo evropské peníze využívat efektivně. „My nejenom, že jsme se to nenaučili, my to nechceme. My to nechceme. Motivace je u nás totiž nastavená špatně. Víte, jak funguje třeba výstavba chodníků? Stát vám dá z evropských peněz 85 procent projektu a pět procent ještě přidá z národního zdroje. Takže starosta dostane 90 procent. To je přece ‚bezvadné‘,“ kritizoval Kala.

V rozhovoru se také vyjádřil k rozhodnutí kabinetu Andreje Babiše (ANO), že NKÚ od příštího roku přijde o policejní ochrannou službu.

„Nikdo nic neřekl a schválili to. Takže jsme neměli možnost ani reagovat, ani se na to připravit. Dobře, my si to musíme zajistit. Problém samozřejmě je, že vypsat výběrové řízení v hodnotě řady milionů korun už do konce roku nelze stihnout. Takže nás dostali do velmi nekomfortní situace. Ale ubezpečuji všechny, že to zvládneme, i kdybych měl 1. ledna sedět na vrátnici,“ dodal Kala s tím, že jeho úřad v kontrolách nepoleví.

Proč je špatně, že stát udržuje železnice do každé menší obce? Proč má Estonsko třikrát víc velkých úspěšných start-upů než Česko? A co by NKÚ kontroloval u veřejnoprávních médií?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Co bylo pro vás nejzásadnější zjištění vaší pravidelné zprávy o tom, jak se daří Česku, když jste komentovali závěrečný účet? - Myslím, že se nám daří celkově dobře. Rosteme, nezaměstnanost je nízká, inflace je nízká, takže po všech letech a kotrmelcích, kdy jsme měli hodně co kritizovat v této oblasti, se ta situace zlepšila. Ale bohužel to, co mě nejvíc mrzí, je, že jsme úřad, který pořád dokola upozorňuje na to, že bychom za ty peníze, které vynakládáme, mohli mít mnohem víc. A to mě zklamalo, že ten posun vlastně vidět není.

2:00 Ve zmíněném stanovisku upozorňujete mimo jiné na vysokou energetickou náročnost české ekonomiky a nízkou produktivitu. Co s tím, jak se tyto problémy v průběhu času vyvíjí? Zhoršují se, nebo se nám to daří posouvat? - Příliš se nám to posouvat nedaří. To vidíme ve všech kontrolovaných oblastech, které můžeme kontrolovat. To znamená státní prostředky, případně evropské dotace. A vidíme, že jsme vynaložili velké prostředky na podporu našeho průmyslu. Hovoříme o 100 miliardách a více. Velké prostředky vynakládáme do energetiky. Vynakládali jsme na program, který měl přinést vysokorychlostní internet do domácností. Program, který měl přinést rychlonabíjení elektroaut. Tam se ukázalo, že z toho programu jsme nepostavili ani jednu nabíječku. Takže si vždy vytyčíme velké cíle, smělé ambice a naplňování tedy velmi silně kulhá. A myslím, že je to vidět z celé naší řady kontrolních závěrů, které předkládáme.

4:00 A proč se nám nedaří více se posunout v oblasti inovací nebo umělé inteligence? Protože to jsou oblasti, které opakuje každá vláda, že to jsou její priority. Ale přitom vy na to ve své zprávě upozorňujete jako na jednu z nejbolestivějších věcí, která se nám nedaří. - Nedaří. A zase, ambice byla, že se posuneme z nějakých mírných inovátorů do nějaké lepší skupiny. Na to jsme vyčlenili poměrně velké prostředky. A skutečně, místo toho, aby se ta pozice zlepšila, tak ti lepší nám utíkají a my zůstáváme na místě. Na otázku, proč se to nedaří, mám jenom odpověď, že to prostě neumíme. To je celý problém. My se málo soustředíme na to, abychom nadefinovali, čeho chceme dosáhnout a jak toho chceme dosáhnout. My se věnujeme tomu, že řekneme: „Posuneme se a dáme na to ty a ty peníze.“ Ale tím to končí.

5:00 Druhý faktor, a souvisí se všemi těmi otázkami, je, že za posledních zhruba 10 let jsme nastřádali 300 strategií. My máme na úrovni státu, na té nejvyšší úrovni, 300 strategií. Co z toho je ta strategická oblast? Kdybyste přede mě položila 300 karet a ptala se mě: „Je to věda, výzkum?“ A je to zrovna tenhle výzkumák? Nebo je to Akademie věd? Kdo je vlastně nositel té skutečné změny?" Samozřejmě, my nejsme od toho, abychom dělali politiku za vládu a abychom říkali: „Ty zrušte a ty nechte.“ My jsme od toho, abychom změřili, kolik peněz se vynaložilo, a poměřujeme to s tím, co se řeklo na začátku. Na začátku se řeklo: „Posuneme se o tolik a tolik příček v tom a v tom měření.“ A ty výsledky jsou žalostné. A jsou žalostné dlouhodobě, bez ohledu na to, která vláda zrovna vládne.

6:00 Takže nejsme schopni stanovit si prioritu, minimálně v oblasti vědy, výzkumu a inovací. A spoustu peněz „prošustrujeme“. - Škrtněte slovo „minimálně“ v oblasti vědy. Já tvrdím, že ve všech oblastech.

8:00 Každý rok dáváme na chodníky do obcí peníze. Je to bohulibé? No, je to bohulibé. Starosta má spravený chodník, lidé jsou spokojení, nemusí ho teď několik roků udržovat, takže všichni jsou vlastně spokojení, stavební firma to postaví. Je to miliarda ročně, nebo víc, dokonce 2 miliardy ročně. Udělalo se přes tři tisíce projektů. Máme šest tisíc a něco obcí, takže půlka obcí už si na něco přišla. Takže jsou vlastně všichni spokojení. A je ten chodník investice? Skutečně se díky chodníku v té obci začne tvořit větší HDP? Je to tak? Prostě je to znovu něco podobného, jako byly rozhledny. Kdyby se postavila jedna krásná rozhledna, kam by jezdili turisté z celého světa, tak by to něco přineslo, nějaký turistický ruch, nějaký potenciál. - Takže jsme se pořád nenaučili dobře využívat evropské peníze tak, abychom je smysluplně investovali? Často se to srovnávalo s Polskem a říkalo se: „Podívejte se na Polsko, jak Polsko využilo evropské peníze.“ - Ano. My nejenom, že jsme se to nenaučili, my to nechceme. My to nechceme. Motivace je u nás totiž nastavená špatně. Když jsem mluvil o chodnících, tak víte, jak funguje výstavba chodníků? Stát vám dá z evropských peněz 85 procent projektu a pět procent ještě přidá z národního zdroje. Takže starosta dostane 90 procent. To je přece bezvadné. Kdybyste si šla kupovat auto za půl milionu, protože víc nedostanete leasing, půjčku, nebo nemáte našetřeno, tak když vám někdo řekne: „Já vám zaplatím 90 procent,“ budete si kupovat auto za půl milionu, nebo za pět?

10:00 A tohle je dotační ekonomika, kterou kritizujete opakovaně už několik let nejen vy, ale řada ekonomů. - A nic se v tom neudělalo. Změna té mentality, změna motivace toho systému, prostě vůbec nic. Žádný pokus.

11:00 My jsme byli nadšení, že jsme v jednom programu našli čtyři projekty, které měly využít takzvané finanční nástroje. To znamená, když si vezmete úvěr, úvěr vám třeba úroky uhradí stát nebo Evropská unie, ale je to vratné. To znamená, že jsme spoléhali na to, že toto bude ta cesta, že toto povede k tomu, aby se do toho systému vrátila racionalita. - Takže jenom zlomek funguje racionálně? - Nefunguje. Představte si, že služby, které jsou spojené s tím, abyste celý ten systém udržela, spotřebovaly asi 30 procent té částky. Dovedete si to představit, že to spolkne administrativa? To je to moje heslo: dotační byznys. Na to jsou napojené firmy, které dělají projekty, které je připravují.

12:00 A posunulo se to někam? Zhoršuje se to, nebo se to zlepšuje? - Teď jsme na konci jednoho takzvaného programového období, takže teď nelze čekat nějakou změnu. Čekáme změnu od příštího programového období, kdy Evropská komise deklaruje, že bude peněz méně a některé budou vázané na obranu a na společné cíle. Těch peněz bychom měli dostat méně, naše vláda verbálně vystupuje tak, že chce dostat co nejvíc peněz a chce mít co nejvolnější pravidla. Ale to, že bychom vedli tady s někým debatu v České republice o tom, jak ten systém upravíme, že tomu starostovi řekneme: "Dobře, tak si sprav chodník a stát ti přispěje 30 procent, 40 procent"? Přitom on pak bude motivovaný si hlídat tu celkovou částku.

14:00 V té zmíněné zprávě jste se věnovali i síti železnic. Říkáte o tom, že to je ukázka českého skanzenu, protože Česko není schopno si ani tady vybrat priority toho, co bude udržovat, do čeho investuje peníze, co modernizuje. A udržujeme podle vás nesmyslně velkou železniční síť. - My jsme slova „nesmyslně velkou“ nemohli použít. - To jsem četla mezi řádky. - Takže my jsme řekli, že země okolo nás jdou opačnou cestou a tam, kde ty výkony prostě nejsou, ty tratě ruší. Vím, že se ptáte vy, ale já se aspoň rétoricky zeptám: Víte, kolik je nádražních budov v České republice? Nemusíte hádat. Je to 1569. Že v Praze, v Brně a určitě někde potřebujeme nádražní budovy, o tom nikdo nepochybuje. Ale potřebujeme takto velkou síť? A v letech 2018 až 2022, kdy jsme to naposledy kontrolovali, se na jejich opravu a rekonstrukce dalo skoro 9 miliard korun. Kdyby se dala půlka, tak máme zase 4 miliardy na startupy, na bytovou politiku, nebo na něco jiného. Vždycky to stavím tak, že říkám: „Dostali jsme za to skutečně tu hodnotu, která pomůže?“ Naši kontroloři si dali tu práci, že některá opravená nádraží, nádražní budovy navštívili. Prostě to jsou prázdné domy. To znamená, že stát není ani schopen třeba říct: „Bude tam sídlit policie nebo finanční úřad nebo někdo, kdo je někde v nájmu.“

15:00 Takže proto ten skanzen. - Takže to je ten skanzen. To je jedna věc. A druhá věc s tím skanzenem, myslím, že třeba takoví Švýcaři mají krásnou železniční síť, velmi hustou, ale mají ji napojenou na nějakou celkovou strategii. Kolik přijede turistů a sveze se nějakým panoramatickým vlakem do Alp. A je to idyla a je to všechno krásné, je to udržované. Má naše síť potenciál něco takového? Určitě nějaký Sázavský Pacifik nebo nějaké části nepochybně tuhle možnost mají. Ale celkově je ta síť hodně drahá, bude se zavádět ETCS (evropské vlakové zabezpečovací zařízení, pozn. red.), musí se udržovat, musí se rekonstruovat, musíme taky mít malé vláčky, které tam jezdí, protože těch cestujících tam není tolik. To všechno stojí nějaké peníze a my si i zakazujeme debatu o tom.

16:00 Mně psala spousta lidí, jak jsem nezodpovědný a chci rušit nějaké lokálky. Ale fajn, já jenom chci debatu, kolik stojí svézt jednoho cestujícího za všech podmínek, které jsou s tím spojené. To je jediná otázka. To, co my víme a co jsme změřili, je, že 80 procent výkonů na železnici se odehraje na 20 procentech tratí. To znamená, že 20 procent je neprostupných, jsou přetížené, nedostanete tam žádný další vlak navíc a potřebovali byste třetí kolej nebo zvýšit kapacitu. A my místo toho budeme opravovat nádraží za 8,9 miliardy korun.

18:00 Když tedy udržujeme velkolepě širokou železniční síť nebo třeba síť 90 výzkumných agentur a center, jak velká částka by přitom stačila přesunout do podpory inovací, abychom se stali Estonskem, které ve zprávě zmiňujete? - Bohužel takto odpověď neumím postavit, ale nechci se tomu vyhnout. Já bych šel za první ekonomické nástroje. To znamená, už jsem to naznačil: chcete si koupit auto, stát vám na něj přispěje, ale nebude to 90 procent, bude to 30 procent.

19:00 Čili odnaučit se žít z dotací. - Tak. Odnaučit se žít z dotací. A vznikne nějaký balík peněz, s kterým bychom měli začít pracovat. Ale pracovat na základě dat a pracovat na základě toho, čeho chci dosáhnout. Mám tady úplně smutný příklad. Péče o ohrožené děti. Starají se o to tři resorty. Za devět let vynaložili přes 86 miliard korun. Skoro 90 miliard korun za devět let, takže deset miliard korun se na to vynakládá ročně. A řekli, že budou mít projekt za půl miliardy, který povede k transformaci, aby ty děti nebyly v ústavech. Když potom přijdete po těch deseti letech a měříte to… A ta částka je přece velká, to není malá částka. A my nevoláme po tom tu částku snížit. My voláme po tom, aby těm dětem přece bylo líp. Ale my o tom deset let víme, deset let ho řešíme, deset let vynakládáme nějaké prostředky a výsledek je, že to těm dětem příliš zásadně nepomohlo. A to je škoda. Zase, je to škoda. Takže přesouvat peníze… kam přesouvat peníze? Já nevím. Já bych je přesouval k tomu, kdo by přišel a řekl by mi, jak to udělá. To je to kritérium, to je to měřítko.

29:00 Jaké jsou vaše vztahy s premiérem Andrejem Babišem? Máte za sebou celou řadu konfliktů, z jeho strany politických. Z pozice prezidenta NKÚ konflikty začaly už v době, kdy Andrej Babiš, coby ministr financí, kritizoval výstavbu nového sídla Nejvyššího kontrolního úřadu s tím, že je předražená. Leckdy přitom naznačoval, že je to vaše vina. Pak jste se dostali do křížku i kvůli některým kontrolám. Teď naposledy jste komentoval velmi kriticky to, že bylo rozhodnuto o tom, že už nebudete mít poskytovanou ze strany ministerstva financí ochrannou službu a musíte si ji zajistit sami v rámci svého rozpočtu. Vy jste to komentoval slovy, že to považujete za útok na nezávislou instituci. - Jak to máme? Já usiluji o korektní vztahy a po těchto volbách zatím žádný takový silný křížek nevznikl. Já se možná vrátím k té budově. To, že jsem postupoval správně, ukazují dvě věci. Ta první, že my jsme z toho rozpočtu vrátili do státního rozpočtu přes 100 milionů korun, protože jsme ušetřili díky tomu, jak jsme postupovali. A ta druhá věc, každý ať se podívá, za kolik si naši budovu pronajalo ministerstvo obrany. A můj argument byl, že v té době byl nájem nízký, ale to, že jsme pořád v rukou nějakého majitele, není pro tu státní instituci dobré. Jinak v té budově jsme asi od roku 2023 a kdybychom to počítali na nájem, který požadoval majitel, tak už během dvou, tří let bude ta budova zaplacená. Jsem hrdý, že jsem to dokázal. Častokrát to nebylo jednoduché, ani to rozhodování, ani potom to řízení, ale podařilo se.

31:00 Co se týče kritiky jednotlivých věcí a hlavně zrušení ochranné služby, tak myslím, že to je věc, která nebyla řešena na úrovni předsedy vlády, ale na úrovni ochranné služby a ministerstva vnitra. Ale vadí mi na tom v zásadě dvě klíčové věci. První je, že nám vůbec nikdo nic neřekl a schválili to, dali to do takzvaného eKLEPu, to znamená, kde jsme se to mohli dozvědět bez připomínkového řízení na poslední vládu před prázdninami, to znamená v červenci. Takže jsme neměli možnost ani reagovat, ani se na to připravit, ani argumentovat, nic. A potom už je to uzavřená věc. Dobře, my si to musíme zajistit. Problém samozřejmě je, že vypsat výběrové řízení v hodnotě řady milionů korun už do konce roku nelze stihnout. Takže nás dostali do velmi nekomfortní situace. Myslím si, že přesně takhle se nemá postupovat, ale ubezpečuji všechny, že to zvládneme, i kdybych měl 1. ledna sedět na vrátnici.

31:30 A mimochodem, trváte na svých slovech, že to považujete za útok na nezávislou instituci, pokus o vyhladovění, aby se méně věnovala kontrolám? - Tato slova jsem přesně řekl panu ministru vnitra. - Co vám na to řekl? - Řekl mi, že to žádný politický útok nebyl, že nebylo žádné zadání a že dostal nějaké podklady, které podepsal.

32:00 Na druhou stranu, v rámci sestavovaného státního rozpočtu vám rozpočet mírně narostl zhruba o sedm procent meziročně. Nepokryje tohle náklady na samozajištění ochranné služby? - Jednak to ještě není uzavřené a informace z ministerstva o tom, jak bude vypadat konečný rozpočet, jsou zatím rozporuplné.

32:30 Máte informace o tom, že by se mohlo škrtat v kapitole Nejvyššího kontrolního úřadu? - Obávám se, že se bude škrtat nejenom v naší kapitole. Takže uvidíme, jak ta politická jednání dopadnou. My už jsme udělali celou řadu úspor před třemi, čtyřmi roky. Zrušili jsme dva územní odbory, propustili jsme lidi, snížili jsme počet zaměstnanců, takže jsme se dostali na nějakou efektivnější úroveň a budeme se s tím muset zase vyrovnat. Ale všechno má nějaký svůj limit. A slova o vyhladovění a o nezávislé instituci je potřeba vnímat tak, že přece není normální, aby vám někdo neřekl, co připravuje. Prostě kdyby s námi pan ministr seděl v lednu, únoru nebo březnu a řekl: „Připravujeme to, připravte se na to, přijde to,“ tak se podle toho zařídíme. Prostě toto není normální. Druhá věc je, že my jsme ústavní instituce. Poskytuje se tady ochranná služba různým ministrům a různým neústavním institucím. My to respektujeme. Ale je potřeba říct, že naši vrátní nemají takovou pozici, jakou má policista. A nevím, jestli někdo, kdo o tom rozhodoval, dostatečně zvážil, že tam máme některá vysoce riziková pracoviště z pohledu utajovaných informací, že tam máme teda nakonec i archiv a knihovnu Poslanecké sněmovny a tak dále.

34:00 Ale vládě vzkazujete, že nepolevíte v kontrolách, i kdybyste měl na té vrátnici tedy sedět vy. - Nepolevím.

35:00 My spolu natáčíme rozhovor v úterý krátce po poledni. A právě přišla informace o tom, že Evropská komise se už nějakým způsobem vyjádřila k prověřování střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše a konstatovala, že nepovažuje za dostatečné řešení, které český premiér zvolil. Ten na to řekl, že ho to nezajímá. Je to pro vás hodně podstatné? Je to zásadní? - Ano, je to podstatné, je to zásadní, je to jedno z kritérií, vlastně zákonných kritérií, na to, aby příjemce mohl čerpat. Bez ohledu na to, jestli je to pan Babiš nebo kdokoliv jiný. Takže my jsme celou řadu takových případů, nemyslím jeho, ale celou řadu takových případů, kdy jsme oznamovali podezření na porušení těch povinností, třeba z pohledu střetu zájmů, oznamovali. Budeme to dělat nadále a stanovisko komise je pro nás zásadní. To prostě nemůže nikdo vzít zpět a budeme to v těch kontrolách používat. Na druhou stranu je, jak už jsem zmínil, konec toho programového období. Myslím si, že by stálo za to, aby i Evropská komise upravila to další programové období, ta pravidla tak, aby byla jednoznačnější, protože to, co se tady děje, ten věčný ping-pong a to věčné zpochybňování všeho, nesvědčí nikomu, ale ani nám jako kontrolorům. My potřebujeme jasné kritérium a ne vést potom polemiku v rámci námitek a odvolání s kontrolovanými osobami, co ještě se může a co už se nemůže.

39:00 Kdy a jak bude NKÚ kontrolovat veřejnoprávní média? Což je záměr vládní koalice, který zaznívá v souvislosti se změnou financování těchto médií. Dopadne to, nebo ne? - Hodnověrné informace nemám. Samozřejmě jsme v kontaktu s předkladateli, s politickými kluby. Zatím je ta věc odkládána. Podle mého dojmu je problém najít podporu pro zrovna toto zvolené řešení a zrovna v tomto čase. Je celkem velká vůle, aby tyto veřejnoprávní instituce byly kontrolovány, ale v tomto čase, kdy má probíhat změna financování, změna mediální politiky a možná dalších věcí, tak se mi zdá, že ta vůle je nižší, než jak byla třeba před rokem nebo před dvěma. Nicméně na naší straně jsme vytvořili prostor a během asi měsíce, dvou bude na naší půdě setkání právě s managementem obou dvou veřejnoprávních médií, bez ohledu na to, jak se ten zákon vyvíjí. A pozvali jsme naše kolegy z Británie, kteří dlouhodobě kontrolují BBC a kteří na to mají vytvořené různé nástroje.

39:30 Zmíním jeden nástroj, a to je jakási smlouva mezi jejich úřadem a BBC. A to smlouva o tom, kde vlastně vede hranice veřejnoprávnosti, kde je nárok na to, aby se neposuzovala otázka jejich novinářského přístupu a posuzovalo se jenom hospodaření. My chceme těch zkušeností využít a chceme o tom vést debatu. Je to něco obdobného, ale to máme v zákoně, tady to navrženo není, že v ČNB můžeme kontrolovat jejich hospodaření, ale nikoliv jejich měnovou politiku a jejich rozhodování, které se týká odborných věcí. Takže si myslím, že toto by byla ideální cesta.