Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Dny zrady“. Tak by šlo podle marketingu parlamentních opozičních hnutí nazvat několik uplynulých týdnů, ve kterých europoslanci schválili a vláda podpořila evropský migrační pakt.
O „největší zradu v novodobých dějinách České republiky“ jde podle parlamentního proslovu Andreje Babiše (ANO) z toho důvodu, že přitáhne do Evropy a do Česka „neřízenou migraci“ a způsobí tím „explozi kriminality i rozklad naší společnosti“. Podle Tomio Okamury (SPD) „s migranty do Evropy přišel zločin, extrémní růst násilí, terorismus, znásilňování, loupeže, vraždy a každodenní teror vůči normálním, původním Evropanům“.
Kriminalizovat „migranty“ a žádat okamžitý zásah po EU či národní vládě je přístup obvyklý u pravicových populistů západní Evropy. „Unie stojí nečinně tváří v tvář masové migraci organizované bandami pašeráků,“ zní hlavní stížnost z programu Alternativy pro Německo (AfD). Právě z takového pohledu logicky vyplývá, „že pakt EU o migraci otevírá stavidla pro ještě větší nelegální migraci a pašeráky,“ jak uvedl expert AfD Norbert Kleinwächter.
Přitom teprve ve chvíli, když se rétorika „zločineckých band zaplavujících Evropu“ opustí, lze migrační pakt hodnotit a kritizovat střízlivě.
Pakt má odstranit bolesti, které Evropu trápí od podzimu 2015. Německo a další členské státy tehdy najednou přijaly víc než milion přistěhovalců. Každému z nich umožnily podat žádost o azyl, aniž se předem zjistilo, jestli vůbec mají šanci azyl dostat, anebo nemají kriminální minulost. Obvykle žijí v Evropě dodnes, často bez přiznaného azylu.
Napříště budou podle migračního paktu platit nová pravidla: rychlé odbavení uchazečů o azyl na vnějších hranicích Evropy, dohoda o odsunu odmítnutých s Albánií, Egyptem a Tuniskem, možnost po vzoru Polska, Litvy a Finska uzavřít hranice, pokud proud přistěhovalců ohrozí bezpečnost.
Více k tématu migračního paktu:
Součástí bude i v tuzemsku kritizované přerozdělení, pokud bude příliš mnoho těch přistěhovalců, kteří šanci požádat o azyl dostanou. Těmito slovy pakt popsal jeden z jeho tvůrců, předseda Evropské lidové strany Manfred Weber. „Migrační většina v Evropském parlamentu ukázala, jak bude vypadat konstruktivní politika občanského středu po evropských volbách,“ přislíbil rychlé zavedení nových postupů německý europoslanec.
Tím mimo jiné připomněl, že kromě voličů populistických stran vidí většina občanů západní Evropy migraci dosud jako problém, který se může řešit lepší organizací. Je pravda, že podle databáze Eurostatu evidovaly evropské úřady v minulém roce opět přes milion nových žadatelů o azyl (z toho 1130 v Česku). Skoro půl milionu jich přišlo ze Sýrie, Turecka, Maroka a dalších zemí Blízkého východu či severní Afriky. Ze subsaharské Afriky a z indického poloostrova jich bylo po 200 tisících. Pokud nový systém bude fungovat, jde stále o zvládnutelný počet. Pro srovnání: Evropské státy v únoru 2024 zaručovaly dočasnou ochranu více než čtyřem milionům Ukrajinců (385 tisícům v Česku).
Ani nová byrokracie fungovat nebude, oponuje třeba zahraniční komentátor Klaus Geiger z deníku Die Welt: „Většina uchazečů o azyl se stejně přes hranice dostane a jejich žádosti se budou měsíce zkoumat. Odsunout je nebude možné, protože dohody se zeměmi jejich původu nejsou uzavřeny,“ popsal očekávané potíže. Proto se jednotlivé evropské země neobejdou bez vlastní migrační politiky, která jim umožní dál zpřísnit pravidla. Přesně tím směrem míří stížnosti populistů ohledně kriminality běženců, někdy se k nim přidají i politici středopravých stran.
Pokud ovšem západní státy přitvrdí národní migrační politiku, pak to zasáhne i přistěhovalce z ostatních států EU, konkrétně z východní Evropy včetně Česka.
Svědčí o tom například zápis z lednové tiskové konference rakouského ministra vnitra Gerharda Karnera. Pochlubil se na ní, jak se mu loni podařilo snížit počet žadatelů o azyl na 55 tisíc, tedy na polovinu proti roku 2022. Bylo to tím, že loni Rakousko zažilo „rok odsunů“, při kterém úřady podle tiskové zprávy odsunuly 12 900 cizinců, z toho 45 procent poté, co byli obviněni z trestných činů. Deník Der Standard zjistil, že nejčastěji šlo o „migranty“ ze Slovenska, Maďarska, Rumunska, Srbska a Polska. Z 1380 Slováků byla většina vypovězena, když byli přistiženi při práci načerno. Z mimoevropských národů byli nejvíc postiženi Nigerijci, kterých bylo vráceno 92.
Rakousko připomnělo, že se migrační politika některých západoevropských zemí může inspirovat kampaní, která před osmi lety rozhodla o vystoupení Velké Británie z EU. Tehdy spolurozhodoval argument, že je třeba Brity chránit před nekontrolovanou migrací. Vůdce brexitářů Nigel Farage v deníku The Guardian v té době upřesnil, že tolik nejde o přistěhovalce z třetího světa. Imigrační politika je totiž „diskriminuje ve prospěch lidí z Polska, Rumunska nebo Bulharska“, kteří mají jako občané EU do Británie volný vstup. Sám Farage by přitom upřednostňoval anglicky mluvící přistěhovalce, jako jsou ti z Indie a Austrálie, u nichž je „přirozeně pravděpodobnější, že rozumějí zvykovému právu a mají s touto zemí spíše něco společného než lidé, kteří takové spojení nemají, a ještě se nezotavili z pobytu za železnou oponou“.
