Článek
/Od zvláštní zpravodajky na Ukrajině/
Když se Volodymyr Zelenskyj stal prezidentem, obklopil se hlavně lidmi, jimž věřil – přáteli z let v zábavním průmyslu, obchodními partnery a dlouhodobými spolupracovníky, jejichž loajalita byla nesporná, ale zkušenosti s řízením státu minimální.
Byl to tým postavený spíš na intuici než na institucionálním know-how. Na osobních vazbách, ne na politických strukturách.
Mezi tyto tváře patřili lidé, s nimiž strávil roky v televizní branži.
Serhij Šefir, spoluzakladatel studia Kvartal-95 a Zelenského dlouholetý přítel, se stal jeho prvním asistentem a jednou z klíčových postav prezidentského zázemí. Podobně Ivan Bakanov, další blízký známý z Kvartalu, byl po volbách dosazen do čela tajné služby SBU, byť s bezpečnostním aparátem neměl předchozí zkušenosti.
Minimum zkušeností s řízením státu měl i sám Zelenskyj, jak Seznam Zprávám popsal Serhij Leščenko, někdejší poradce šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka. „Na začátku byl veřejnou osobností bez kontaktů v institucionálním prostředí,“ vzpomíná.
Když se v roce 2019 připojil k Zelenského týmu, využil síť vazeb, kterou si vybudoval jako člen parlamentního protikorupčního výboru, a pomohl novému prezidentovi otevřít dveře k nejdůležitějším mezinárodním hráčům.
„Měl jsem už navázané kontakty. Diplomati tehdy nevěděli, kdo Zelenskyj je a co chce, takže jsme jim pomáhali navázat dialog,“ říká.
Jak funguje moc na Ukrajině
Ukrajina je formálně poloprezidentská republika. Parlament, Verchovna Rada, má hlavní zákonodárnou moc – jmenuje vládu a může jí vyslovit nedůvěru. Prezident může pouze vetovat zákony nebo vydávat výkonné předpisy v rámci platných zákonů.
Prezidentská kancelář je formálně poradním a organizačním orgánem prezidenta, vedená šéfem, který podléhá jen prezidentovi a má přístup ke všem klíčovým informacím a institucím.
Postupem času – a zejména pod tlakem plnohodnotné ruské invaze – se tento okruh začal proměňovat. Zpevnil.
Některé tváře tiše zmizely, jiné naopak nečekaně vystoupily do popředí. To, co původně působilo jako neformální síť důvěrníků, se proměnilo ve vysoce disciplinované mocenské centrum, jež začalo ovlivňovat nejen prezidentova rozhodnutí, ale i samotné fungování státu.
Během pěti let Zelenského vlády se na Ukrajině ustavil zvláštní politický systém, v němž se prakticky veškerá moc soustředila v rukou hlavy státu a kanceláře, kterou prezident přímo kontroluje.
Verchovna rada, tedy ukrajinský parlament, i kabinet ministrů byly postupně odsouvány na okraj, zatímco klíčová rozhodnutí země se přijímají v sídle prezidenta na Bankové ulici.
Částečně šlo o přirozený vývoj: po ruské invazi v únoru 2022 se ukázala výhoda silného centrálního vedení – koordinace armády, bezpečnostních služeb, zahraniční podpory či evakuací často vyžadovala okamžitá rozhodnutí bez časově náročných jednání v parlamentu či vládě. Tím se posílila role prezidentské kanceláře.
„Pět šest efektivních manažerů“
Jak pro Seznam Zprávy vysvětluje antikorupční aktivistka a právnička Olena Halušková: „Ukrajina je stále fungující demokracií, ale válečný stav významně omezuje schopnost lidí ovlivňovat politiku tradičními prostředky, například volbami.“
Volby se během války konat nemohou – zákonně je omezují ústava a legislativa a je prakticky nemožné zajistit hlasování vojáků na frontě, uprchlíků v zahraničí a bezpečnost volebních místností před ruskými útoky.
K tomu přispívá i další faktor: podle ukrajinského právníka Mychajla Žernakova je moc na Ukrajině centralizovaná také proto, že Zelenskyj získal drtivé vítězství ve volbách a jeho strana má v parlamentu většinovou kontrolu.
Prezident sám přiznal, že „pět nebo šest efektivních manažerů“ v jeho týmu prakticky řídí zemi, přičemž ostatní složky státní moci jen formálně legalizují jejich rozhodnutí. „Přesto Zelenskyj zůstává populární. I když jeho popularita mírně klesá, stále je více respektován než jiné vládní instituce, a klíčové události jsou často připisovány přímo jemu,“ popsal Žernakov pro Seznam Zprávy.
Právě v tomto prostředí vyrostla i mimořádně silná pozice teď už bývalého šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka – muže, který se z původně nenápadného politického operátora stal jednou z nejvlivnějších postav v zemi. Zelenskyj o něm opakovaně mluvil jako o „nejlepším manažerovi, jakého kdy potkal“, a jeho důvěra v Jermaka byla po léta prakticky bezvýhradná.
„Byli jako nejlepší přátelé, ale Jermak vždy obdivoval Zelenského víc. Od samého začátku dělal všechno proto, aby se stal jeho oblíbencem. Získat si přízeň prezidenta byla jeho naprostá kariérní priorita,“ popsal Seznam Zprávám člověk blízký prezidentské kanceláři, který si přál zůstat v anonymitě. Několik dalších zdrojů v zahraničních médiích tuto informaci nepřímo potvrdilo.
„Je to člověk, jehož kroky jsem nikdy nedokázala předvídat. Často jsme byli překvapeni, ba někdy až šokováni tím, co udělal dál,“ říká Halušková.
Proč skončil Andrij Jermak
Na Ukrajině dlouhodobě narůstal tlak na zásadní změny ve vedení státu. Ten se mnohonásobně zvýšil poté, co protikorupční úřady odhalily rozsáhlý skandál v energetickém sektoru. Státní jaderná společnost Energoatom se stala středem vyšetřování údajného úplatkářského schématu v hodnotě 100 milionů dolarů.
V rámci kauzy jsou obviněni vysocí úředníci a bývalí ministři, mezi nimi i blízcí spolupracovníci prezidenta. Andrij Jermak skončil nedlouho po domovní prohlídce protikorupčních úřadů.
Mimo oficiální rámec
Ukrajinská prezidentská moc tak začala fungovat ve dvou vrstvách: té formální, definované ústavou, a té skutečné, která se odehrávala za zavřenými dveřmi prezidentské kanceláře.
Právě proto některé zlomové momenty ukrajinské politiky působí, jako by se odehrávaly mimo oficiální rámec. Například když byli odvoláni šéfové klíčových bezpečnostních složek – šéf tajné služby SBU Ivan Bakanov nebo vrchní velitel ozbrojených sil Valerij Zalužnyj.
Formálně by taková rozhodnutí měla projít vládou a parlamentem, ve skutečnosti však rozhodovala úzká skupina kolem prezidenta.
„Netransparentní rozhodnutí prezidentské kanceláře a soustředění vlivu v rukou úzkého okruhu spolupracovníků prezidenta vysvětlují, proč některé klíčové kroky země probíhají mimo formální institucionální kanály,“ komentuje tuto koncentraci moci známý ukrajinský politolog Oleksij Haran, který často vládní uspořádání ostře kritizuje.
Dalším příkladem byla změna premiéra v červenci 2025, kdy Verchovna rada nahradila Denyse Šmyhala první místopředsedkyní vlády Julií Svyrydenkovou. I někteří členové vládnoucí strany si stěžovali, že s nimi náhlé změny nikdo nekonzultoval.
„Bylo nám prostě řečeno, co máme dělat,“ popsal jeden poslanec. „Je to jako další série Zelenského seriálu Sluha národa, jen scénář píše Jermak.“
Podobná vládní přeskupení se opakovala – klíčové pozice se měnily, ale většinou zůstávaly v rámci stejného okruhu lidí, bez výrazné „nové krve“. Jak upozorňuje Halušková, i když jsou změny potřeba, chybí chuť na skutečnou transformaci a ve vysokých funkcích se stále točí stejní lidé.
Právě to podle ní vysvětluje, proč Zelenskyj nakonec odvolal Jermaka – chtěl do svého úzkého okruhu přinést změnu a novou dynamiku. „Bez voleb měl omezené možnosti, a lidé po odvolání Jermaka volali už dlouho,“ říká expertka.
Odchod Jermaka údajně přinesl i zřetelnou změnu v prezidentově stylu vedení. Podle zdrojů blízkých prezidentovu týmu se Zelenskyj po jeho odchodu vrátil k energičtějšímu a aktivnějšímu stylu, který byl patrný na začátku války. Členové týmu popisují, že prezident nyní znovu projevuje vysokou motivaci a soustředění, a jím vedené schůzky jsou výrazně efektivnější.
„Je zase plný energie. Velmi podobně jako prezident kolem 24. února 2022. A my všichni jsme opět s ním. Sobotní porady byly skvělé, motivace a soustředění byly opravdu neuvěřitelné,“ řekl deníku Ukrajinska pravda jeden z jeho poradců.
Očekává se, že Zelenskyj si do určité míry udrží hlavní rozhodovací pravomoc, dokud bude válka pokračovat. Riziko ale spočívá v tom, že moc by mohla zůstat příliš centralizovaná i po jejím skončení.
„Po vítězství však předpokládám, že ukrajinská společnost začne vést rozsáhlé debaty a bude požadovat odpovědnost politiků za rozhodnutí a přípravy během války. Konečná rozhodovací moc má patřit ukrajinskému lidu, jak ukazují dosavadní protesty a občanská angažovanost,“ uzavírá Halušková.
