Dvě bitvy žen v ukrajinské armádě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V ukrajinské armádě slouží čím dál více žen. Ministerstvo obrany v polovině října oznámilo, že jejich počet vzrostl za poslední dva roky o více než o 40 %.

Řeč je tak o 43 tisících žen s vojenskou hodností, z nichž 5000 aktivně plní bojové úkoly. Dalších zhruba 20 tisíc civilistek pak pro ozbrojené složky pracuje.

Jak upozorňuje server The Kyiv Independent, v porovnáním se statisíci mužů, kteří Ukrajinu brání, jde o pouhý zlomek. Je tu ale jeden zásadní rozdíl: zatímco muži podléhají branné povinnosti, ženy se hlásí dobrovolně.

„Když se mluví o válce, ženy jsou většinou ukazovány jako uprchlice, jako ty, které trpí. Realita je ale mnohem komplexnější a sofistikovanější,“ říká pro Seznam Zprávy socioložka Anna Kvitová, která se postavení žen v ukrajinské armádě věnuje.

„Ano, většina lidí, kteří zemi opustili, jsou ženy. Mnoho jich ale zůstalo a vstoupily do armády. Před deseti lety i v roce 2022. Ženy hrají v této válce velmi aktivní roli,“ zdůrazňuje ukrajinská výzkumnice.

Ruku v ruce s čím dál větším zapojením žen se začalo měnit i jejich postavení. V ozbrojených složkách se rozvolnila zažitá pravidla a ženy mohou zastávat takřka jakoukoliv funkci.

„Jestli dříve mohly ženy sloužit pouze na pozicích zejména v zdravotnických specializacích, signalistek, účetních, úřednic a kuchařek, teď mohou být řidičkami, odpalovačkami granátů, zástupkyněmi velitele průzkumné skupiny, velitelkami IFV, opravářkami, kulometnicemi, odstřelovačkami a tak dále,“ uvádí ukrajinské ministerstvo obrany.

Podle Jenny Mathersové z britské Aberystwyh University, která se zabývá válkou a genderem, se ukrajinská armáda od ruského vpádu posunula směrem k větší rovnosti pohlaví.

„Ukrajinská vláda více dbá na to, aby o obráncích národa mluvila jako u mužích a ženách a zdůrazňovala přítomnost žen,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy.

Kyjev se tím podle ní snaží odlišit od Moskvy, která – v souladu s prosazováním „tradičních“ hodnot – roli žen v armádě marginalizuje. „Podporování genderové rovnosti v ozbrojených silách je součástí širší agendy, jejímž cílem je ukázat, že Ukrajina sdílí klíčové hodnoty se Západem,“ tvrdí.

To, co zní dobře „na papíře“, ovšem v praxi poněkud pokulhává, podotýkají média i neziskové organizace.

Například nadace ukrajinských veteránů na jaře upozornila, že ani jedna žena zatím nezastává vrcholnou armádní funkci a ženy tvoří pouze 8,9 % všech důstojníků.

„Máme standardy Severoatlantické aliance, ale sovětský systém a mentalitu,“ zhodnotil nedávno ukrajinskou armádu jeden ze seržantů, s nímž mluvili novináři deníku The Guardian. Odráží se to podle něj například v tom, že vysoce postavení členové armády svým kolegyním stále příliš nenaslouchají.

„Hlavním problémem je, že tady existují formální, ale zároveň i nepsaná pravidla. Na těch prvních pracuje naše vláda. Než se ale změní ta druhá, potrvá to,“ tvrdí socioložka Kvitová.

Zmiňuje, že Ukrajinky se v armádě stále setkávají s genderovými stereotypy, sexismem i diskriminací. Stále jsou podle ní vnímány jako „strážkyně domácnosti“ a často postrkovány k pozicím, které odpovídají tradičnímu světonázoru.

To potvrzuje i 27letá četařka Nadija Haranová, která deníku The Guardian vylíčila, že jí nadřízený před časem řekl, že „její místo je v kuchyni“.

„Beru to tak, že musíme bojovat se dvěma nepřáteli naráz. Jedním z nich je samozřejmě Rusko. Druhým stereotypy a stigmata, kterým čelíme každý den,“ posteskla si. Jediným místem, kde se prý s podobnými problémy nesetkávají, je frontová linie. Tam na to jednoduše nezbývá čas.

Genderová nerovnost se podle neziskových organizací promítá i do zcela praktických záležitostí, které vojačkám komplikují každodenní fungování.

Teprve po roce a půl od začátku ruské invaze představila armáda první uniformy pro ženy. Do té doby byly odkázané na oblečení určené jejich mužským kolegům, a to včetně spodního prádla.

Ani tím se ovšem problém nevyřešil. K dispozici je jen letní varianta šatníku, která se je v zimě nepoužitelná, upozorňuje socioložka Kvitová.

Ženy tak nadále musí nosit špatně padnoucí oblečení, které omezuje jejich pohyb na bojišti a v důsledku ohrožuje jejich životy. Pokud tomu chtějí předejít, musejí si přidělené uniformy přešít, případně si za vlastní peníze či za pomoci neziskových organizací pořídit vlastní oděv.

Ukrajinky sloužící v armádě si také dlouhodobě stěžují na nedostatek hygienických potřeb. Na frontě jim chybí mimo jiné speciální zařízení na odvádění moči, které by jim umožnilo při vykonávání potřeby v zákopech stát a snížilo tak riziko zánětlivých onemocnění.

„Zkuste si dojít na záchod v minus 15 stupních Celsia,“ řekla serveru The Daily Beast čtyřiadvacetiletá vojačka Julija. „Všechny jsme zažily zánět močového měchýře nebo vaječníků a bolesti zda. Po roce ve válce jsme si vysloužily plejádu nejrůznějších zdravotních problémů,“ dodala.

Problémem je i sexuální obtěžování. „Jsem si jistá, že k němu dochází, není ale jisté, v jakém rozsahu je hlášeno,“ upozorňuje Mathersová.

Kvitová připomíná, že neexistuje příliš oficiálních záznamů. „Logika, která za tím zřejmě stojí, je taková, že nechtějí zkompromitovat ukrajinské ozbrojené jednotky. Chtějí je ukázat v tom nejlepším světle. Naše vítězství totiž závisí zejména na nich,“ uvádí s tím, že podle jejích informací dochází v ukrajinské armádě k případům sexuálnímu obtěžování jen zřídka.

Server Al-Džazíra naznačuje, že řada vojaček o problémech, kterým musejí ve službě čelit, veřejně nemluví z prostého důvodu: nechtějí pošpinit Ukrajinu v očích Západu, kterému se snaží přiblížit.

Podle Mathersové je také zřejmé, že nevhodné chování, kterému vojačky čelí ze strany svých kolegů, „zcela zastiňují případy znásilnění a mučení, kterému byly ukrajinské ženy vystaveny ruskými vojáky“.