Článek
Čtete ukázku z newsletteru Takže, ve kterém komentátoři Seznam Zpráv glosují ta nejdůležitější aktuální témata a přibližují českou i zahraniční politickou debatu. Přihlaste se k odběru a celý newsletter budete každý čtvrtek dostávat do své e-mailové schránky.
Jeho život lze odvyprávět tak, že coby dítě významné československé rodiny – dědeček založil předchůdce dnešního Svazu průmyslu a dopravy, tatínek pracoval s Tomášem Baťou a proslavil se jako automobilový závodník, jeho tetou byla herečka Nataša Gollová –, která náležitě odskákala komunistický puč, příliš neváhal a po roce 1968 emigroval. A tam, na Západě, žil úspěšný a šťastný život, až do letošního července, kdy náhle v nedožitých 80 letech zemřel.
Ten příběh by ale nebyl úplný. Ivan Hodáč je typickým představitelem lidí, jejichž jméno většina laické veřejnosti nezná. Jejich vliv ale daleko přesahuje běžné obzory a v pozadí velkých dějinných událostí pomohli tomuto státu a jeho občanům. Právě za to, za zásluhy, mu tuto středu Petr Pavel udělil státní vyznamenání in memoriam.
Ivan Hodáč emigroval coby jednadvacetiletý do Dánska, kde vystudoval politologii a ekonomii a získal občanství. Poté se přesunul do Belgie na prestižní evropskou školu College of Europe v Bruggách. Tam po dokončení postgraduálního studia několik let působil jako asistent, a i když pak školu opustil, zůstal v Belgii, konkrétně v Bruselu.
V belgické metropoli se jeho život opět protnul s dějinami rodné země, tentokrát už svobodné a nově i coby člena Evropské unie. Hodáč působil v byznysu, pracoval pro velké firmy včetně americké společnosti Time Warner. Ono protnutí ale konkrétně nastalo ve chvíli, kdy se stal generálním sekretářem Asociace evropských automobilových výrobců (ACEA) se sídlem v Bruselu.
V letech 2001 až 2013 byl v tom nejlepším smyslu slova hlavní evropský lobbista za zájmy automobilek, protože ACEA sdružovala všechny velké značky včetně Volkswagenu, a tedy i Škodovky. Hodáče si proto kdekdo z Česka předcházel a platilo to zejména v době českého předsednictví EU v roce 2009, kdy se začala vyjednávat první tvrdá omezení emisí na každý ujetý kilometr.
V telefonu měl Hodáč přímý kontakt na tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, vicepremiéra Alexandra Vondru a klíčové lidi z vedení unijních institucí. „Hodně nám tehdy Ivan pomohl,“ prohlásil později Topolánek. Deník Financial Times opakovaně Hodáče zařadil mezi nejvlivnější hráče evropské politiky a byznysu v Bruselu – jako jediného Čecha.
Když pak v ACEA skončil, založil v Praze středoevropskou pobočku Aspen Institute a svoje kontakty a znalosti začal vracet širší společnosti. Konkrétně pomohl tomu, že český stát rozšířil počet stipendií na jeho zmíněnou almu mater, College of Europe.
Jde o relativně drahou instituci, jenom školné stojí několik desítek tisíc eur ročně a pro řadu Čechů a Češek právě tohle dlouho představovalo fatální bariéru. Česko, na rozdíl od Polska, Maďarska a dalších, dlouho poskytovalo jen dvě stipendia ročně a jenom pro úředníky. Na základě tlaku zejména Hodáče to vláda Petra Fialy (ODS) rozšířila na pět stipendií ročně pro kohokoli, kdo uspěje u přijímaček, nejen pro státní úředníky.
Ivan Hodáč byl za to rád. Nepodléhal patosu ale ani skepsi a neustále se zajímal o veřejné dění. Vadilo mu, že český pohled téměř na cokoli často končí v Rozvadově, protože sám se díval na zemi jako součást širšího evropského příběhu. Jeho nejčastější reakce byla: „Musíme s tím něco udělat.“
Seznam Zprávám poskytl Ivan Hodáč před dvěma lety rozhovor o tom, jak se dělá byznys v Bruselu a jak by měly k EU přistupovat české firmy. V podcastu Jana Macháčka Ředitelé zeměkoule pak vypráví příběh své rodiny a mluví mimo jiné o tom, jaké to bylo vyrůstat pod jednou střechou s trochu ztřeštěnou hvězdou stříbrného plátna, jeho tetou.
V učebnicích dějepisu jsme zvyklí číst o otcích vlasti, stavitelích chrámů, hrdlořezech a těch, kteří se jim postavili. Málokdy ale zaznamenáme mimořádného člověka, který byl, jak to nazval slovenský esejista a chartista Milan Šimečka, součástí našich „malých dějin“. Je dobře, že prezident Ivana Hodáče ocenil.
V plné verzi newsletteru Takže najdete i souhrn komentářů SZ z uplynulého týdne a autorské tipy na čtení v jiných českých i zahraničních médiích. Přihlaste se k odběru zdarma, aby vám nic zajímavého neuniklo.
