Článek
Režisér a šéf činohry první české scény Daniel Špinar hru pojal jako poctu Karlu Hugovi Hilarovi, jednomu z nejznámějších českých divadelníků. Derniéra divadelní inscenace na webu bude ve čtvrtek i filmovou premiérou, kterou Činohra ND uvede v rámci svého projektu Divadlo mimo divadlo.
Karel Hugo Hilar (1885 až 1935), vlastním jménem Karel Bakule byl dramatik, dramaturg, režisér, kritik a esejista, který podle odborníků proměnil české divadlo. Po letech působení ve vinohradském divadle, které pozvedl na moderní scénu a konkurenta Národního divadla, přišel v roce 1921 do zlaté kapličky. Historikové říkají, že přišel „na území velmi komplikované a nepřátelské“.
Umělecké úspěchy, jichž dosahoval za první světové války a v poválečné době, ho přivedly do čela činohry ND, kde působil od roku 1921 až do smrti ve 49 letech. V činohře první české scény prosadil principy dynamického výrazu imaginačně bohaté režie a přivedl na jeviště ND řadu nových umělců a proti silnému odporu konzervativních sil tu důsledně uplatňoval zásadu režisérského divadla. Na sklonku 20. let přizval do ND mladé režiséry z okruhu avantgardy, z nichž Jiří Frejka se stal jeho nejvýznamnějším pokračovatelem.
Inscenace Za krásu je pokus o dialog se zakladateli české divadelní tradice, pokus představit si, jaké to mohlo být v kůži Karla Huga Hilara. Hilarovu energii a vášeň k divadlu v inscenaci ztvárňuje 13 hereček.
„Jsem rád, že jsem mohl zaznamenat právě tuto inscenaci, protože je pro mě tím asi nejosobnějším, čím jsem se kdy v Národním divadle jako režisér zabýval,“ uvedl k inscenaci Špinar. „Pokud chcete vědět, co to znamená být divadelní režisér, s jakými běsy během své práce bojuje a jak osaměle se při tom cítí, je to film přesně pro vás,“ doplnil.
Filmový přepis divadelní pocty Hilarovi byl vybrán za první premiéru Činohry ND v nynějších ztížených podmínkách. Zkoumá aktuální otázku, co to obnáší dělat divadlo – a co to obnáší v českém Národním divadle.
„Otázkou dneška je, jak převést divadlo do audiovizuálního záznamu. Ztrácíme živost, bezprostřední kontakt s publikem v sále, takže to není pravé ‚divadlo‘. Máme ale možnost pracovat s jinou dynamikou díla, můžeme přenést obraz, který se v divadle nepodaří, vedeme záběry jinak a dokonce i jinak pracujeme s některými scénami,“ uvedla Marta Ljubková, šéfdramaturgyně Činohry ND. Doplnila, že záměrem nebylo konzervovat divadlo, ale přinést jevištní tvar mimo divadelní budovu.
