Půl tuctu drinků na silvestrovský večer. Ochutnejte legendy z Bugsy’s baru

Milovníci drinků dobře vědí, že právě Bugsy‘s bar v Pařížské stál u zrodu porevoluční koktejlové kultury v Česku, a přestože mu za těch již téměř třicet uplynulých let vyrostla v Praze i Brně silná konkurence, svou výbornou pověst si udržuje dodnes.

Václav Vojíř svůj Bugsy’s bar otevřel roku 1995. Vedle bohaté nabídky koktejlů se může pochlubit také pestrou kolekcí šampaňských, jejichž sbírání patří k jeho koníčkům. Podnik nikdy nesázel na turisty, ale nejprve na expaty a později čím dál více na domácí klientelu, která postupně začala objevovat svět drinků a kvalitního alkoholu.

Za necelých třicet let se na menu v Bugsy’s baru objevily stovky více či méně známých koktejlů, z nichž většina patřila mezi koktejly autorské, s nimiž barmani soutěžili na nejrůznějších světových přehlídkách a soutěžích. Vybrali jsme z nich šestici, jež patří k tomu nejlepšímu, co zde hosté mohli ochutnat.

Pokud vás některý z nich zaujme, přivítejte s ním přicházející rok 2023 s nadějí, že bude alespoň o fous lepší, než byl ten letošní.

Jeden z nejslavnějších drinků, které vznikly na území Česka. Dnes již legendární receptura, se kterou Václav Vojíř získal druhé místo ve světovém finále Havana Club Grand Prix 1998 na Kubě, v sobě dokonale snoubí tři roky stařený Havana Club rum, Amaretto Disaronno a Roseovu limetovou šťávu.

„Bylo to vůbec poprvé, kdy se Češi dostali do globálního finále. No a skončilo to dosud nejlepším umístěním České republiky v téhle soutěži,“ vzpomíná Václav Vojíř.

Z experimentu s květinovými chutěmi se stal nakonec základní stavební kámen celé koktejlové rodiny „bugsies“. Prémiová vodka, extrakt z růže, čerstvá limeta a pramenitá voda jsou dodnes obrovsky populární kombinací, které navzdory okvětnímu lístku plujícímu na hladině drinku podléhají i muži.

Příběhů okolo vzniku jednoho z nejklasičtějších nápojů všech dob je celá řada. Nechme je barovým historikům a raději si užijme spojení kubánského rumu, čerstvé limety a cukru, které je ve své jednoduchosti naprosto dokonalé.

„Zatímco receptura daiquiri existuje od konce 19. století, jeho největší slávu zajistil o něco později Ernest Hemingway, který už ale svůj drink s oblibou usrkával ve formě ledové tříště. Tomu původnímu, z dob, kdy ještě led nebyl standardním vybavením barů, se přitom nic nevyrovná,“ upozorňuje Václav Vojíř.

Tato receptura přinesla svému autorovi Fabianu Roccovi úspěch ve světové soutěži, mezi zákazníky jeho mnichovského baru se ale drink nechytil. A nejspíš by si na něj už dnes nikdo ani nevzpomenul, kdyby neokouzlil Václava Vojíře, který svého času u Rocca pracoval.

Bugsy’s Bar měl koktejl High Society v nabídce od prvního dne a netrvalo dlouho a kombinace ginu, campari, broskvového likéru a grepu se stala jednou z nejoblíbenějších nejen mezi jeho hosty, ale i v nově otevřených barech po celé republice.

Erik Rosemberg propojil v dokonalou harmonii levanduli, citron, grapefruit, bílek a Bugsy’s DNA gin. Ten existuje díky umu palírníka Martina Žufánka, ale recepturu ginu mají na svědomí členové barového týmu Bugsy’s a jeho chuť tak dokonale zrcadlí DNA tohoto baru. Každá emise (aktuálně se používá již sedmá) je navíc vytvořena v limitované sérii a zabalena do originálního kartonu, který vždy nese vyobrazení a názvy jednotlivých rostlinných přísad, z nichž se gin skládá.

Jeden z nejslavnějších drinků světové literatury. Detektivem Phillem Marlowem z Chandlerových románů tolik oblíbený Gimlet potvrzuje, že v jednoduchosti je síla. „Ty neznáš Gimlet? To je gin a Roseova limetová šťáva, jedna ku jedné, nic víc, nic míň,“ píše se v knize.

Se svými dvěma ingrediencemi patří koktejl k nejoblíbenějším drinkům a na celém světě se nejrůznějšími experimenty s giny snaží vytvořit ten nejlepší. Ale dost možná, že kdyby Marlow ochutnal kombinaci Roseové šťávy s mexickou, lehce uzenou pálenkou Mezcalem, jak to dělají v Bugsy’s, možná by se vše vyvíjelo jinak.

A na závěr si dovolím připojit ještě jednu osobní poznámku. Mým nejoblíbenějším drinkem v Bugsy’s baru je již nějakých patnáct let koktejl zvaný Painkiller, který se podává v působivém plecháčku.

Základem drinku, jenž kdysi uhranul americké mariňáky, je výběrový Pusser’s rum, vyráběný podle receptu z roku 1810. Dále se přidává čerstvá pomerančová šťáva, smetana, kokosový krém a trochu ananasového džusu. Dokonale promíchaná směs se naleje do plecháčku na led a nahoru se nastrouhá muškátový oříšek. Skvostná kombinace.

Mám s tím drinkem jen jeden drobný problém. Chutná mi tak moc, že jakmile dopiju jeden, musím si dát ještě druhý (třetí už naštěstí ne). Recept nepřipojujeme, neboť součástí kouzla je právě ten úžasný plecháček, který vidíte na fotce.