Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Klučina, který jede po zábradlí točitého schodiště a brázdí ulice Londýna na své vespě, aby si nakoupil čerstvé potraviny u lokálních prodejců. Nějak takhle vtrhl Jamie Oliver do spousty životů a přivedl k oboru mladší ročníky. Tak na něj třeba vzpomíná Martin Škoda (30), nejmladší autor kuchařky v Česku. Poprvé ho zaregistroval v osmi letech. „Byl jedním z těch, kdo ve mně zažehli jiskru, radost do vaření,“ vzpomíná.
I když se jeho styl vaření časem mění a posouvá, Jamie zůstává tím, kdo ho k vaření z velké části inspiroval. „A za to mu budu vždycky vděčný. I proto jsem mu věnoval v poděkování moji druhou kuchařku a poslal mu ji do Anglie, prý ji má doma ve své knihovně,“ dodává.
Bára Šimůnková (32), šéfkuchařka restaurace Leaf, která letos získala ocenění Mladý talent roku od gastronomického průvodce Gault&Millau, si Jamieho spojí hlavně s tím, že jezdil na vespě. „Jakmile jsem ale nakoukla do skutečného profesionálního gastra, tak Jamie klesl,“ popisuje Šimůnková.
Dnes tento kuchařský fenomén slaví 50. narozeniny. „Učil lidi získávat pozitivní vztah k domácímu vaření a jeho vliv byl naprosto zásadní. Jako první ukázal, že vaření může být mnohem víc než jen cesta k tomu se nakrmit. Že je to kreativní a zábavný proces,“ říká gastronomická novinářka Darina Křivánková.
Zlom, který se skoro nekonal
Televizní hvězdou, která prostřednictvím obrazovky nakazila lidi po celém světě svou vášní k vaření, se Jamie Oliver stal náhodou. Vztah k jídlu i zkušenosti z kuchyně měl sice odmalička – jeho rodiče totiž vlastnili ve vesničce Clavering rodinnou hospodu, kde vypomáhal. Nebýt ale jednoho nemocného kolegy, možná by nakonec jen naplnil svůj původní plán a otevřel s rodinou druhou restauraci.
Vezměme to ale od začátku. Jamie Oliver nebyl kvůli své dyslektické poruše učení zrovna fanoušek školy. Vypomáhat o víkendech v rodinném podniku jej ale bavilo, sám v několika rozhovorech přiznává, že ho kuchyně zachránila. Ve svých 16 letech tedy nastoupil na kuchařskou školu ve Westminster Kingsway College v Londýně.
Jamie Oliver očima Martina Škody
- Škoda je u nás nejmladším autorem kuchařky, svou první vydal ve svých 17 letech v roce 2012.
- Není vyučený kuchař, ale vařením se živí. Natáčí videa, vede kurzy, vystupuje v televizi i na soukromých akcích.
Martin Škoda
Jamie Oliver pro mě odmalička nebyl jen kuchařem z televize. Byl jedním z těch, kdo ve mně zažehli jiskru, radost z vaření. Když jsem ho jako náctiletý sledoval v jeho úplně prvních pořadech, fascinovalo mě, s jakou lehkostí, radostí a přirozeností mluvil o jídle. A hlavně – jak vařil. Bez strojenosti, s důrazem na čerstvé suroviny, jednoduchost a radost z momentu. V kuchyni to najednou nebyla věda, ale život, radost, pohoda, party.
Pamatuju si, jak jsem seděl u televize s jeho kuchařkami na klíně a přepisoval si recepty. Každý týden vycházelo navíc jako příloha v novinách jeho CD s recepty a na to jsem se vždycky těšil jako malý kluk, ostatně jsem tehdy ještě malý byl, bylo mi asi osm. Dostal mě jeho neformální styl – žádné bílé rondony, jen džíny, tričko a nadšení. Pomohl mi si uvědomit, že vaření může být forma sebevyjádření, radosti i rebelie, ne jen práce. Měl jsem pocit, že mi v televizi vaří kámoš, ne kuchař, který se mě snaží poučovat.
Jamie pro mě vždy symbolizoval naději, že když děláte něco srdcem, můžete měnit věci kolem sebe. Nejen na talíři, ale i ve společnosti. Jeho boj za lepší školní stravování nebo přístup k jídlu v domácnostech byl inspirací i mimo kuchařskou profesi a je tomu tak i dodnes.
A i když se můj styl vaření časem mění a posouvá, Jamie zůstává tím, kdo mě k vaření z velké části inspiroval. A za to mu budu vždycky vděčný. I proto jsem mu věnoval v poděkování moji druhou kuchařku a poslal mu ji do Anglie, prý ji má doma ve své knihovně.
Po škole začal svou praxi nejprve v Neal Street Restaurant, kterou vlastní jeho dnes dlouholetý přítel a spolupracovník Antonio Carluccio. Později pracoval v tehdy populárním podniku River Café u Ruth Rogersové. A tady začíná jeho vzestup na vrchol.
Do restaurace totiž přijel štáb televize BBC natáčet dokument s názvem Christmas at River Café. Pořad je mimochodem ke zhlédnutí na YouTube a je z něj okamžitě zjevné, proč byl Jamie pro televizní producenty úžasným úkazem.
Zatímco hlas Ruth Rogersové vás v dokumentu téměř uspává, Oliver svižně pohazuje dlouhé těsto na těstoviny, promíchává rizoto, prohazuje houby v pánvi a u toho vysvětluje, co a jak dělá. Jeho vaření je prostě „cool“.
Po odvysílání pořadu se mu ozvaly tři různé televizní společnosti s tím, že s ním chtějí udělat kuchařskou televizní show. A tak se zrodila legenda. Přitom v den, kdy se dokument v River Café natáčel, neměl mít Jamie Oliver směnu. Na poslední chvíli zaskakoval za nemocného kolegu.
Ambasador zdravé stravy
Úspěch pak slavil hned se svým televizním debutem z roku 1999 The Naked Chef, který se u nás vysílal pod názvem „Šefkuchař bez čepice“. A následovala řada dalších pořadů o vaření. Křivánková ale zdůrazňuje, že Oliver zdaleka není jen kuchař a televizní tvář.
„Jeho přesah je celospolečenský. Na začátku jeho úspěchu byla televizní show, která přes smysluplný obsah byla primárně zábavná. Za svou kariéru ale zasáhl do mnoha dalších sfér,“ říká a vyzdvihuje zejména projekt restaurace Fifteen. Ta byla nejen podnikatelským projektem, ale hlavně sociálním posláním.
Jamie Oliver očima Barbory Šimůnkové
- Šimůnková je šéfkuchařkou restaurace Leaf a letos získala ocenění Mladý talent roku od gastronomického průvodce Gault&Millau. Je jí 32 let.
- Učila se v několika restauracích, které jsou oceněné třemi michelinskými hvězdami.
Barbora Šimůnková
Samozřejmě že mám ještě doma nějaké DVD s Jamiem, ale je potřeba říct, že jakmile jsem nakoukla do skutečného profesionálního gastra, tak u mě klesl. Když jsem pracovala v Londýně, v jeho restauraci jsem byla možná jen jednou.
Určitě měl ve své době přínos, snažil se lidem ukázat, že vaření nemusí být jen fish and chips, ale co se týče profesionálního vaření, tak u mě žádný respekt nikdy nezískal. Doma jsem měla kuchařky Gordona Ramsayho, to byla má inspirace v době dospívání a ta úroveň, kde jsem chtěla být.
Ale jestli mě něčím Jamie inspiroval, tak to byl skútr. Líbilo se mi, jak jezdí na vespě. V šestnácti jsem si udělala papíry a jezdila jsem do školy a do práce na skútru.
Otevřel ji v roce 2002 v londýnském Hoxtonu s cílem nabídnout novou šanci mladým znevýhodněným lidem – bez domova či po problémech s drogami. Těm poskytl intenzivní kuchařský výcvik a vedení. Postupně se projekt rozšířil i do dalších měst a za dobu své existence vyškolil stovky mladých kuchařů a inspiroval podobné iniciativy po celém světě.
Další výraznou stopu zanechal svou snahou o proměnu školního stravování v Británii. Žalostný stav školních obědů skládajících se především ze smažených polotovarů ukázal v pořadu Jamie’s School Dinners. Ten a následná kampaň s názvem Feed Me Better vedly k přísnějším výživovým normám pro školní jídelny a vyšším vládním investicím do školního stravování.
Podobnou reality show a následnou světovou kampaň vedl i v USA. Nesla název Food Revolution. Pořad, kde se Oliver snažil reformovat americké školní obědové programy, pomáhat americké společnosti v boji proti obezitě a měnit své stravovací návyky, získal v roce 2010 cenu Emmy za nejlepší reality program.
Pád impéria, který jej nezlomil
Přestože Oliver slavil úspěchy se svými show i kuchařkami, kterých má na kontě více než 30, ne vše se mu povedlo. Výrazně narazil zejména v gastro podnikání. Svou restaurační síť začal budovat v roce 2008 s konceptem italské kuchyně v rámci restaurací Jamie’s Italian. Těch v Británii fungovalo na čtyři desítky. Kromě nich provozoval i zmíněné podniky Fifteen a steakhouse Barbecoa.
Růst však nebyl dlouhodobě udržitelný. Náklady na provoz, vysoké nájmy v britských městech a nasycený trh způsobily, že se síť dostala do finančních problémů. V květnu 2019 firma Jamie Oliver Restaurants přešla pod nucenou správu, většina podniků ve Spojeném království byla okamžitě uzavřena a přes tisíc zaměstnanců přišlo o práci.
Takto vypadala pobočka Jamie’s Italian v Bristolu.
Po pádu britské části restauračního impéria se Jamie Oliver zaměřil na udržení zahraničních franšíz. Jeho podniky dodnes fungují například v Austrálii, Dubaji, Thajsku, Indii i Maďarsku. Na domácí scéně ve Velké Británii v současné době provozuje restauraci v srdci londýnského okrsku Covent Garden a dvě kuchařské školy. Nadále se soustředí na vydávání kuchařek, televizní projekty a vzdělávací iniciativy.
Pokračuje také ve svém dlouhodobém úsilí o zlepšení života dětí prostřednictvím vzdělávání a zdravého životního stylu. Letos se aktivně věnuje projektu zaměřenému na podporu dětí s dyslexií. Pro stanici Channel 4 připravuje dokumentární film na toto téma a ve spolupráci s Kingston University a organizací Driver Youth Trust usiluje o změny ve vzdělávacím systému. Koneckonců sám Jamie Oliver je otcem pěti dětí.
