Na léky na hubnutí má v Česku nárok mnohem víc lidí, než je bere. Co musí splnit

Také v Česku se spotřeba léků na hubnutí zvyšuje. Je to ale mnohem pomalejší než ve Spojených státech. Zatímco v roce 2022 výrobci do lékáren dodali něco přes půl milionu balení léků ze skupiny GLP-1, loni se číslo vyšplhalo na víc než 1,3 milionu.

Složitou zkratkou se souhrnně označují moderní léky, které pomáhají hubnout tím, že v mozku navodí pocit sytosti, zpomalí trávení a utlumí chuť k jídlu. Lidé díky nim mají menší hlad a snědí toho méně. Největší poptávka je přitom podle něj logicky po Vánocích a na začátku nového roku, na kterou navazuje příprava na plavkovou sezónu, tedy březen až květen. Ani sezónní výkyvy ale nezakryjí fakt, že Ozempic a podobně léky jsou stále populárnější.

Jde o léky na předpis a zatím jsou všechny až na jednu výjimku v injekční formě. U Ozempicu, který je z nabídky těchto moderních léků stále nejpředepisovanější, jej dostanou jen diabetici.

Vedle toho ale existují další léky na stejném principu, které se dají předepisovat vyloženě na obezitu. Když je chce člověk předepsat, musí splnit relativně přísné podmínky: měl by mít hodnotu BMI nad 30, tedy obezitu. Například při výšce 170 centimetrů to znamená 87 a více kilo. Případně BMI nad 27 ( nadváha, nad 78 kilo při 170 cm) a k tomu nějaké komplikace spojené s obezitou, jako je vysoký krevní tlak, vyšší hladina cholesterolu nebo zvýšená hladina tuku v krvi.

Nárok na léky má v Česku 2,4 milionu Čechů. Právě tolik lidí by mělo z užívání léků užitek, protože by jim díky zhubnutí hrozilo daleko méně nemocí. Ve skutečnosti je ale užívá jen velmi malá část z nich, zhruba jedno procento. „Odhadujeme, že v minulém roce užívalo antiobezitika 80 až 100 tisíc pacientů,“ říká profesor Martin Haluzík, přednosta Centra diabetologie IKEM a předseda České obezitologické společnosti.

Například v USA je tato skupina léků mnohem užívanější, bere je podle nejnovějších údajů z průzkumu agentury Gallup 12,4 procent. Co Čechy brzdí, když podle indikačních kritérií by měli na lék nárok? „Překážkou je určitě cena, která je na české poměry nemalá. Závisí na dávce, ale u těch nejmodernějších léků, což jsou přípravky se semaglutidem (v Česku dostupné jsou Ozempic, Rybelsus a Wegovy) a tirzepatidem (Mounjaro), se ceny pohybují mezi 3,5 až 10,5 tisíci korun měsíčně,“ vysvětluje obezitolog. To se týká léků předepisovaných na obezitu.

V případě, že jsou předepsány na cukrovku, je cena nižší, pacient si podle výše dávky doplácí obvykle 1000 - 2400 korun měsíčně.

Platí přitom, že starší generace léků předepisovaných na obezitu mají doplatky nižší než léky nejmodernější. „Starší, ale také velmi účinné léky , které obsahují účinnou látku liraglutid a aplikují se denně, jsou dostupné od dvou tisíc korun měsíčně,“ doplňuje obezitoložka Dita Pichlerová, vedoucí lékařka Centra léčby obezity Interní kliniky 2. lékařské fakulty UK a FN Motol a Homolka.

Rozdíl je například v tom, že modernější léky se aplikují třeba jednou za týden, ale ty starší (patří sem Saxenda nebo Plyzari) je potřeba užívat denně - což při injekčním podání nemusí být každému příjemné.

Podle oslovených odborníků určitě není úplnou výjimkou, že se k lékům na obezitu neboli antiobezitikům dostanou i lidé, kteří na ně nemají podle českých pravidel nárok - třeba jen proto, že chtějí zhubnout pár kilo do plavek, a zdaleka v jejich případě nemusí jít o nadváhu nebo obezitu.

„Čím dál častěji jsou tyto léky užívány i osobami s normální tělesnou hmotností nebo pouze mírnou nadváhou,“ potvrzuje lékárnice Lucie Malešová z IKEM . Zároveň jde podle jejích slov přesně o ty případy, kdy pacienti jako první krok k vysněné postavě začnou užívat léky na hubnutí, i když by pro ně bylo z dlouhodobého hlediska zdravější a udržitelnější změnit stravování a přidat pohyb.

Profesor Haluzík zmiňuje, že pacienti mimo indikace se legálně k lékům dostávají například přes některé kliniky estetické medicíny, kde jim je předepíší, i když nejsou obézní. Další možností je černý trh, kde je ale velké nebezpečí, že lidé nakoupí padělky, respektive léky, za jejichž složení nikdo nenese zodpovědnost.

I tak v Česku léky užívá mnohem méně lidé, než kolika by mohly pomoci. Větší rozšíření těchto léků ve Spojených státech je podle předsedy České obezitologické společnosti dáno mimo jiné tím, že Američané jsou zvyklejší platit za léky z vlastních prostředků. „V poměru k jejich platu jsou navíc tyto léky pro ně méně drahé než pro nás. Část kvalitních pojištění navíc umožňuje jejich úhradu, což spotřebu těchto přípravků dále zvyšuje,“ doplňuje lékař.

Vyšší počet lidí beroucích tyto léky se tak v USA začíná promítat nejen do životního stylu jednotlivců, ale i do širších souvislostí, včetně ekonomických ukazatelů. „Lidé užívající antiobezitika už se dál nechtějí stravovat ve fast foodech, už jim to prostě nechutná. Chtějí saláty, chtějí vyváženou stravu. Obvod pasu se jim může zmenšit třeba o 20 centimetrů,“ popisuje profesor.

Tento posun potvrzují i americké analýzy, podle nichž uživatelé těchto léků utrácejí méně za fast food, slazené nápoje a alkohol a naopak více investují do kvalitnějších potravin, fitness služeb a péče o zdraví.

Pokud jde o alkohol, výsledky nedávné pilotní studie naznačují, že léky na hubnutí by mohly mít kromě vlivu na redukci váhy ještě jeden překvapivý efekt. U účastníků, kteří tyto léky užívali, se alkohol v těle vstřebával pomaleji a jeho příjemné účinky nastupovaly později. Právě zpomalený nástup může u spousty lidí hrát roli v tom, že pro ně alkohol přestává být atraktivní. Kromě alkoholu dochází podle MUDr. Pichlerové u pacientů i ke snížení chuti na cigarety.

Tuzemští obezitologové v současné době jednají s ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami. Usilují o to, aby alespoň části pacientů, jimž by léky mohly pomoct, přispívaly pojišťovny. „Máme už dostatečné množství dat, která by mohla jednoznačně podpořit alespoň částečnou úhradu těchto léků u určité skupiny pacientů. Věřím, že jednání budou úspěšná a že naši pacienti budou léčeni podle nejmodernějších trendů současné medicíny,“ je přesvědčená obezitoložka Dita Pichlerová.

Co se týče možných úhrad, podle profesora Haluzíka se mluví například o adolescentech, u nichž by léčba měla prokazatelně ekonomický efekt, protože pokud se s obezitou nic nedělá v mladém věku, daleko dřív způsobuje komplikace - a léčba je potom dražší. Zatím se ale nedá počítat s tím, že by pojišťovny proplácely léky na hubnutí všem lidem, u kterých má jejich užívání smysl, bylo by to pro ně příliš drahé.

Vysoká cena nyní často vede k tomu, že lidé léky užívají jen omezenou dobu, což - jak se ukazuje - nemusí vůbec mít dlouhodobý efekt.

„Z ryze praktického pohledu běžné medicíny mám proto s těmito léky jeden hlavní problém. Jsou sice účinné, ale jsou drahé a většina lidí je užívá pouze dočasně. Studie nicméně ukazují, že po vysazení se váha často vrací. Z toho důvodu se snažím před předepsáním léků pacienty poučit, že musí v rámci farmakoterapie změnit životní styl, pohyb, stravu a podobně Snažím se tím snížit riziko jojo efektu po vysazení léku, i když nevím, nakolik budu úspěšný,“ popisuje situaci ve své ordinaci praktický lékař Jiří Štefánek z Havlíčkova Brodu.

Svým pacientům jde ostatně příkladem. Sám na sobě před časem vyzkoušel malou dávku liraglutidu (látka dostupná například v léku Saxenda). „Zároveň jsem velmi výrazně změnil životní styl. Váhu jsem zredukoval asi o osm kilogramů během dvou měsíců, pak jsem lék vysadil, ale změnu životního stylu jsem udržel i bez něj. Výsledkem byl pokles váhy o dalších osm až devět kilo a tuto váhu od té doby již víceméně držím,“ popisuje vlastní zkušenost s tím, že lék mu v úvodu hubnutí pomohl, ale pak zjistil, že už ho díky radikální změně stravovacích a pohybových návyků nepotřebuje.

To je ostatně velmi důležité sdělení, které by měl pacientům zdůraznit každý lékař předepisující moderní léky na hubnutí.

„Nerada slyším, že je to hubnutí bez práce. Není to totiž pravda. Pacient musí opravdu tvrdě pracovat, i pokud užívá tyto léky. Když chcete zhubnout třeba 20 kilo tuku, tak je opravdu nutné dodržovat jídelníček plný bílkovin a vlákniny, jíst kvalitní potraviny a dostatečně pít. Také je důležitý pohyb, konkrétně silový trénink, aby pacient nehubnul ve svalech víc než v tuku,“ upozorňuje lékařka Dita Pichlerová.

Jelikož léky snižují chuť k jídlu, mohlo by to při nesprávném složení vést k nedostatku důležitých látek - laicky řečeno z malých porcí nevýživného jídla by tělo nedostalo to, co potřebuje. Ztrácelo by tak svaly, nikoli tuk. Budování svalové hmoty je navíc potřeba podpořit také fyzickou aktivitou.

Poněkud skeptická je k postoji pacientů lékárnice Lucie Malečová z IKEM. „Při každém výdeji se snažím pacienty edukovat o přínosech a rizicích léčby a souvisejících režimových opatřeních, nicméně se ve většině případů setkávám s nezájmem tyto odborné rady vyslechnout,“ říká. Osobně vnímá jako největší problém právě to, že si pacienti nenechají poradit a užívají tato léčiva pouze jako rychlou cestu ke zhubnutí, která se zdravím nemá moc společného.

Dlouho se mělo za to, že když člověk díky lékům zhubne, bude se muset snažit, aby si nižší váhu udržet, ale že by to mělo jít i nich. Teď už začíná být jisté, že tomu tak není.

Loni vyšly hned dvě velké studie, které potvrdili, že po vysazení těchto léků zafunguje jojo efekt a hmotnost stoupá. Jednu z nich publikoval časopis ze skupiny vědeckých periodik časopisu Lancet. Odborníci potvrzují, že v prvním roce po vysazení pacienti nabrali dvě třetiny shozené hmotnosti zpět a ve třetím roce přibírání pokračovalo.

„Naopak máme už dvou i tříleté studie na to, že léky je potřeba brát dlouhodobě a ideálně nevysazovat a pak pacient může zhubnout průměrně 16 až 23 procent výchozí hmotnosti. Z toho tedy vyplývá, že bychom se měli na léčbu obezity začít dívat jako třeba na léčbu vysokého krevního tlaku. Když antihypertenziva pacient vysadí, krevní tlak okamžitě zase stoupá, i když při braní léků byl roky v normě,“ vysvětluje obezitoložka Pichlerová.

Léky na tlak je proto třeba brát doživotně a stejně by se podle lékařky mělo začít nahlížet i na léčbu obezity, protože je to nemoc chronická a s postupem času se zhoršuje. „Původně se myslelo, že dočasné užívání léků na bázi GLP-1 přenastaví metabolismus už trvale. Ale to se bohužel nepotvrdilo. Příklady z ambulancí Centra léčby obezity Fakultní nemocnice Motol a Homolka jasně tuto skutečnost potvrzují,“ říká obezitoložka.

Podle ní je pravděpodobný tento scénář: „Určitou část léčby budou dávku postupně navyšovat, pak budou používat účinnou dávku po dobu několika let a následně budou dávku postupně snižovat na nejnižší, která je ještě účinná, což pomůže předejít jojo efektu.“ S pacienty proto pracuje tak, aby hned při zahájení terapie počítali s tím, že půjde o léčbu dlouhodobou.