Článek
Na první pohled by se mohlo zdát, že Piráti na svém sjezdu v Brně dali přednost jistotě a stabilitě. Předsedou opět zvolili Ivana Bartoše, který už je ve funkci téměř 14 let a nejméně další dva roky má teď ještě před sebou.
I když některým Pirátům přišlo, že Bartoš (43 let) je už unavený a postrádá nezbytné rebelství, pořád ho považují za nepřehlédnutelnou politickou osobnost. A vědí, co od něj mohou čekat.
Což se úplně nedá říct o jeho soupeřce v boji o předsednický post, europoslankyni Markétě Gregorové (31), plné energie a ideálů. I ona je nepřehlédnutelná. Barvou vlasů i oblečením dává okázale najevo posedlost růžovou a fialovou barvou. Kolegy poněkud infantilně zdraví zvoláním „čauky mňauky“.
Ale co je podstatné - Gregorová chce, aby Piráti byli ve vládě buď pořádně vidět a slyšet, anebo z ní raději odešli. Už ale nenabídla návod, jak si s pouhými čtyřmi poslanci dupnout ve vládní koalici o 108 hlasech tak, aby se ostatní nesmáli a brali to vážně.
„Růžová revoluce“ u Pirátů je vidět až na druhý pohled. Kromě Ivana Bartoše se nejužší vedení strany - pětičlenné předsednictvo - kompletně vyměnilo. A není náhoda, že všechny místopředsednické posty obsadily ženy. Jak je vidět z různých vnitrostranických debat, pirátky jsou často viditelnější, dravější, pracovitější, ambicióznější.
Dvě z nich může Bartoš bezpečně považovat za spojenkyně - poslankyni Kláru Kocmanovou a jihomoravskou krajskou radní Janu Holomčík Leitnerovou. Další dvě patří k radikálnějšímu křídlu, které tlačí stranu více doleva. Jsou jimi Dominika Poživilová Michailidu a pak také Markéta Gregorová, poražená z předsednické volby.
Úspěch Michailidu a Gregorové hlasitě slavila mládežnická organizace Pirátů - genderově neutrálně pojmenovaná Mladé Pirátstvo, samozřejmě. Její členové v mikinách s tímto nápisem připravili svérázné přivítání účastníkům sjezdu. Každému dali na židli prezervativ s nápisy „Pojďme to dělat správně!“, „Sdílej lásku“ nebo „Stop konzervatismu“.
Tato skupina mladých rebelů je u Pirátů evidentně na vzestupu. Nejlépe je to vidět z toho, jak zametli se stranickými „dinosaury“ bez ohledu na jejich někdejší zásluhy. Ivan Bartoš kdysi stavěl české Piráty s dvojící kamarádů Mikulášem Ferjenčíkem a Jakubem Michálkem. Právě tato trojice stojí za prvními volebními úspěchy.
Ferjenčík ovšem v sobotu narazil, když neuspěl při volbě místopředsedů. Členové strany mu patrně nemohou odpustit, že před sněmovními volbami v roce 2021 prosazoval koalici se Starosty, která je po kroužkovacím masakru dodnes nevyléčeným traumatem Pirátů.
Šéf poslaneckého klubu Michálek dostal za vyučenou už předtím, když ho řadoví členové odvolali z širšího vedení strany. Rozlítilo je, že si dovolil sáhnout na to nejcennější v pirátském DNA – na extrémní přímou demokracii přes internet, na niž jsou Piráti tolik pyšní. Chtěl rozhodování zjednodušit, aby bylo efektivnější, ale narazil na odpor.
Pozorovatele zvenčí muselo překvapit, že právě o tom byla na sjezdu řeč nejčastěji. Piráti víc než o programu v roce trojích voleb překvapivě daleko více mluvili o sobě – o vlastním fungování, o vnitřních procesech.
Nedotknutelnou svatyní je internetové pirátské fórum. Místo, kde 1200 členů partaje může před zraky veřejnosti vést své vnitrostranické války, napadat se a obviňovat. Ale dokonce také vyhlašovat referenda třeba o odvolání člena vlády.
Dalo by se tedy s jistou nadsázkou říct, že je vlastně jedno, koho si Piráti na sjezdu zvolili do vedení. Protože stranické špičky u Pirátů stejně o klíčových věcech nerozhodují tak, jak je tomu v jiných stranách. Jak trefně poznamenal Mikuláš Ferjenčík, existují dvě strany – Česká pirátská strana a Česká internetová strana.
Piráti tohle dvojvládí milují, ale straně spíš škodí. Jsou nečitelní a nevyzpytatelní pro své vládní partnery. Předseda Bartoš může cokoli domluvit ve vládě, ale straničtí kolegové to mohou přes noc internetovým hlasováním změnit.
A škodí to i jim samým. Vnitrostranické konflikty jsou v každé partaji, ale u Pirátů jsou zdaleka nejviditelnější. Jakákoli drobnost, jak už to ve všech internetových diskuzích bývá, je náležitě zveličena. Piráty to jako stranu rozděluje vnitřně i při pohledu zvenčí. Ubírá jim to tolik cennou energii, kterou by jim jinak političtí konkurenti mohli závidět.
