Válečná nutnost. Ruská agrese přepsala na Ukrajině role žen

Když 24. února 2022 začala ruská invaze, Ukrajina se během pár hodin ocitla v úplně jiné realitě. Muži nesměli opustit zemi, statisíce z nich zamířily do armády nebo teritoriální obrany. Stát i společnost se musely rychle přeskupit.

Právě v této situaci se výrazně rozšířil prostor pro ženy – v profesích, rozhodování i odpovědnosti, které byly dlouhodobě považované za převážně mužské.

„Ženy změnily způsob, jakým tahle země funguje. Ukrajina se na ně postupně, ale stále víc začala spoléhat s tím, jak muži odcházeli na frontu,“ říká pro Seznam Zprávy šéfredaktorka deníku Ukrajinska Pravda Sevhil Musajevová, jedna z nejvlivnějších postav mediální scény v zemi.

Nešlo jen o frontu nebo dobrovolnické iniciativy. Ženy začaly ve větší míře zastávat vedoucí role ve státní správě, krizovém řízení, diplomacii i politice, a to včetně ministerských a dalších vrcholných funkcí.

Neznamenalo to převzetí moci jako celku ani zlom ze dne na den, ale šlo o posun, který by bez války nastal jen těžko. Ruská agrese tak neproměnila Ukrajinu pouze vojensky či geopoliticky, ale zasáhla i samotnou strukturu moci a to, kdo ji v zemi vykonává.

Symbolickým vyústěním této proměny se letos v létě stalo jmenování Julije Svyrydenkové premiérkou. Ekonomka, která během války řídila ministerstvo hospodářství a byla jednou z hlavních tváří vyjednávání se zahraničními partnery, se postavila do čela vlády v okamžiku, kdy země řeší nejen pokračující konflikt, ale i poválečnou obnovu a budoucí směřování.

„Je nicméně důležité podotknout, že Svyrydenková není političkou starého střihu ani symbolem genderové revoluce,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ukrajinská právnička a protikorupční aktivistka Olena Halušková.

„Je spíš produktem válečné nutnosti – do premiérského křesla ji nevynesla ideologie, ale zkušenost s řízením státu v krizových podmínkách, schopnost jednat se Západem a orientace v ekonomice země vyčerpané válkou. Tyto schopnosti se během války ukázaly jako klíčové, bez ohledu na pohlaví,“ podotýká.

Vedle politiky se ženy staly i nepostradatelnou součástí armády. Dnes jich slouží přes 70 tisíc – od zdravotnic a logistických specialistek po pilotky dronů či bojové jednotky. Válka přinutila armádu adaptovat se na jejich přítomnost, často i s improvizovanou výstrojí, která nebyla původně uzpůsobená ženské postavě.

Mnoho žen, které se dříve profesionálně neprosazovaly, bylo nuceno vstoupit do pracovního procesu nebo hledat nové formy zaměstnání.

„Ačkoliv šlo často o otázku nutnosti, otevřelo jim to nové možnosti osobního růstu, seberealizace a finanční nezávislosti. Pro některé se válečné podmínky staly impulzem přehodnotit své profesní role a rozvíjet schopnosti, o nichž dříve ani neuvažovaly,“ říká spoluzakladatelka neziskové organizace Dialog v Akci Tetjana Kalenyčenková.

Právě tato zkušenost ukázala, že ženy dokážou zastoupit klasicky mužské role a nést odpovědnost v kritických situacích. Ukázalo se, že stát nemůže fungovat bez jejich účasti, a tato realita začala postupně ovlivňovat i politické rozhodování. „Až po tomto uvědomění, koho je třeba zapojit a komu svěřit klíčové kompetence, se pořádně promítl vliv žen i do formálních struktur moci,“ upozorňuje Musajevová.

Jinými slovy: zkušenosti žen z armády, humanitárních operací i vládních institucí vedly k tomu, že stát je nucen je aktivně zapojovat do rozhodování, a to i v tradičně mužských oblastech.

„Ženy už nemusí dokazovat, zda dokážou zastávat vedoucí pozice nebo pracovat v oborech, které byly dříve považovány za tradičně mužské, jasně dokazují, že to dokážou,“ říká Kalenyčenková.

Ukrajina tak v roce 2023 zavedla genderové kvóty v politických stranách, podle kterých musí být alespoň dvě ženy nebo dva muži v blocích pěti kandidátů v parlamentních i regionálních volbách. Cílem bylo zvýšit zastoupení žen ve veřejné sféře, což se částečně podařilo: ženy dnes tvoří zhruba 21 % poslanců a 18 % členů vlády, včetně premiérky Svyrydenkové.

Že Ukrajina zavedla genderové kvóty až v roce 2023, není překvapivé. Po začátku války se mocenské centrum rychle přesunulo k prezidentské kanceláři a Sboru národní bezpečnosti a obrany, kde se rozhoduje o strategii a bezpečnostních otázkách. V tomto prostředí dominovali tradičně muži – především generálové, vojenští experti a dlouholetí političtí spojenci.

Také struktura politické podpory Volodymyra Zelenského a jeho strany Sluha národa ještě před válkou vycházela z politického outsiderství a angažovala především muže z podnikatelské a mediální sféry. Podle odborníků se moc v době válečného stavu centralizovala kolem prezidentovy kanceláře a jeho nejbližších poradců, z nichž byla většina mužů. Prezidentův šéf kabinetu Andrij Jermak dlouhodobě formoval personální rozhodnutí včetně jmenování premiéra a klíčových ministrů.

Kritici změn krátce po jmenování Svyrydenkové dokonce tvrdili, že nový kabinet je „vládou věrných“ prezidenta a jeho poradců, přestože jeho hlava je žena – což podle některých pozorovatelů nezměnilo jádro moci, jen jeho personální obal.

Jak ale upozorňuje Halušková, po Jermakově odchodu se otevřelo nové okno pro změny – prezident nyní může posílit roli premiérky a dalších ministrů, a kabinet má šanci získat větší autonomii při řízení klíčových resortů, aniž by byla moc soustředěna jen v prezidentské kanceláři. Zároveň však podala demisi ministryně energetiky Svitlana Hrynčuková, čímž přišla vláda o jednu z výrazných ženských tváří.

Kromě premiérky se ve vedení klíčových ministerstev a institucí nicméně uplatňují i další ženy.

Ministryně pro záležitosti veteránů Natalia Kalmyková dohlíží na integraci tisíců vojáků vracejících se z fronty do civilního života. V parlamentu pak významně působí členka komisí pro zahraniční věci a bezpečnost Halyna Mychajliuková, která spoluvytváří zákony týkající se obrany a mezinárodních vztahů.

V prezidentské kanceláři pracuje poradkyně a mluvčí Darja Zarivná, jež koordinuje komunikaci a mezinárodní zastoupení Ukrajiny, a vede prezidentskou iniciativu na záchranu dětí, které Kreml unesl do Ruska.

Roste také vliv žen v mezinárodní dimenzi – aktivistky a právničky, jako je laureátka Nobelovy ceny Oleksandra Matvijčuková, zastupují Ukrajinu na zahraniční scéně, dokumentují válečné zločiny a spoluvytvářejí tlak na Rusko.

Přesto ale genderové stereotypy a strukturální nerovnosti stále omezují, kdo se může dostat na vrchol moci. Podle Ukrajinského genderového indexu 2025, který srovnává situaci s evropskými standardy, je největší mezera právě v oblasti „moci“, tedy zastoupení žen ve vedení politických, podnikatelských a veřejných institucí. Ukrajina tak stále zaostává za průměrem EU.

Výzkumy zároveň ukazují, že značná část společnosti – muži i ženy – stále vnímá tradiční role. Ženy jsou často očekávány spíše v „jemnějších“ profesích nebo v domácnosti, i když stále více z nich vstupuje do oborů, které byly dříve považovány za mužské.