Článek
Takzvané náhradní mateřství – výjimečný způsob řešení neplodnosti párů – není v Česku příliš rozšířené. Kliniky asistované reprodukce tuhle docela drahou službu umožní maximálně ve dvou stovkách případů ročně.
V Poslanecké sněmovně se v úterý na semináři sešli konzervativní politici, kteří tuhle možnost chtějí zcela zakázat. Proč to řeší zrovna teď, když kliniky možnost nabízejí už skoro dvacet let?
Zásahy do lidské reprodukce považují konzervativci už dlouho za něco, co je prostě proti přírodě. Teď ale vyrazili na zteč v souvislosti s chystaným zákonem o manželství pro všechny. Obávají se, že stejnopohlavní páry, hlavně tedy muži-gayové, si nechají „vyrobit, odnosit a porodit“ děti na zakázku. A že se z toho stane šílený byznys s prodejem vajíček, spermií a „pronájmem dělohy“.
Zajímavé je, že tyhle obavy v politice nejhlasitěji vyjadřují hlavně ženy. Poslankyně ANO Zuzana Ožanová a Helena Válková už předložily zákon, který takzvané surogátní mateřství zakazuje. Velmi přísnou regulaci pak požaduje trojice ultrakonzervativních lidoveckých poslankyň Nina Nováková, Romana Bělohlávková a Pavla Golasowská, která úterní parlamentní seminář pořádala.
Byla to ve velké míře hra na city. Z Ameriky přijela Olivia Auriol, narozená z náhradního mateřství, aby popsala, jakými psychickými problémy trpěla. Docentka Hana Konečná z Jihočeské univerzity zase videoukázkou z filmu Jára Cimrman ležící, spící chtěla ukázat, že anonymní dárcovství jednou skončí naprostým zmatkem. Nebude prý jasné, kdo je čí matka, otec, syn, snacha, babička, bratranec – a nakonec budou všichni úplní sirotci.
Samozřejmě že místy bylo to strašení úsměvné. A ano, mnohé obavy lze pochopit. Řešením však rozhodně není úplný zákaz, nebo dokonce kriminalizace náhradního mateřství. Život si stejně cestu najde sám, legislativa nelegislativa.
I tady platí, že zákaz by znamenal jen přesun do černé zóny, kde by asistovaná reprodukce byla úplně mimo kontrolu. A hlavně – neplodným párům by se tím zbytečně zdražila a zkomplikovala jedna z výjimečných možností, jak se dočkat dítěte.
Namísto úplného zákazu by se politici měli zabývat tím, jak dávno běžící praxi regulovat a dát jí zákonný rámec. Dnes se náhradní mateřství v Česku pohybuje v šedé zóně, přestože jej lékaři, jak už bylo řečeno, dvacet let nabízejí. Není ani výslovně povolené, ale ani výslovně zakázané. Není to poprvé, kdy věda a praxe předběhly legislativu. Chybějící zákony dnes nahrazují vlastní, docela přísné etické kodexy jednotlivých klinik.
Jenže to zdaleka nestačí. Z medicínského pohledu se po tolika letech praxe možná už nejedná o složitý léčebný zákrok, avšak vyvstává u něj řada etických, právních a sociálních otázek, na něž neexistují úplně jasné a jednoduché odpovědi. Pod vedením Ministerstva spravedlnosti teď alespoň vznikla pracovní skupina, která se konečně pokouší chybějící pravidla připravit.
Věcí k řešení je spousta. Dříve se s různě lascivním kontextem a pomrkáváním říkávalo, že „otec je vždy nejistý“ – na rozdíl od matky. Tak to už neplatí, alespoň ne v oblasti surogátního mateřství. Jaký vztah k dítěti vlastně má mít náhradní matka? Jaká mají být kritéria pro její výběr, aby ji lidé nemuseli shánět přes inzerát po internetu jako dnes? Má se stanovit nějaká odměna a kompenzace ušlých zisků za náhradní mateřství, anebo to necháme čistě na domluvě s rodiči?
A jak řešit riziko možného sporu mezi rodiči a náhradní matkou, pokud by dítě odmítala po porodu předat? Komu takové dítě „patří“ víc? A jaké všechny zdravotní indikace mají umožnit zařazení biologické matky do léčby pomocí náhradního mateřství?
Česko pochopitelně není jedinou zemí, která hledá odpovědi a řeší, jak surogátní mateřství regulovat. Například ve Velké Británii je tento postup povolen, zatímco třeba ve Francii je zcela zakázán. My zákon, který to umožní a stanoví jasná pravidla, urychleně potřebujeme.
Nejvíc kvůli neplodným párům, které touží po miminku a dnes jsou tlačeny do šedé zóny plné nejistot. Ale také kvůli tomu, že chybějící zákony otevřely cestu praxi, která z liberálního Česka udělala základnu takzvané reprodukční turistiky, kde je možné úplně všechno.
