Hlavní obsah

Díky za ně! Ne, nejsem brigádník, píší čtenáři o samoobslužných pokladnách

Foto: Shutterstock.com

Čtenáři diskutují o (ne)oblíbenosti samoobslužných pokladen v supermarketech (ilustrační snímek).

Reklama

Jsou samoobslužné pokladny užitečný pomocník zákazníků, nebo jen další nástroj řetězců, jak dál snižovat náklady a zvyšovat zisk? O trendu, který zavádí stále více obchodníků, diskutují čtenáři Seznam Zpráv.

Článek

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u zamyšlení nad trendem samoobslužných pokladen.

Václav Chaloupka: Samoobslužné pokladny fakt nemám rád. Možná mají smysl v případě nákupu 2–3 jednoduchých položek s EAN. Ale v případě větších nákupů zahrnujících i několik desítek položek včetně pečiva, ovoce a zeleniny apod. se jedná o komplikovanější a delší proces než profesionální odbavení na běžné pokladně s obsluhou. Navíc je tu i psychologický problém – jako platící zákazník očekávám, že budu hladce a bez problémů obsloužen, a ne hozen do díry a „pomoz si sám“. Nevím, proč bych měl usnadňovat práci a snižovat náklady obřím řetězcům na úkor pohodlí nás, zákazníků.

Věrka Krulišová: Ne, nemám nejmenší problém samoobslužnou pokladnu použít, když mám ve vozíku 10–12 věcí. S čím ale problém mám, je to, že u některých položek na vás vyskočí hláška „vyžaduje zásah obsluhy“. A tady nastává velký problém v tom, vůbec nějakou obsluhu sehnat. Když už ji seženu, jedná se ve většině případů o otrávenou, znuděnou osobu, s očima v sloup a výrazem, který dává jasně tušit myšlenky: „Další blbec, co si to neumí pípnout.“ Takže místo toho, aby si uvědomili, že nemusí celou dobu sedět na pokladně, ale mohou mít jen běžný dohled, a byli za to rádi, jsou otrávení. Neříkám, že všichni, ale těch milých je rozhodně méně. Takže já už si dnes chodím pípat maximálně mléko a chleba.

Jakub Bohoněk: Já jdu radši do obchodu, co je o 5 minut dál, protože má samoobslužnou pokladnu. Odbavím se v klidu sám, bez čekání a kontaktu s pokladní.

Jan Jankulowski: Teď nám to taky zavedli v Lidlu. Jako já si to klidně sám namarkuju, pokud jim to bude teda zrovna 100% fungovat, ale očekávám teda, že vysolí nějakou slevu, když dělám práci za prodavačky. Mám k těm krámům přirozený odpor a mnohem radši zajdu na normální pokladnu. Ale musím říct, že to většinou je bez problému, pokud neděláte obří nákupy, nebo nemáte víc druhů různého speciálního pečiva, obzvláště když už přesně nevíte jaké. To když mám, tak tam ani nejdu, protože je to pak na hodinu.

Michal Sztolár: Vytanuly mi na mysli vzpomínky z nákupů v německých supermarketech, kam jsme po revoluci tak hojně jezdili. Vždy mne tam zaujalo, jak prodavačka pomalu s každým druhým zákazníkem prohodí pár slov, usměje se, zeptá se, co děti atd. A u toho markuje. Vytvářelo to velmi vřelou, příjemnou atmosféru – ten typický „small talk“, který v důsledku opravdu vytváří a utužuje komunitu. Zdržení? V řádu vteřin u jednoho zákazníka, a nikomu to nikdy nevadilo. Padá anonymita i bariéry, protože když se pak titíž lidé potkají v restauraci, nebo při nějaké společenské akci, tak už se vlastně „znají“. Minimálně se pozdraví, usmějí se na sebe. Což považuji za mimořádně skvělý prvek budování komunity v každé obci, v každé čtvrti a v každém rajonu města. Ti lidé pak drží výrazně víc při sobě a mají myslím i lepší pocit ze života, když sami pozdraví 10 lidí za den a 10 lidí pozdraví je. Tohle jsem vždy na západ od našich hranic obdivoval, mají to myslím výrazně víc zakořeněné než my.

Martin Domáň: Já osobně využívám většinou samoobslužné pokladny, když nemám opravdu velký nákup, z několika důvodů. Nemusím stát fronty, celkem mě to baví a není zde riziko přemarkování, jsem rád strůjcem svého osudu a platby mobilem, kartou či hotově. Je to celkově rychlejší. A navíc odlehčím i pokladním, kteří tam třeba řeší situaci s důchodcem či s cizincem. U hotovostní platby se bez potíží zbavím malých mincí či rozměním velkou bankovku. Nemusím řešit špatně vyspalou či nerozumějící paní pokladní. Ani čekat na to, až si velmi pomalu zákazník přede mnou uklidí nákup z prodejního pultu a až pak teprve přejde k placení. Nevidím na tom nic složitého, samotné markování je jednoduché. Naskenovat a položit na váhu. Je tam i ruční skener. Základem je také si např. u pečiva a zeleniny pamatovat, jak se zboží nazývá. A nesundávat nic z váhy, dokud nezaplatíš. Menší minus také vidím v tom, že někde jsou pouze bezhotovostní pokladny. Jinak za mě díky za to, že jsou!

Petr Šikýř: Po zavedení samoobslužných pokladen v Kauflandu na Vypichu jsem tam přestal chodit. Normální kasa s pokladní obsazena jen jedna s frontou před ní. A aby mne někdo nutil si samotného markovat velký nákup za skoro 3000, na to se jim můžu vykašlat.

Fórum čtenářů

Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.

Tomáš Kučera: Osobně nemám ty samoobslužné pokladny moc rád, protože je to pro malé nákupy, ne pro plný vozík. Ideální je, co má Globus a myslím Kaufland, kde je ruční scanner a můžete si nákup rovnou skládat do tašky, hned vidíte, kolik co stojí. To je podle mě ideální řešení.

Jitka Holanová: Samoobslužné pokladny jsou super. Uvolňují lidi pro profese, kde je nezbytný lidský faktor. Tady v Norsku jsou to osobní asistenti a pečovatelé všeho druhu. A je to tak dobře.

Ivona Metelová: Přímo je nesnáším. Nejsem brigádník u kasy, ale zákazník. V sobotu jsem byla v Tescu a v 10 hodin dopoledne jely jen samoobslužné pokladny. Zákazníci se k pípání nákupů moc nehrnuli, takže tam byla fronta a jedna prodavačka tam běhala sem tam od jedné pokladny ke druhé. Vyřešil to jeden pán, že se postavil hned k první kase a nechal si nákup napípat prodavačkou. Byla naštvaná, ale pán byl spokojený. Já je využívám, když mám v košíku tak dvě tři věci. Jinak je to zdržovací nákup.

Reklama

Doporučované