Hlavní obsah

Komentář: Důchodová idyla končí dřív, než začala. Babiš se vrátil

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Virtuální svět Andreje Babiše (v pozadí za stínovým premiérem Karlem Havlíčkem) je silný a lákavý a důchody v něm nemají jiný úkol než růst a růst.

Malilinkou chvíli to vypadalo, že by snad špičky hnutí ANO mohly být schopny oponentury k vládním návrhům – připustit realitu a diskutovat o tom, jak jí čelit. Ale už jsou zpět hluboko ve virtuálním světě.

Článek

Náznak elementární shody vlády a opozice nad budoucností důchodového systému, který se podařilo vydolovat ze schůzky moderované prezidentem Petrem Pavlem, vzal po týdnu definitivně zasvé. Původně se tahle jiskřička naděje zrodila, když prezident po schůzce prohlásil, že všichni zúčastnění se shodli, že s věkem odchodu do penze bude nejspíš potřeba pohnout.

Alena Schillerová a Karel Havlíček posléze prezidentova slova mírnili, ale zcela je nepopřeli. Jen zdůraznili, že je třeba mluvit o všech parametrech (důchodový věk je jeden ze tří klíčových) a že nesouhlasí s tím, jak ke zvyšování důchodového věku přistupuje Fialova vláda. Budiž, to vypadá jako realistické východisko k nějaké další diskuzi.

Jenže pak se vrátil z dovolené Andrej Babiš. A nahrál video, v němž nejen voličům, ale také Havlíčkovi se Schillerovou velmi důrazně vysvětlil, že hnutí ANO „nikdy nesouhlasilo, nesouhlasí ani dnes a ani nikdy nebude souhlasit“ se zvýšením věku odchodu do penze.

Pro zbytek Babišova hnutí to byl jasný signál k zahájení komunikační ofenzívy, z níž mělo vyplynout, že Havlíček a Schillerová ve skutečnosti na schůzce s prezidentem, pokud tam tedy vůbec byli, hájili hranici 65 let s nasazením vlastních životů a nikdo, kdo se kdy přiblížil k hnutí ANO, nikdy ani na vteřinu nepřemýšlel, že by bylo s důchodovým věkem potřeba hýbat.

Takže zástupci opozice odmítli podepsat zápis ze schůzky, pustili se do ostrých twitterových výměn s představiteli vlády a nakonec z toho celého udělali spiknutí koalice a prezidenta proti dobrému jménu hnutí ANO.

Jakkoli tenhle vývoj není ani trochu překvapivý, stejně je dost smutný. Ano, vláda se ve změnách penzí trochu plácá a zaslouží si v této věci mnoho kritiky. Také je pravda, že její změny nejsou v pravém smyslu reformou, ale spíš jemným vyladěním prvního pilíře, který se stane o něco méně neudržitelným, než je dnes. Když členové hnutí ANO spílají kabinetu za tohle, mají pravdu.

Na druhé straně také platí, že Fialův kabinet je po dlouhých letech první, který se v důchodové oblasti odhodlal alespoň k něčemu, co trochu zvýší šanci, že jakýsi důchod dostanou i dnešní dvacátníci. Hnutí ANO nešetří kritikou, ale pro zvýšení právě této šance neudělalo dosud zhola nic.

Předseda Babiš nemá v oblasti důchodového systému žádnou kompetenci. Po celou politickou kariéru si vystačil s asociací „důchody–zvyšovat“, fungování penzijního systému ho ani za mák nezajímá. Když už je, například v pozici premiéra, donucen něco říct, stává se generátorem náhodných momentálních nápadů, jak byl třeba povinný třetí pilíř s možností opt-outu.

Dnes hnutí ANO razí pro změnu druhý pilíř, prý „motivační“, zaměřený na strategické státní investice. Jejich příkladem má být jistě strategická, ale beznadějně ztrátová výstavba nových obřích jaderných bloků. Je to podobně nahodilé a nepromyšlené jako Babišův opt-out v roce 2019.

Ne že by o něčem takovém nešlo diskutovat. Jistě jde. Ale je to na hodně dlouhé lokte a hodně velké přemýšlení, pokud to má dávat nějaký smysl.

Zatímco penzijní systém se otřásá v základech tady a teď – loni skončil v deficitu 73 miliard, letos může klidně zaútočit na strašidelnější mety. A nic jiného než parametrické změny tady a teď nepomohou. Pokud opozice nyní opět odmítá připustit debatu o parametru důchodového věku, měla by férově říci, kterým ze dvou zbylých klíčových parametrů chce pád českých důchodů do propasti přibrzdit.

Na výběr jí zbývá buď zásadní snížení penzí, zásadní zvýšení pojistného, anebo nějaká kombinace obojího.

Jelikož by zcela nepochybně představitelé hnutí ANO označili všechny tyto možnosti za zcela nepřijatelné, můžeme směle říci, že hnutí ANO nemá pro probíhající penzijní krizi plán vůbec žádný. A to je škoda, protože vládní plány by potřebovaly poučenou oponenturu.

Malilinkou chvíli to vypadalo, že by snad stínový premiér Karel Havlíček, Alena Schillerová nebo Aleš Juchelka mohli být takové oponentury schopni – připustit realitu a diskutovat o tom, jak jí čelit. Ale to by museli buď pracovat v jiném hnutí, nebo nějak zařídit, aby šéf alespoň nějaký čas neměl přístup ke kameře a sociálním sítím. S Babišovým virtuálním světem, v němž je jediným úkolem penzí růst, se žádná relevantní debata bohužel vést nedá.

Doporučované