Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Psychiatr Jiří Horáček nedávno v televizním rozhovoru připomněl důležitou věc: „Čím blíž jsme přímé realitě, jaká je, fyzikálnímu světu, jaký je, tak jsme v tom světě bezpečnější a odolnější. Čím víc je ten svět zprostředkován, třeba mediálně, zvětšuje se riziko, že z toho budeme zmateni.“
Rozhovor se točil okolo psychické výdrže: jak se vyrovnat se stresem, úzkostí a bolestí duše vůbec. O vyhecované volební kampani sice nepadlo ani slovo. Ale to, o čem pan Horáček mluví, právě výstižně znázorňuje.
Svět politiky a svět událostí musí zprostředkovat média, jinak to nejde. V 99 procentech případů si na něj nemůžeme sáhnout a přesvědčit se o něčem osobně ani zvlášť netoužíme. Když pak přeposlanou realitu patřičně nevydělíme rozumem i citem, může z ní být prvotřídní a permanentní stresor. Roli hraje i slovní zásoba, která nám vzkaz o realitě „jaká je“ doručí.
Za fenoménem vyhýbání se zprávám samozřejmě stojí hlavně špatné zprávy samotné a jejich rostoucí objem a dostupnost. Kromě případů, kdy někdo v médiích sám nehledá co nejvíc rozčilující obsah, mohou slova k neuróze přispívat až v druhém plánu. Možná aniž si to uvědomujeme. Vždyť jsme si na ně zvykli a nebereme je tak vážně, protože je jasné, že ta slova nejsou myšlena doslova. Jen „jakože“.
Přenesené významy ale ještě neznamenají, že hladina stresu je v takových slovech nulová. Vůbec ne. Stres z nich překapává nenápadně, ale přece.
Minulý týden hnutí ANO představilo volební program a Petr Fiala ho označil za „dluhový armagedon“, respektive „rozpočtový armagedon“. Chytlavé přirovnání zprostředkovala média. Na armagedony (psané s malým i velkým a nebo s jedním i dvěma d) v nich narážíme často. Jde o jeden z dílčích úkazů v rámci apokalyptizace jazyka, kterou z redakce Šuplíku už dlouho s odborným zájmem pozorujeme.
A nám doručenou apokalyptickou realitu se střídavými úspěchy dělíme rozumem i citem.
Armagedon je a budiž důkazem, že vliv Bible sahá od křesťansko-židovských kořenů evropské civilizace až po štěpné hlášky na sociální síti X. Nic není mediálně současnějšího než Zjevení svatého Jana čili Apokylapsa. Pochopitelně včetně Armageddonu.
Ačkoli podle mnoha výkladů knihy Zjevení není ani v nejmenším vyloučeno, že Armageddon dopadl, dopadá nebo dopadne dobře, slovo armagedon je zaužívané čistě jako výraz pro dramatickou katastrofu. Se špatným koncem. Víceméně taková apokalypsa, jen víc vibes Pána prstenů.
Armagedon je svižný, obrazotvorný a v tisku populární termín. Až tak, že když jim na jaře klesly preference na tři procenta, šlo prý o „armagedon Motoristů“. Běžně se dá narazit na „jaderný armagedon“ a „finanční armagedon“. Když se opravoval Barrandovský most, měl nastat „dopravní armagedon“. Nenastal. Místo toho Trump rozpoutal „celní armagedon“.
Žene se na nás „demografický armagedon“. Řecko už ho zažívá teď (není náhoda, že Apokalypsa je v originále psaná řecky). Ze sportu: „Situace, která se rýsuje v Plzni, působí téměř jako přestupový armagedon.“ Klid, to ještě není ono, jenom téměř! A nakonec zprávy o počasí: „Po studeném květnu nás zřejmě čeká pravý letní armagedon.“
Logice katastrof odpovídá, že se v titulcích daleko častěji vyskytuje „peklo“ než „ráj“, natož než hybridní „očistec“. S výkřikem „Čeká nás očistec!!!“ díru do světa na síti X neuděláte, to je vyzkoušené.
Apokalyptizaci jazyka neinspiruje jen Nový zákon. To například když - stále se pohybujeme na půdě seriózního politického zpravodajství - čteme, že pro Spolu to v Moravskoslezském kraji vypadá na „totální volební masakr“. Nebo spíš na armagedon? Samé otázky.
Čím víc je svět zprostředkován, zvětšuje se riziko, že z toho budeme zmateni. A vycukaní. Jednou měsíčně apokalypsa nebo postapokalypsa, jednou měsíčně armagedon a takhle to střídat - to vypadá jako ještě zdraví přiměřená dávka klišé. Redakční stanovisko Šuplíku: Nepřivolávejme na sebe katastrofy biblických rozměrů. Díky.
