Článek
V českém zdravotnictví začínají hořet problémy, které sice výhrůžně doutnaly dlouhá léta, ale vlády vesměs doufaly, že je přidusí hromadou peněz tak, aby plameny vyšlehly do obličeje až tomu příštímu ministrovi zdravotnictví. Tahle taktika dlouho docela fungovala, nicméně se zdá, že černý Petr pro onoho „příštího ministra zdravotnictví“ by mohl zůstat v ruce Vlastimilu Válkovi. Anebo, bude-li mít Válek velké štěstí, možná až jeho nástupci.
Doutnajícím požárům ve zdravotnictví v posledních letech vydatně pomohlo několik urychlovačů hoření.
Prvním byl covid. Ten skokově zdražil celý systém – celkové roční výdaje veřejného zdravotního pojištění vzrostly mezi léty 2019 a 2022 o 35 procent (z 311 na 421 miliard), částka, kterou stát přispívá z rozpočtu na takzvané státní pojištěnce, narostla za stejné období bezmála o tři čtvrtiny (na 127 miliard ročně).
Pandemie (alespoň ve svých nejnákladnějších projevech) sice odezněla, ale zdravotnictví jako celek nezlevnilo ani o halíř, ba naopak.
Na okraj: pochopitelná otázka, kde tedy jsou dnes všechny ty peníze, za které se dřív testovalo, očkovalo a různě covidově kompenzovalo, má svou odpověď– z největší části jsou ve výplatách nemocničních lékařů a v nejdražších lécích.
Druhým urychlovačem požáru byl protest mladých lékařů ukončený na sklonku loňského roku. Ten ukázal, že systém, přestože stojí dvakrát víc peněz než před šesti lety, nedokáže o nic víc fungovat v mantinelech pracovního práva a mladší generaci lékařů už to vážně nebaví.
Vlivem těchto zjištění, která obě souvisejí s efektivitou, se objevily různé nápady a návrhy systémových změn. Jeden z těchto nápadů teď začal zajímavým způsobem vystrkovat růžky. Svaz zdravotních pojišťoven (sdružující všech šest pojišťoven, které nejsou VZP) se poprvé zcela otevřeně přihlásil k iniciativě Zdravotnictví 2030+.
Tato iniciativa sama o sobě není úplně nová. Její zakladatel, ředitel Kanceláře zdravotního pojištění Ladislav Švec, strávil sepisováním souboru koncepčních změn ve zdravotnictví a jejich variant velkou část covidového období. Na podzim 2022 získal od ministra Válka ne snad přímo politické požehnání, ale aspoň příslib, že ministerstvo nebude iniciativě komplikovat život a bude ji se zájmem sledovat. Téměř celý minulý rok probíhaly pravidelné odborné semináře a rozšiřoval se okruh spolupracovníků, který dnes zahrnuje řadu zvučných jmen.
Dosud však byla tato iniciativa spíše pod radarem širší veřejnosti a i zdravotní pojišťovny, ať VZP, nebo zaměstnanecké, se k ní hlásily jen velmi nesměle. To se nyní mění. Jestliže Svaz zdravotních pojišťoven, který zastupuje 40 procent českých pojištěnců, nyní vzal iniciativu otevřeně za svou, může její vliv ve veřejném prostoru postupně růst.
Otázka samozřejmě zní, proč se to stalo. Odpověď je skryta ve finančních potížích, jimž nyní zaměstnanecké pojišťovny čelí.
O blížícím se pádu Vojenské zdravotní pojišťovny, který se Ministerstvo zdravotnictví pokusí skrýt za urychlenou fúzi se Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra, už se píše celkem otevřeně. Ale situace není zvlášť povzbudivá ani u zbylých hráčů. Podle výpočtů Ministerstva zdravotnictví bude na konci letošního roku celých 86 procent rezervních peněz ve zdravotnictví ležet na účtech Všeobecné zdravotní pojišťovny, která přitom obsluhuje „jen“ 60 procent pojištěnců. To jinými slovy znamená, že zatímco VZP finančně prosperuje, zaměstnaneckým pojišťovnám kvůli deficitním úhradovým vyhláškám docházejí peníze.
Návrhy obsažené v iniciativě Zdravotnictví 2030+ představují hlubší systémové změny, které by podmínky hospodaření a soutěžení zdravotních pojišťoven mohly narovnat. Proto v něm zaměstnanecké pojišťovny, které se řídí jinými pravidly než VZP, vidí naději.
Zároveň se zřejmě chtějí konstruktivně zapojit do sílící debaty o budoucnosti zdravotnictví, protože cítí, že za aktuální situace jsou jinak v systému čím dál zbytečnější.
Systém v tuto chvíli vypadá, že bez dalších zásahů ve výhledu několika let spontánně imploduje a fakticky se promění ve státní zdravotnictví, v němž bude naprosto dominantní roli hrát politicky ovládaná VZP, za níž možná budou jako formální přívěsky bezmocně povlávat dvě tři zbylé zaměstnanecké pojišťovny. Znamenalo by to definitivní rezignaci na snahu mít pluralitní pojišťovenský systém.
Otázkou ale je, zda vítaná iniciativa zaměstnaneckých pojišťoven nepřichází s křížkem po funuse. Základem návrhů iniciativy Zdravotnictví 2030+ je dotažení systému veřejného zdravotního pojištění tak, jak byl před 30 lety vymyšlen. To ovšem znamená několik věcí, které nevyhnutelně narazí na odpor.
Podstatou je totiž nejen posílení role zdravotních pojišťoven, ale hlavně omezení politického vlivu na zdravotnictví. A to se nebude líbit. Za všechna opatření zmiňme srovnání podmínek fungování všech zdravotních pojišťoven, a to blíže způsobu, jímž jsou dnes řízeny právě pojišťovny zaměstnanecké. To v překladu znamená, že by zásadně ubylo teplých politických míst ve Správní radě VZP. Tam dnes vysílá 10 členů vláda a 20 členů Poslanecká sněmovna.
V zaměstnaneckých pojišťovnách tvoří menšinu správní rady několik vládních nominantů, zatímco zbytek zastupuje zaměstnance, OSVČ a osoby bez zdanitelných příjmů. Kdyby měla VZP fungovat stejně, znamenalo by to pro poslance přinejmenším o 20 příležitostí méně rozdělovat velmi příjemná místa, ať už sobě navzájem, nebo komukoli se jim zrovna zamane.
Dalším zásadním prvkem v návrzích iniciativy Zdravotnictví 2030+ je omezení síly úhradové vyhlášky, případně její úplné zrušení. Připomeňme, že úhradová vyhláška je – zjednodušeně – supersilný nástroj Ministerstva zdravotnictví, jímž může téměř libovolně politicky rozhodnout o rozdělení peněz v systému.
A to ministři dělají moc rádi: v posledních letech pravidelně tak, že zdravotním pojišťovnám přikazují utratit o několik miliard víc, než kolik vyberou na zdravotním pojištění. Proto se rezervy tenčí a u některých hůře hospodařících hráčů klesly k nule. Vzdát se tohoto mocného nástroje bude pro každého ministra velmi těžko představitelné.
Ve výčtu politicky obtížně průchodných kroků by se dalo dlouze pokračovat. Debata bude dlouhá a složitá a je velkou otázkou, zda se podaří alespoň do sněmovních voleb indoktrinovat alespoň pár relevantních politických hráčů myšlenkou, že snížení přímého politického vlivu na zdravotnictví může být pro systém velmi blahodárné. Je ale načase, aby se debata konečně rozběhla, a otevřené „přikrytí“ jednoho z možných reformních plánů Svazem zdravotních pojišťoven by tomu mohlo pomoci.
