Hlavní obsah

Jedna rouška na den je malér. Lékaři na nich mohou roznášet viry

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Nedostatek ochranných pomůcek neohrožuje pouze zdravotníky (Ilustrační snímek).

30. 3. 18:00

Počet pozitivně testovaných na nemoc COVID-19 roste i mezi zdravotníky. Jsou lidé v první linii dostatečně chráněni a obstojí u nich vláda poté, co zajistila zásobování z Číny? Ve Výzvě Seznam Zpráv odpovídala předsedkyně zdravotnických odborů Dagmar Žitníková.

Článek

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Mají zdravotníci už teď dost ochranných pomůcek?

Situace s ochrannými pomůckami je samozřejmě stále celkem dost problematická. Ochranné pomůcky se teď velmi špatně do České republiky dováží. I přes obrovské úsilí pana ministra Hamáčka ochranné pomůcky v první řadě mnohdy chybí. Problém je zvláště v menších nemocnicích. Na nedostatek osobních ochranných pomůcek si dlouhodobě nestěžujeme pouze my jako odbory, ale také zaměstnavatelé. Největší problém byl právě s těmi nejvíce specializovanými osobními ochrannými pomůckami. To znamená s respirátory, které chrání proti koronaviru, to jsou respirátory třídy 3. A teď v současné době se situace mírně zlepšila, ale pořád ještě není optimální.

Kdy by byla podle vás optimální?

Optimální bude, až i zdravotníci budou ochranné pomůcky používat pouze po dobu, která je určena k použití té ochranné pomůcky. Kdy si budou moci jednorázovou roušku vyměnit za dvě hodiny. Kdy například respirátor budou používat pouze doporučených 6 hodin, ne 8. Kdy jim přijde dostatek celoplošných osobních ochranných obleků. Teď místo celoplošných ochranných obleků používají třeba jen pláště překryté zástěrami. Takže opravdu je potřeba dozásobit ještě nemocnice a hlavně je potřeba dozásobit především sociální služby.

Vy jste mluvila o tom, že problém je spíše v menších nemocnicích. V Thomayerově nemocnici, kde byla hlášena první oběť mezi zdravotníky (podle informací Seznam Zpráv však koronavirus nebyl v případě zdravotní sestry bezprostředním medicínským důvodem úmrtí, pozn. red.), tvrdí, že teď zatím mají ochranných pomůcek dost.

Fakultní nemocnice, tedy nemocnice, které patří pod Ministerstvo zdravotnictví, měly být zásobované primárně z Ministerstva zdravotnictví a měly být zásobované přednostně. To kritizovali i hejtmani a kritizovali to i zaměstnavatelé, že se osobní ochranné pomůcky nedistribuovaly plošně. Ale distribuovaly se přednostně právě do velkých nemocnic. A na jednu stranu je to pochopitelné, protože tam probíhá superspecializovaná péče. Nicméně na druhou stranu situace je taková, že i v malých nemocnicích se dneska setkávají právě s pacienty s koronavirem a potřebují osobní ochranné pomůcky také. Takže asi největší problém pořád je s respirátory třídy 3, které v podstatě měli mít zaměstnanci třeba na odběrových místech, na příjmových ambulancích, určitě na ARO, na infekčních odděleních. A bez toho jen boj s epidemií hodně složitý. A víceméně hrozí tam také nákaza zaměstnanců a znamenalo by to, že když budou potřeba na ošetřování pacientů, tak by mohli v těch nemocnicích chybět.

Dagmar Žitníková

Zdravotní sestra, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. Vystudovala střední zdravotnickou školu, dále studovala anestezii, resuscitaci a intenzivní péči. Má bakalářský titul z Vysoké školy aplikovaného práva. Pracovala v nemocnicích v Olomouci a ve Valašském Meziříčí. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče vede od roku 2010.

Šéfka zdravotnických odborů Dagmar Žitníková.

Jak podle vás pomoci tomu, aby byli zdravotníci co nejvíce chráněni? Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch mluví o tom, že některé sestry se nakazily mimo nemocnici, a někteří zdravotníci sami neskrývají obavy, že mají strach, že mohou naopak ohrozit své blízké.

Já bych předně chtěla říct, že je mi to moc líto, že sestřička z Thomayerovy nemocnice zemřela, vyjadřuji rodině upřímnou soustrast (Rozhovor byl natáčen před informací upřesňující, že sestřička z pražské nemocnice pravděpodobně nezemřela přímo na onemocnění COVID-19, pozn. red.). A moc na ně v těch těžkých chvílích myslím. Opravdu v rámci předcházení takových dopadů koronaviru je potřeba chránit ty, kteří zabezpečují péči v první linii. Je potřeba, aby měli osobní ochranné pomůcky, je potřeba, aby věděli, jak také správně osobní ochranné pomůcky používat. A to, že se zdravotníci mohou nakazit i mimo nemocnici, je samozřejmé. Ale je důležité neříkat, že se nakazí mimo nemocnici. Je daleko důležitější lidi zabezpečit v nemocnici, aby tam nákaza nevznikla a přenos nákazy nebyl primárně mezi zdravotníky. Na druhou stranu osobní ochranné pomůcky, když je budou zaměstnanci používat, tak druhotně chrání před nákazou i pacienty. To znamená, když zdravotník přechází mezi pacienty a má dostatečné vybavení, tak se zamezuje i tomu, aby nákaza byla předávána z pacienta na pacienta.

Jeden respirátor na celou směnu

Vy už jste mluvila o tom, že zdravotníci používají ochranné pomůcky déle, než je určené. Máte konkrétní informace, o jak dlouhou dobu přetahují životnost ochranných pomůcek?

V nemocnicích se pracuje vesměs na 12hodinové směny, stejně tak se jezdí na záchrankách na 12hodinové směny. Na odběrových místech kolikrát jsou směny také delší než 8 hodin, takže tam, kde se používá respirátor třeba celou směnu, jednoznačně se překračuje doba expozice a ochrany. Tam je potom nebezpečí, že průnik virů může být právě přes respirátor směrem k pacientovi. A ten člověk je potom ohrožený nákazou.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch před pár hodinami na svůj Twitter napsal, že do Česka přiletěla tři letadla. Mají náklad 2 miliony roušek, 1,2 milionu rukavic, 100 tisíc respirátorů, 50 tisíc obleků. O jak velkou dodávku z vašeho pohledu jde?

Ty objemy, které se na první pohled zdají obrovské, pro konkrétní zaměstnance úplně až tak obrovské nejsou, protože dokud roušek bylo dostatečné množství, tak automaticky si zaměstnanci roušky měnili po kontaktu s každým pacientem. Takže, když sestřička někde na jednotce intenzivní péče ošetřila pacienta, odsávala ho třeba z dýchacích cest, tak si potom vyměnila roušku na dalšího pacienta. Dneska je situace taková, že když je roušek málo, tak zaměstnanec roušku nosí třeba celou směnu. Ale samozřejmě viry, ale i bacily, které tady v těchto infekčních prostředích jsou, se na osobních ochranných pomůckách usazují. Určitě je třeba, aby toho bylo co největší množství. Co se týká těch objemů, tak Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo jednotlivé kraje a kraje vyzvaly jednotlivé nemocnice, ale také třeba i obvodní lékaře, ambulantní specialisty, zubaře, aby jim sdělili, kolik osobních ochranných pomůcek potřebují. Takže ministerstvo k dispozici data o tom, kolik je osobních ochranných pomůcek pro zabezpečení zdravotní péče na území celé České republiky, jednoznačně má. Já jsem souhrnná čísla neviděla. Viděla jsem nějaká čísla za sociální služby, která jsme dostali k připomínkování. A znovu opakuji, že dostatek osobních ochranných pomůcek je zásadní pro zvládnutí pandemie.

Na druhou stranu ale s nedostatkem ochranných pomůcek se potýkají i jiné státy, nemá kabinet trochu omezené možnosti, jak je zajistit?

To je určitě také pravda. Nicméně my si myslíme, že je výborné, že do osobních ochranných pomůcek teď vstoupili i čeští dodavatelé, že do toho vstoupilo ČVUT, že do toho vstupují univerzity, že se používají moderní technologie, že se budou v České republice osobní ochranné pomůcky znovu vyrábět. A přes české dodavatele distribuovat. Takže teď, co se týká těch velkých závozů, tak určitě pro první takové nejhorší období to zvládnutelné je, a pokud se k tomu přidají právě české firmy, pro které je to obrovská příležitost, pak si myslím, že budeme jako Česká republika na tom poměrně dobře. Ale chce to čas.

Ano, ČVUT vyvinulo vlastní respirátor, pak tady máme iniciativu COVID19CZ, která nasbírala za rekordní den peníze na plicní ventilátory. Myslíte si, že tohle by mohla být ta cesta k soběstačnosti, abychom nebyli závislí na dodávkách ze zahraničí?

Určitě je to jedna z možných variant a cest. Máme u nás v České republice velmi šikovné lidi, velmi šikovné firmy. A tady ta příležitost, která v podstatě je i pro firmy, si myslím, že je velice dobře využitá. Také jsem byla moc ráda, že se mně ozvaly i některé firmy, které distribuují pomůcky, a nabídly se pro poskytovatele sociálních služeb s tím, že některé dokonce zcela zdarma zavezly chybějící ochranné pomůcky do domovů pro seniory. Jedna taková firma je zaváží právě v této chvíli. A určitě pro zaměstnance, ale také pro vedení toho zařízení je to velmi výrazná pomoc.

Domovy pro seniory si neporadí

Domovy pro seniory také hlásí nakažené. Máte informace, jak jsou na tom právě teď? Ministr zdravotnictví vydal pokyn, aby nakažení měli oddělené prostory, že by se měli přijímat noví klienti pouze v případě, že budou mít negativní test a musí do karantény. Mohou tohle domovy vůbec splnit?

To je opatření, které my jsme panu ministrovi sdělili, že je velmi problematické. Protože ta zařízení stavebně dneska nejsou konstruovaná tak, aby bylo možné klienty oddělit. Ještě větší problém je s personálem, protože ošetřovatelek a sester je v domovech pro seniory poměrně málo. Navíc část z nich jsou také maminky, takže některé musely zůstat s dětmi doma. Jiné už dneska jsou také v karanténě z hlediska šíření nákazy. A právě proto si myslím, že v mnoha zařízeních je to skoro nereálné. My jsme navrhovali jiný model, který ministerstvo celkem dost kritizovalo. My jsme navrhovali, aby pacienti, pokud budou nemocní na koronavirus, byli přemístěni do nemocnic. V nemocnicích se teď odkládala akutní péče, to znamená, že jsou tam části oddělení, které jsou uzavřené a kapacitně nejsou využité. Tady ta oddělení by mohla posloužit k tomu, aby tam pacienti s tím onemocněním byli. V nemocnicích je odborný zdravotnický personál, jsou tam sestry, sanitářky, ošetřovatelky, je tam dostupný nonstop 24 hodin denně lékař. Což je velice zásadní a je také možné velice rychle v případě zhoršení zdravotního stavu toho pacienta předat na specializované pracoviště. Třeba na jednotku intenzivní péče. Nebo na anesteziologicko-resuscitační oddělení. V nemocnicích jsou k dispozici centrální rozvody kyslíku. Prostě veškeré zabezpečení opravdu té nejmodernější kategorie. A v domovech to vybavení není. A navíc v těch domovech dneska ani neslouží zdravotní sestry ve většině případů. Anebo slouží na obrovské objemy klientů. Takže uhlídat klienty je také velmi problematické. Takže si myslíme, že domovy ta opatření nejsou schopné s objemem zaměstnanců, které mají, zvládnout a že nejsou schopné to zvládnout ani stavebně. Vyčlenění lůžek v nemocnicích a případně otevření vojenské nemocnice je podle nás řešení, které je racionální a které by určitě tomu řešení u seniorů hodně napomohlo.

S tím jste ale u vlády neuspěli. Jak obecně probíhá komunikace mezi odbory a vládou? Jste vyslyšeni?

Komunikace probíhá různě. Já jsem komunikovala poměrně hodně intenzivně s panem ministrem zdravotnictví. Upozorňovala ho na konkrétní problémy v konkrétních nemocnicích, ale také na konkrétních zdravotnických záchranných službách. Tam, kde se na mě obrací naši členové, předsedové našich odborových organizací s tím, že nemají osobní ochranné pomůcky, nebo s tím, že v těch zařízeních probíhají některé nestandardní postupy.

Můžete být konkrétní, co znamená nestandardní postupy?

Probíhají třeba změny v organizaci pracovní doby. Což mě překvapilo hodně, protože se ozvali zaměstnanci z jedné velké krajské nemocnice, kde zaměstnavatel teď v téhle vyhrocené době navrhuje změnu pracovní doby pro sestry. Sestřičky pracovaly na odděleních od 6 hodin ráno do 18 hodin večer. Střídaly se ve 12hodinových směnách. A teď jim zaměstnavatel sdělil, že se jim pracovní doba posune od 7 do 19 hodin. A některým třeba nejede už v 7 hodin autobus domů. Takže čekají až do 22. hodiny a domů se dostanou až třeba okolo 11. hodiny večer, což je pro ně samozřejmě velmi problematické. Nebo někde nám zase zaměstnavatelé říkali, že nemohou čerpat zaměstnanci ošetřovné, že se pro ně zajistí možnost umístění dětí do škol, tak jak bylo vládní nařízení, a že sestřičky mají povinnost z ošetřovného vrátit zpátky do nemocnic. To jsou věci, které jsou velmi složité. Navíc my jsme poukazovali i na to, že jsou opatření, která nemají racionální základ. Například školy pro děti zdravotníků, ale také zaměstnanců úřadů nebo vojáků, policistů jsou otevřené vesměs od sedmi hodin ráno do 16 hodin, takže nezabezpečí tu 12hodinovou směnu. A také to je o tom, že lidé, když mají pocit, že jim zaměstnavatel nevychází vstříc, tak potom ani oni nechtějí vyjít vstříc zaměstnavateli. Je to všechno o dohodě a myslím si, že je důležité, aby si vycházeli i navzájem v těch zařízeních vstříc, jeden druhému.

A reakce Ministerstva zdravotnictví, když se na ně obrátíte s nějakým takovým problémem, jak to vypadá? A změní se pro vás něco v té komunikaci, když vedení krizového štábu převezme po Romanu Prymulovi Jan Hamáček?

Jak s panem Prymulou, tak s panem Hamáčkem se mně komunikuje poměrně dobře. S panem ministrem to občas bylo těžší, trošku to skřípalo, tak doufám, že věci, na které my upozorňujeme, budou teď brány v potaz. A myslím si, že náš zájem je takový, abychom všichni tu situaci zvládli, aby to nemocní ve zdraví přežili. Aby nakažených zdravotníků bylo co nejméně. A hlavně, aby pandemie skončila v čase, který bude co nejpříznivější pro nás pro všechny.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené