Hlavní obsah

Místo nepřátel kolegové. Hledači pokladů spojí síly s archeology

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační fotografie.

Reklama

2. 4. 22:15

Spolupráce českých detektorářů a profesionálních archeologů dosud neměla žádný rámec a balancovala na hranici zákona. To chce změnit nový projekt, kterým čeští archeologové nabídnou amatérům možnost legálně bádat.

Článek

Amatérští hledači budou moci komunikovat s profesionálními archeology, pod jejich vedením činit objevy a mít lepší přehled o tom, jak s nimi následně bude nakládáno. To všechno skrze nový Portál amatérských spolupracovníků a evidence samostatných nálezů Archeologické mapy České republiky, který právě začíná fungovat.

Komplikovaný vztah amatérských hledačů, profesionálních archeologů a zákonů spolu s vizí nového projektu přiblížil Seznam Zprávám ředitel Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze Jan Mařík.

„Účast amatérských spolupracovníků na výzkumu archeologického dědictví je tradičním rysem (nejen) české archeologie už od druhé poloviny 19. století. Většinou se jednalo o zapálené jednotlivce, kteří se věnovali nějakému konkrétnímu území. Situace se radikálně mění v 90. letech minulého století, kdy se detektory kovů staly relativně snadno dostupným zbožím,“ uvedl Mařík.

S dostupností detektorů přišlo drancování

S nástupem 90. let podle něj přišla doba „převážně nekontrolovaného drancování archeologických lokalit“. V soukromých sbírkách a na černém trhu od této doby podle Maříka skončily stovky tisíc artefaktů. Z pohledu archeologie je ale ještě o něco bolestnější fakt, že s nimi nevratně zmizely i informace o místu původu a nálezových okolnostech.

Archeologové si ale podle Maříka začali postupně uvědomovat, že nekontrolovaný detektoring jim zcela přerostl přes hlavu a že nemají zákonné prostředky ani společenskou podporu tento fenomén dostat zcela pod kontrolu. „Začali proto hledat řešení, jak se k nálezům a hlavně informacím o nálezových okolnostech dostat. Často se sami ocitli na hraně zákona i etických pravidel oboru. Zároveň i rozumnější hledači si začali uvědomovat, že proklamovaná svoboda ‚jen tak si jít zahledat‘ má svoje limity.“

Pevnější vazby mezi amatéry a profesionály se podle Maříka začaly vytvářet až asi v posledních deseti letech. „Tato spolupráce, i když ji lze chápat obecně jako prospěšnou, probíhá často za velmi odlišných pravidel. Někdy jsou archeologové vstřícní natolik, že se stále pohybují na hraně zákona a zároveň jsou i takoví, kteří se bojí s uživateli detektorů téměř promluvit,“ popsal Mařík problém, který v této spolupráci dosud přetrvává.

Projekt tak chce po vzoru zahraničí spolupráci dát řád a umožnit všem amatérským hledačům vystoupit z vod pololegality či dokonce nelegality a provozovat svůj koníček tak, aby byl vědě co nejvíc prospěšný.

Archeologové ale zároveň upozorňují, že projekt rozhodně nedává zelenou neřízenému sběru a každý zúčastněný bude muset dodržovat stanovená pravidla. Jedním z nejdůležitějších je ochota spolupracovat s profesionálními archeology a seznámení se se základy práce s nálezy dle profesionálních zásad pod jejich vedením.

Nic se ani nemění na tom, že případný nálezce artefaktu se nestane jeho vlastníkem a nemá ani nárok na finanční odměnu. Hledači budou mít podle Maříka nově spíš lepší přehled o tom, co se s nalezeným artefaktem stane poté, co ho předají profesionálům. Stejně tak amatéři budou do Archeologické mapy moci pouze přispívat po svých objevech a nikoliv v ní sledovat objevy ostatní. To by se totiž mohlo zneužít a drancování stávajících lokalit by bylo pro neukázněné hledače mnohem snadnější.

Hlavní motivací amatérských hledačů tak má podle Maříka zůstat hlavně chuť přispět k poznání historie, což díky projektu podle něj bude doprovázet i „klid, že se hledači nemusí bát pokut a dalších postihů, které jsou podle našich zákonů poměrně přísné“.

Amatérských hledačů jsou podle toho, co zaznělo na semináři představujícím projekt podle odhadu archeologů v Česku tisíce až desetitisíce. Z debaty, která se na semináři vedla, je patrné, že archeologové ani nedoufají, že nový projekt vyřeší problém s tím, že značná část těchto amatérských hledačů žádná pravidla nerespektuje a respektovat nechce. Spíš podá pomocnou ruku těm, kteří chtějí svůj koníček dělat v souladu s vědeckými zásadami.

Desetitisíce objevů ročně se ztratí

Ani takových lidí nicméně podle Maříka v Česku není málo a už nyní v rámci individuálních spoluprací českým archeologům hodně pomáhají. „Již dnes aktivní spolupracovníci obohacují muzejní sbírky v řádu tisíců nálezů ročně. Ti, co jsou občas prezentováni v médiích jako objevitelé „pokladů“, jsou jen vrcholkem ledovce," řekl Mařík.

„Velmi početná“ je podle Maříka na druhé straně skupina těch, kteří jakoukoli regulaci detektorářského koníčku zcela odmítají. Podle některých odhadů kvůli nim zmizí až desítky tisíc kusů archeologických nálezů ročně. „Řada nálezů končí nerozpoznaná mezi obyčejným šrotem z polí, v soukromých sbírkách, občas zachytíme jejich prodej na aukčních portálech. Bohužel, pokaždé je to pozdě, protože artefakty už neprovází informace o nálezových okolnostech, často jsou neodbornou konzervací nenávratně poškozeny,“ dodal archeolog.

„Malou skupinu“ mezi hledači pak podle Maříka tvoří lidé, kteří provádějí přímo „kriminální činnost“ a o kterých podle Maříka ani nelze mluvit jako amatérech, protože to jsou „profesionální zloději“. „Ti se samozřejmě kontaktu s archeology vyhýbají. V posledních několika letech cítím výrazně větší vůli ze strany státních orgánů, zejména Policie ČR, tento problém řešit.“

Najít se toho v tuzemsku i přesto všechno podle Maříka stále ještě dá opravdu hodně. Česko je dle něj na archeologické památky velmi bohaté, o čemž svědčí i počet známých archeologických lokalit, který se pohybuje kolem 30 tisíc.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované