Belveder na Hradě čeká velká rekonstrukce. Vrátit mu má původní podobu i využití

Letohrádek královny Anny, známý také jako Královský letohrádek či Belveder, bývá označován jako nejcennější památka renesančního stylu na sever od Alp. Jeho architektonickou ryzost teď ale zakrývá lešení. A ještě dva roky to tak zůstane.

V květnu začala rekonstrukce, během které se má obnovit fasáda, sloupové arkády i interiéry nejen dvou sálů, ale i vstupní haly. Po dokončení rekonstrukce projdou revitalizací i přilehlé Chotkovy sady.

Renesanční letohrádek nechal v roce 1538 postavit císař Ferdinand I. Habsburský pro svou manželku Annu Jagellonskou. Původní návrh italského architekta Paola Della Stelly byl později v 16. století doplněn Bonifácem Wolmutem o patrovou nástavbu s měděnou střechou ve tvaru lodního kýlu.

Vznikl tak velkorysý prostor, kdy se v přízemí letohrádku nacházely obytné místnosti a v prvním patře taneční sál a galerie. Přibyl také arkádový ochoz. Dalších zásadnějších úprav se později ujali v 19. století Bernhard Gruebner, ve 20. pak Jože Plečnik a Pavel Janák.

Letohrádek stojí v Královské zahradě a z druhé strany sousedí s Chotkovými sady. Konstruován byl tak, aby se využíval pouze v letních měsících, jeho využití se ale postupem času proměňovalo.

Zprvu plnil reprezentativní účely, sloužil pro neformální setkávání, pořádaly se v něm také plesy. S tím se tu počítá i do budoucna. „Původní účel a úmysl jsme vždy respektovali a budeme i nadále. Bude sloužit spíše pro komorní setkávání a kulturní akce. Zejména pro výstavy, které nemají zvýšené nároky na klimatické podmínky,“ uvádí Pavel Vyhnánek, ředitel Správy Pražského hradu. Belveder se však bude opět využívat jen v teplých měsících jako původně, při rekonstrukci se budou i odstraňovat radiátory.

K vystavování uměleckých předmětů stavba sloužila i v minulosti. Rudolf II. zde měl uloženy umělecké předměty, za doby jeho panování zde také pobýval astronom a matematik Tycho de Brahe a letohrádku se říkalo Matematický dům. V roce 1849 dostala budovu k užívání Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie, a pořádala zde výstavy.

Belveder ale sloužil i k méně vznešeným činnostem. Když zůstal v 17. století opuštěn, vyplenili ho švédští vojáci. Josef II. pak letohrádek daroval armádě, která v něm vyráběla střelný prach. Armáda zde sídlila až do 30. let 19. století.

Po těchto nájemnících byla nutná rozsáhlá rekonstrukce. K významným úpravám došlo v polovině 19. století podle návrhu Bernharda Gruebnera. Tehdy se měnila dispozice tak, jak je známa dnes, tedy se vstupní halou oddělenou od reprezentačních sálů a s masivním schodištěm. Sál v prvním patře byl obohacen o nástěnné malby odkazující k historii českého národa. Namaloval je Christian Ruben spolu se svými žáky z akademie umění.

„Zajímavostí je, že původní návrhy, se kterými přišli, nebyly císařem Františkem Josefem I. schváleny. Měl dojem, že nejsou dostatečně prohabsburské, takže musely být upraveny,“ přidává historku Barbora Feret, vedoucí Oddělení přípravy a realizace staveb Správy Pražského hradu, která má rekonstrukci na starosti.

Další úpravy pokračovaly ve 20. století. Podepsal se tu i Jože Plečnik, a to mimo jiné dřevěným kazetovým stropem ve vstupní hale, kde je také jeho masivní stůl. I ten má projít restaurováním a posléze se sem vrátí.

Ve druhé polovině 20. století začal být letohrádek využíván celoročně a byl tomu i stavebně přizpůsoben. Kromě toho, že sem přibyla topná tělesa, nechal Pavel Janák zateplit strop v prvním patře v takzvaném Tanečním sále. A právě to je jedna z hlavních úprav, která na restaurátory nyní čeká.

„Předtím, než strop natřeli, tak jej zaizolovali a dali na něj tepelnou vrstvu - něco jako skelnou vatu - a na to ještě neprodyšnou folii. To vše mělo dramatický dopad na stav užívání této budovy. Je vidět, jak dřevo začalo degradovat a odlupovat se,“ popisuje vedoucí Oddělení přípravy a realizace staveb Správy Pražského hradu Barbora Feret.

Kazetový strop, který byl v sále natřen na bílo, mají restaurátoři opravit, aby získal svoji původní barvu, tedy přírodní hnědou. Pokud to půjde dobře, bude možné opravy udělat na místě. „Nechali jsme provést sondy, ale myslíme, že dřevo je v dobrém stavu. Je ale možné, že některé kazety, kam mohlo více zatéct, budeme nahrazovat,“ upřesňuje Feret.

Úprava stropu je jednou z nejviditelnějších oprav, která má zároveň letohrádku vrátit původní podobu. Dalším takovým bodem bude obnova původní malby na stěnách.

„Bylo zjištěno, že se tu nachází většina původních renesančních kletovaných omítek. Jde o princip, kdy se za pomocí ocelového hladítka uhladil povrch omítky a vytvořil se lesklejší povrch, za renesance se to využívalo hodně,“ říká Barbora Feret. Cílem tedy je odstranit novodobé nátěry a vrátit letohrádku původní světle okrovou barvu. Návštěvníci, kteří do letohrádku v posledních letech zavítali, znají stěny již v bílé barvě.

Kromě dřevěného stopu projdou oživením i další dřevěné prvky jako okna, okenice a dveře. „Pochází z poloviny 19. století a proběhne jejich repase do šedého tónu,“ říká Feret. Spíše kosmetické úpravy čekají mramorové podlahy, kde se doplní spárování a posléze se kámen vyčistí a vyleští.

Lustry, které pocházejí ze stejného období jako dveře a okna, budou zrestaurovány, žárovky čeká výměna za LED svíčky. Přibyde expoziční osvětlení, které bude připraveno na případné výstavy. Pro architekty to byl trochu oříšek - nakonec ho umístí na jednoduchý lištový systém a bude možné ho upravit podle toho, jak bude zrovna rozestavěná expozice.

Další viditelné úpravy čekají kamenické výzdoby, a to jak vevnitř budovy, tak i na exteriérech. „Uvnitř nám bylo doporučeno je obnovit, očistit a udělat jemný lazurní nátěr, aby se sály více sjednotily,“ uvádí Feret. Venkovní kamenické prvky projdou také opravou, a to včetně čistění. Po odstranění nánosu mechu a vlivu klimatických podmínek dojde k celkovému prosvětlení.

Úpravy čeká i terasa, která zaznamenala zásadní změnu v 50. letech 20. století. Tedy byla vytvořena železobetonová konstrukce, která byla vetknuta do vnějších opěrných stěn letohrádku, čímž byla klenba odlehčena. Dělala se také nová hydroizolace, která pojistila, aby do klenby nezatékalo a zdivo nevlhlo.

„Největší péče bude věnována jižní balustrádě, kde se nachází nejvíce trhlin, které je třeba opravit,“ dodává Feret. Budou se rovněž stabilizovat statické poruchy v místě oken.

Celá rekonstrukce má vyjít na 100 milionů. Podle Pavla Vyhnánka, ředitele Správy Pražského hradu, to ale není nejdražší investice ani největší rekonstrukce v areálu Hradu. „Největší rekonstrukcí je Ústav šlechtičen, která má stát 200 milionů. Dále se neustále upravuje katedrála, což každý rok vyjde na desítky milionů korun. Upravují se také objekty v Jelení ulici, které také patří správě Pražského hradu,“ vyjmenovává Vyhnánek.

Mezi další chystané projekty patří nová kontrolní stanoviště, revitalizace Chotkových sadů po skončení oprav letohrádku a Mockerovy domky. „Drtivá většina všech rekonstrukcí a staveb, které na Hradě běží, platíme z příjmů Správy pražského hradu,“ říká Vyhnánek.