Hlavní obsah

Komentář: V režii oligopolů. Zdražování potravin lze ještě zastavit

Petr Holub
reportér
Foto: Shutterstock.com

Co když chtějí potravinářské oligopoly využít svou tržní sílu v neprospěch zákazníků?

Reklama

Spor o to, jak se po Novém roce změní ceny potravin, nabírá na síle. V této chvíli stále existuje šance, že se po zdražení o třetinu v letech 2022 a 2023 aspoň částečně sníží.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před týdnem zazněl první výstřel. Lze tak označit komentář předsedy Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy k vyhlídce, že se DPH u potravin snižuje o tři procenta. „Obchodní řetězce přenesou každé jedno procento snížené DPH do svých cen,“ slíbil Prouza po jednání s ministrem zemědělství Markem Výborným. Ihned však dodal: „Pokud nám ale přitom dodavatelé zvýší cenu potravin o 10 procent, dojde k navýšení cen potravin o sedm procent.“ Nové ceníky, které začnou platit od ledna, mohou i přes snížení daní obsahovat vyšší ceny než dosud.

Proti tomu se na síti X (dříve Twitter) ozval ekonom Libor Dušek, který podezírá celý potravinářský sektor z účelových kroků. „Výslovné kartelové dohody jsou zakázané, ale posílání různých signálů, zde paradoxně při jednáních s ministrem, usnadňuje růst cen. ‚Očekáváme zdražení,‘ oznamuje šéf svazu, je to všude na titulcích novin. Proč by pak jeden každý obchodník nezdražil,“ ptá se ekonom.

Karty jsou tedy rozdány, v zásadě jde o to, jak je jednotliví hráči vynesou na stůl, tedy jak použijí připravené argumenty ve veřejné debatě.

Potravináři včetně zemědělců a obchodníků chtějí vydělat, pokud však nebudou schopni své ceny zdůvodnit, dál se zhorší jejich pověst, kterou už poškodilo zdražování uplynulých let.

Česko sice patří do skupiny 10 postkomunistických států s největším cenovým růstem potravin v rámci EU, zdražení však nedosahuje úrovně přes 40 procent jako například v Pobaltí, Maďarsku nebo na Slovensku. Tuzemské ceny tedy lze omluvit tím, že stejně jako další země na východě Evropy trpí zdejší potravinářsko-zemědělský komplex nižší efektivitou a vyšší spotřebou energií. Při energetické krizi proto mohli být producenti a obchodníci k většímu zdražení než třeba v Německu prostě donuceni objektivními důvody.

Potravináři ovšem vyšli vstříc vyšším cenám rychleji než jinde, jak svědčí zpráva antimonopolního úřadu. Náklady na produkci potravin skutečně během energetické krize vyrostly, připouštějí úředníci z Brna, ovšem záhy se podle nich ukázalo, že „všechny články potravinové vertikály dokážou tyto náklady úspěšně přenášet až na konečné spotřebitele, a udržovat si tak relativně stabilní obchodní přirážku, či ji dokonce zvyšovat“. Podle Eurostatu se tuzemské ceny potravin přizpůsobily loňskému zdražení energií nejrychleji v Evropě hned po Maďarsku.

Zemědělci, potravináři a obchodníci vstupují do cenového boje se sebevědomím. Není to přece tak dávno, když po jejich kritice musel rezignovat ministr zemědělství Zdeněk Nekula, který zmíněnou zprávu od antimonopolního úřadu objednal. Sebevědomí budou potřebovat, aby se dokázali vypořádat s jednou očekávanou námitkou.

Česko má tu zvláštnost, že nové ceníky supermarketů zdražují potraviny každoročně nejvíc v prvním měsíci v roce – bez ohledu na ceny komodit na světových trzích nebo na cenový vývoj v okolních zemích. Každý leden se tak potraviny v průměru zdraží o 1–2 procenta, jen první měsíce z krizových let 2021–2023 byly se zdražením o 3–4 procenta výjimkou. Energetická krize včetně doprovodné inflace ovšem mezitím skončila. Proto už jenom varianta, že po novoročním snížení DPH ceny potravin neklesnou, vzbudí vážné podezření. Co když potravinářské a obchodní „oligopoly“, o kterých mluví zpráva antimonopolního úřadu, chtějí využít svou tržní sílu v neprospěch zákazníků?

Reklama

Související témata:

Doporučované