Článek
Když na to přijde, dokáže kult osobnosti rozkvést i v demokracii. Myslíme tím kult osobnosti aktivních veřejných činitelů. Aktivní osobnosti showbyznysu, entertaineři a influenceři jsou jinou kategorií popularity.
A Donald Trump vlastně také.
Než ho začneme mistrovat z perspektivy země, která si za první republiky demokraticky osvojila kult TGM a za komunistů musela zapomenout na celého TGM i s kultem, zameťme si před vlastním prahem. Asi takhle:
Masarykovi se sice za jeho života stavěly pomníky a pojmenovávalo se po něm všechno možné včetně závodního okruhu. Ale netlačil na pilu. Nechlubil se, že je nejlepší, nejkrásnější a lidu nejmilejší. Nevnucoval se a kdyby měl loudit o Nobelovu cenu míru, raději by si dal pár facek. Byl to podle dostupných informací slušný člověk a státník.
Největší rozdíl nicméně spočívá v parametru, kam až kult může sahat. Jak vysoko. Nejvyšší level jsou totiž odjakživa hory.
Propojit vládce s přírodou je úplně jiná káva než nazvat po něm nějakou instituci, dům, zákon anebo letadlovou loď. To všechno jsou sekundární lidské výtvory, kdežto příroda je původní, ať už v ní někdo vidí dílo evoluce, nebo dílo boží. Mimochodem, i božstva v mýtech přebývají „nahoře“, v některých případech přímo „na horách“, jako je Olymp.
Takže pojmenovat po úřadujícím prezidentovi horu, to je sen, to je top. Není to sice rovnou bůh, ale aspoň k němu musíme vzhlížet. K jeho jménu. Stoupat na jeho vrchol a z něj se kochat.
U nás máme i Masarykův kopec poblíž Moravských Budějovic, ale jeho 425 metrů nad mořem z něj dělá spíš mírný pahorek než potenciální pozůstatek kultu osobnosti (historii názvu se nám nepodařilo dohledat). Když už se po prezidentech pojmenovávají hory, musí přece jít o reprezentativnější útvar než je „kopec“, dobrý tak na sáňkování. Kde je důstojnost místa, nábožná úcta? Takhle tedy ne.
Republikánští zákonodárci v Západní Virginii vědí lépe, kudy běží zajíc. Navrhují, aby se na počest Donalda Trumpa přejmenovala nejvyšší hora státu, s poctivými 1482 metry výšky. Své misi naopak neporozuměl jeden kongresman z Georgie, který chce po Trumpovi nazvat kopeček nedaleko Atlanty o pouhých 593 metrech. To má být vtip? Jsme snad na Moravě?
Západovirginští republikáni se usnesli, že přejmenování hory je „oceněním služeb, které prezident Trump pro náš stát odvedl, oceněním jeho vlivu na celý národ a vyjádřením loajality obyvatel Západní Virginie“. Make America Great and High Again!
Je to nějaké povědomé. „Celý slovenský lid vzdává hold geniálnímu vůdci bratrských národů Sovětského svazu a učiteli mezinárodní dělnické třídy. Odteď nejvyšší horský vrchol republiky nese Stalinovo jméno. Akt slavnostního přejmenování byl ve Starém Smokovci, kde se shromáždil podtatranský lid na mohutné manifestaci.“ Zdroj této reportáže: Filmový týdeník z roku 1950. „Stalinův štít - symbol míru pokrokového lidstva!“
Gerlachovský štít (2654 m n. m., v minulosti také Štít Františka Jozefa), o kterém je tu řeč, to se Stalinem vydržel jen do roku 1959. Prominentní sovětský Stalinův štít (7495 m n. m., nejvyšší hora SSSR) v pohoří Pamír do roku 1962. Pak z něj udělali Štít Komunismu (Pik Kommunizma). Pak se Sovětský svaz rozpadl a o nejvyšší pik přišel, protože ten ční v Tádžikistánu.
No bodejť: časy a lidé se mění, velehory zůstávají.
Pik Vladimira Putina (4446 m n. m.) existuje, jen kupodivu ne v Rusku, ale na území Kyrgyzstánu.
Ale není vysloveně nutné, aby se v rámci kultu hory rovnou přejmenovaly. Někdy stačí, že jsou nejvyšší v zemi a posvátným symbolem režimu jako severokorejský Pektusan (2744 m n. m.). Mají-li dostatečně odlesněný svah s patřičným sklonem, dají se využít i jako platforma pro vytesání jmen diktátorů - viz hustý příklad z Albánie.
Stále čekáme na oficiální odborný výzkum na téma „Korelace mezi zeměpisným profilem státu a demokratičností režimu“. Grant nenabízíme, nespěcháme na to. Vážně by nás ale zajímalo, jestli podezření, že rovinaté země vykazují vyšší rezistenci vůči kultu osobnosti než ty hornaté, anebo naopak, někdo vyvrátí. Kde jste, političtí geografové, když vás potřebujeme?
Nazývání vrcholků po politicích, kteří už náš svět opustili, je sice trochu zvláštní, hora přece není nábřeží, ale proti tomuhle gustu pocty žádný dišputát. Ve Spojených státech na to mají stylové Prezidentské pohoří ve státě New Hampshire, známé tím, že tam panuje nepředvídatelné a často příšerné počasí. Asi se tím chce něco naznačit, například že bohové se zlobí.
V Prezidentském pohoří leží Mount Washington nebo Mount Eisenhower, zatímco název Mount Reagan nebyl federální vládou uznán. Většinu kopců obsadila jména prezidentů z 18. a 19. století, takže snad nehrozí, že by je Trump svrhl jako lůzry, kteří si tu čest shlížet na nás shůry nezaslouží.
