Recenze: Vzestup a pád mafiána. Seriál Gentlemani na Netflixu potemněl

Rozmlácené, zkrvavené, polomrtvé tělo se plazí pustinou. Málokdo v něm na první pohled pozná vévodu Eddieho, anglického šlechtice, jenž stojí v centru druhé řady seriálu Gentlemani. Pro videotéku Netflix jej vytvořil režisér Guy Ritchie a od první scény je zřejmé, že v pokračování vsadil na temnější tón.

Po takřka hororovém výjevu se vyprávění vrací o tři měsíce zpátky a my můžeme sledovat, jak si nový dědic relativně rozlehlého britského panství zvyká na roli člověka, jenž kromě aristokratických povinností musí udržovat v chodu marihuanové impérium.

Seriál rozvíjí podobnou premisu jako Ritchieho stejnojmenný film z roku 2019. V něm autor snímků Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k varioval své rané gangsterky. A pokoušel se původní poetiku, připomínající zběsilé souboje nejapných opileckých historek, přetavit ve zkazky o malých gangsterech ve velkém rybníku.

Nyní vypráví optikou těch nahoře – uvažuje o snobství a ukazuje, že třeba boxerský trenér v teplákovce může být větším gentlemanem než šlechtic v úhledném obleku.

Filmoví Gentlemani byli návratem možná polovičatým, ale stále v lecčem podnětným. První řada seriálu však v roce 2024 rozředila premisu do osmihodinového vyprávění a Ritchie se v ní zdánlivě připravil o většinu svých tvůrčích zbraní. V seriálu opět nemluvil o malých, často středně neschopných zlodějíčcích, ale o těch na vrcholu pochybného byznysu. A na větší ploše, kde nemohl udržovat své kulometné tempo, ale naopak se soustředil na Eddieho poměrně přímočarou cestu do osidel zločinu, už nestačilo působivě, leč letmo načrtnout charakter. Najednou byly více vidět některé švy, najednou bylo průhlednější, že se hrdinové často chovají spíše podle potřeby krkolomné zápletky.

Bývalý voják Eddie hraný Theo Jamesem se zdánlivě chtěl zbavit byznysu za hranou zákona a vymanit se z dluhů po svém nezvedeném bratrovi. Je ale čím dál jasnější, že zpět cesta nevede.

V aktuální druhé řadě už je Eddie po uši namočený v distribuci marihuany, která se navíc neomezuje jen na území britských ostrovů. Hned v úvodu za ním přijíždí nový italský partner Cico, který připomíná spíše Eddieho nespolehlivého, lehce nesnesitelného a vyděděného bratra Freddyho než kolegu, s nímž by šlo dělat solidní byznys.

Když se toto podezření potvrdí, Eddie a jeho byznysová partnerka Susie budou nadále jednat s mafiánem Marcem Morettim, mužem, s nímž není radno si podat ruku, pokud to nemyslíte opravdu vážně.

Vedle ošemetných pletek s italským podsvětím Eddie dost riskuje na domácí půdě. Chce prosadit zákon o dekriminalizaci marihuany, navzdory Susiinu otci Bobbymu Glassovi, patriarchovi jejich zločinecké organizace. Ten se nachází ve stavu hraničícím se šílenstvím, mezi kriminálníky se o něm nesou posměšné zkazky, v sauně se radí s mytickými bytostmi a Eddie odmítá hrát podle jeho pravidel. Podle něj dekriminalizace neoslabí černý trh s narkotiky, ale naopak poskytne nový legální způsob distribuce konopných produktů, a tím i dvojí zisky.

Zatímco první řada Gentlemanů nevyváženě mísila bláznivé a absurdní podzápletky s vážnějším tónem, ta druhá potemněla. Když ve třetí epizodě hrdinové neumí ukočírovat své zaměstnance, chvíli se zdá, že se příběh rozklíží podobně jako v první řadě. Ale jde jen o chvilkové rozptýlení, které tak jako většina podzápletek vede k jediné věci – k pozorování toho, jak se Eddie propadá dál a dál do podoby temné „kmotrovské“ figury.

Paralely se slavnou gangsterskou ságou Kmotr jsou v seriálu zřejmé. I tady je jedním z témat zaplétání se s tvrdším byznysem v podobě kokainu. A potvrzuje se, že Gentlemani jsou spíše dílem, které si bezuzdně pohrává s tropy známých mafiánských předobrazů.

Je to v jádru stále spíše bláznivá podívaná, stojící na bizarních nápadech. Tvůrci například umí do dění nápaditě zapojit detaily spojené s historií sokolnictví – neboť někteří rarohové mají větší hodnotu na gram své váhy než zlato. Kolem toho autoři rozvíjejí dosti zábavnou epizodku v úsilí hrdinů tahat za nitky všude, kde se dá.

Druhá řada Gentlemanů je i díky vynikajícímu Theu Jamesovi v roli Eddieho intenzivnější než ta předchozí. Už se tu tolik nemnoží pochybnosti o tom, jak celý byznys funguje. Proč protagonisté svěřují některé pozice zjevně neschopným lidem. Nebo proč má Susie takovou důvěru v nováčka Eddieho.

První řada trochu dojížděla třeba na to, že Guy Ritchie kdysi hleděl na svět perspektivou outsiderů, zatímco nyní vypráví spíše pohledem těch velkých ryb, jakkoli třeba v případě Eddieho čerstvě vhozených do vody. Ve druhé řadě nicméně režisér našel tón, který takové změně více odpovídá.

Milovník kokainu, magnet na průšvihy a černá ovce rodiny Freddy je po většinu druhé řady usazený v odvykacím zařízení. Protagonisté se ocitají ve vyšších patrech jak gangsterské, tak politické hry. A Ritchie se sice nepřibližuje syrovosti a půvabu svých raných děl, ale jeho seriál nyní přináší více potěchy než mnohé jeho poslední filmy.

Gentlemani stále jsou jen další variací na příběh o vzestupu a pádu jednoho mafiána. A stále jde o počin, kde nečekaná překvapení a rozpustilé detaily mají přednost před hlubším vývojem postav. Výsledek je ale o poznání atraktivnější než první řada. Směs bizarností a absurdit s drsným násilím a propady na absolutní dno se tentokrát podařilo mnohem lépe namíchat.