Článek
Na smetištích se dalo vždycky najít neuvěřitelné množství pokladů. Hlavně pro oči malých kluků. Ale aby se pod vyhozeným haraburdím ukrývaly stříbrné skvosty, to se jen tak nevidí.
Navíc se našly zásluhou legendárního hledače pokladů Josefa Mužíka, ačkoliv ten se sám pomyslného metálu za objevení vzácných artefaktů nedočkal. Skonal osm měsíců před tím, než jeho žáci dokonali skoro 30 let dlouhou cestu k úspěšnému vypátrání rodinného stříbra rodiny Liebiegů.
Příslušníci šlechtického a továrnického rodu zakopali doslova své rodinné stříbro na smetišti u zdi svého zámku Nový Falkenburk v Jablonném v Podještědí. Stalo se to v roce 1945, když kvapně opouštěli své panství ve strachu před Rudou armádou.
Vzácné jídelní nože, vidličky, lžíce, konvice či misky „vypluly“ na světlo světa až letos, po dlouhých 80 letech. Předtím nad nimi sáňkovali chlapci a dívky z dětského domova, který dnes na zámku sídlí.
Podobný nález je naprosto výjimečný
Hledači pokladů ze spolku Lokace artefaktů objevili poklad Liebiegů v sobotu 18. října. „K podobnému nálezu dochází naprosto výjimečně. Většinu historicky cenných věcí zničili a rozkradli po válce v Sudetech vojáci, mnoho jich zlikvidovali také zloději, co přišli rabovat do pohraničí z vnitrozemí,“ říká Petr Brestovanský, archeolog ze Severočeského muzea, kterého hledači po vykopání stříbrných artefaktů okamžitě oslovili. Poklad se skládá z více než 400 předmětů.
Liebiegové uschovali do smetiště velmi rozsáhlý stříbrný kuchyňský servis, jehož váha se pohybuje okolo 50 kilogramů. Jen cena drahého kovu přesahuje cenu 1,6 milionu korun.
„Hodnota nalezeného pokladu Liebiegů se však nedá vyčíslit penězi,“ upozorňuje Brestovanský. „Kuchyňský servis nám kromě jiného prozrazuje, jak se v minulosti žilo ve vyšší společnosti. Některé příbory a další kusy nádobí nepocházejí z první poloviny 20. století, jsou třeba dvě stě let staré.“
Pod odpadem se zachovalo 118 let staré víno
Nalezený poklad obsahuje kromě stříbrného servisu také lovecké pušky, tesáky a 17 lahví ušlechtilého vína. Nejstarší z lahví pochází z roku 1907. „V některých se víno zachovalo, v některých už není,“ prozrazuje Brestovanský. „V jakém stavu se víno nachází, se prý dá zjistit speciální hodně tenkou jehlou, která se propíchne korkovým špuntem. Na lahvích jsou zbytky etiket s baronským znakem Liebiegů.“
U loveckých pušek zůstaly nepoškozené hlavně a další kovové součástky, zatímco dřevěné pažby zničil dlouhý pobyt ve vlhké zemině. Podle Brestovanského podtrhuje vysokou historickou a uměleckou hodnotu pokladu skutečnost, jak významným lidem patřil.
Liebiegové stáli totiž v 19. a 20. století za průmyslovým, architektonickým a kulturním rozmachem Liberce a jeho širokého okolí. Prosluli hlavně jako textilní magnáti a v éře Rakouska-Uherska získali za své zásluhy šlechtický titul.
Nový Falkenburk v době, kdy patřil Liebiegům.
Po obsazení Sudet hitlerovským Německem v roce 1938 a během druhé světové války se výroba v továrnách Liebiegů změnila na válečnou. Po roce 1945 přišli Liebiegové na základě Benešových dekretů o majetek. Pokračovatel slavné továrnické dynastie Johann Wolfgang Liebieg skončil v internačním táboře a v roce 1947 se nevyhnul odsunu z rodných severních Čech do Německa.
Jeden z Liebiegů řekl o pokladu Mužíkovi
Rodinné stříbro již tehdy spočívalo pod zemí. „Nebylo příliš hluboko,“ podotýká Brestovanský. „Liebiegové asi neměli moc času na jeho zakopání.“
Přesto cesta k jeho objevení trvala více než čtvrt století. Začala bezmála před 30 lety, kdy jeden z potomků posledního majitele zámku Johanna Moritze Liebiega oslovil nejznámějšího českého hledače pokladů Josefa Mužíka.
Spolek Lokace artefaktů
Propagační plakát spolku Lokace artefaktů s pokladem Liebiegů. Nalevo podobizna Josefa Mužíka, na jehož práci členové spolku navazují.
Zapsaný spolek Lokace artefaktů se zabývá vyhledáváním skrytých historických a uměleckých předmětů. Získává a zveřejňuje informace, dokumentační a věcné materiály související s nevyřešenými kauzami z období druhé světové války, ale i ze starších období. V současné době však zkoumá například také pevnost hrází rybníků v jižních Čechách. Členové spolku mají svá civilní povolání a do hledání vkládají vlastní peníze.
„Prozradil mu tehdy, že na konci války zakopali Liebiegové na Novém Falkenburku své stříbro,“ říká Miloslav Vacek ze spolku Lokace artefaktů. Mužík přitom už tehdy věděl, že čas se mu krátí a nestihne vypátrat všechny poklady, o nichž se dozvěděl. Proto některé informace a své znalosti předal svým žákům.
„Učil nás, jak je hledat a jak číst terén, kde by se mohlo něco skrývat. Ukazoval nám svoje metody a předával nám příběhy, které se k němu dostaly. Jedním z nich byl právě zakopaný poklad Liebiegů na Novém Falkenburku,“ popisuje Vacek.
Mužík zemřel letos v únoru, až do té doby působil jako čestný předseda spolku Lokace artefaktů založeného v roce 2023. Zhruba před rokem a půl začali členové spolku na Novém Falkenburku s pátráním po pokladu. Zámek, zakoupený Johannem Wolfgangem Liebiegem v roce 1901, slouží nyní jako dětský domov.
Hledači pokladů dostali povolení od kraje
„Nejdříve jsme požádali Liberecký kraj jako vlastníka o povolení k hledání pokladu a získali jsme ho,“ uvádí předseda spolku Pavel Podrazký. Po celou dobu jim vycházel vstříc ředitel dětského domova Vlastimil Faltýnek, dlouhodobě spolupracují i s archeologem Petrem Brestovanským.
Zámek Nový Falkenburk dnes.
„Za panem Faltýnkem jsme přicházeli pokaždé s nějakým novým příběhem, kde poklad může ležet. Trpělivě nám říkal: Ano, dobře, když budete postupovat tak, jak máte, tak přijďte a užijte si hledání,“ vypráví Podrazký.
Pátrání po pokladu zahrnovalo práci v archivech, rozhovory s pamětníky, studium historických snímků zámku a jeho okolí, včetně starších leteckých záběrů. Zámeckou zahradu, v níž se měl poklad nacházet, prohledávali členové spolku s pomocí moderních přístrojů i s virgulemi v rukou. Úsilí ale dlouho nepřinášelo kýžené ovoce.
Poslední naději skýtalo právě bývalé smetiště u zámecké zdi a hledači pokladů obdrželi souhlas, aby ho rozkopali. Nebylo tam nic, co by mohli poškodit. Na místo povolali i řidiče malého bagru.
Poklad vyvolal nepopsatelné emoce
A konečně se na ně usmálo štěstí. Na poklad Liebiegů narazili v sobotu 18. října odpoledne. Ještě téhož dne večer telefonovali Brestovanskému a Faltýnkovi a s jejich svolením vyzvedli stříbrné nádobí a další artefakty ze země. Už v neděli vše přesunuli do kanceláře ředitele dětského domova, zabezpečené čidly. Nyní opatruje bývalé cennosti Liebiegů jako oko v hlavě Severočeské muzeum v Liberci.
„Nedokážu přesně popsat, co ve mně dělo po nalezení pokladu. Ale šlo o něco úžasného,“ svěřuje se Podrazký. Ředitel dětského domova Faltýnek spatřil rodinné stříbro Liebiegů až po vyzvednutí a ohromilo ho. „Moje zážitky a emoce se nedají vyjádřit slovy,“ říká Faltýnek.
Skládka odpadů, pod níž poklad spočíval, vznikla desítky let před jeho zakopáním. „Našly se tam keramické střepy z devatenáctého století a také mnohem novější odpady, například několik metrů krychlových kovových kabelů nebo umělohmotná krytina na podlahy,“ popisuje Brestovanský.
Liebiegové zakopali stříbro přibližně čtvrt metru pod zem v jutových pytlích. „V dalších letech však nad nimi vznikla vrstva vysoká dva až tři metry. Pan ředitel Faltýnek mi vyprávěl, že tam děti sáňkovaly. Tedy přímo nad pokladem,“ říká archeolog.
Hledači udělali za archeology černou práci
Brestovanský oceňuje přístup členů spolku Lokace artefaktů. „Odhaduji, že počet hledačů pokladů se pohybuje v Libereckém kraji kolem jednoho tisíce. My archeologové máme ale jenom několik vstřícných skupin, jichž si vážíme. Spolek Lokace artefaktů k nim patří,“ prohlašuje.
Na Novém Falkenburku podle něj postupovali transparentně a za archeology udělali černou práci. „Bez nich bychom rodinné stříbro Liebiegů nikdy nenašli. Na dva a půl okresu jsme jenom tři a zaměstnávají nás především záchranné výzkumy při stavebních pracích,“ komentuje archeolog.
Nalezené skvosty ztratily pod zemí svůj lesk, občas zezelenaly, a proto musí projít konzervátorskou dílnou. Pak Severočeské muzeum počítá s jejich vystavením. „Byl bych rád, kdyby je lidé mohli vidět také v našem městě,“ poznamenává starosta Jablonného v Podještědí Jiří Rýdl.
Angelika Wiegnerová, příslušnice rodu Liebiegů.
Poklad viděla členka rodiny Liebiegů
Poklad si mohla v pondělí 3. listopadu prohlédnout také Angelika Wiegnerová, příslušnice současné rozvětvené rodiny Liebiegů, narozená v roce 1941. Na přelomu října a listopadu přijela do Liberce a přijala pak pozvání i na tiskovou konferenci do Jablonného, kde poklad představily Lokace artefaktů, Severočeské muzeum, místní radnice a vedení dětského domova.
Potěšilo ji, že se rodinné stříbro našlo, ačkoliv Liebiegové jsou bez nároku na jeho navrácení. Po druhé světové válce se na ně totiž vztahovala konfiskace německého majetku, stanovená Benešovými dekrety.
Zákon přisuzuje objevitelům pokladů právo na nálezné ve výši jedné desetiny z jeho ceny. V případě stříbra Liebiegů by činilo asi 150 tisíc korun. „Nálezné zatím vůbec neřešíme. Kvůli němu po artefaktech nepátráme,“ tvrdí Vacek. „Naším hlavním cílem není nález, ale hledání.“
