Norské „klimatické volby“. Je víc záchrana planety, nebo příjmy z ropy?

Pouliční lampy v Oslu pohánějí obnovitelné zdroje energie. Světla se v rámci šetření inteligentně ztlumí pokaždé, když se v okolí nikdo nepohybuje. Norské hlavní město je stejně jako zbytek země hrdé na své výjimečné postavení v boji proti změně klimatu. Obnovitelná energie pohání i systém veřejné dopravy. Dvě třetiny nově prodaných vozů jezdí na elektřinu. Norové mají dokonce i dálnice pro včely. Je tu ale jeden problém.

Velkou část ekologických inovací, na které je Norsko patřičně hrdé, pokryly peníze z příjmů za ropu. Norsko, kromě toho, že je vyzdvihovaným šampionem v boji proti změně klimatu, je zároveň významným vývozcem fosilních paliv.

Norsko není jedinou zemí, která káže o udržitelnosti a současně získává peníze z toho, co změnu klimatu způsobuje. Například Spojené království pořádá koncem tohoto roku velký klimatický summit a druhým dechem hovoří o otevření nového uhelného dolu. Kanada, samozvaný lídr v oblasti klimatu, nalévá peníze do ropovodného projektu.

Jisté pokrytectví ve volání po zastavení užívání fosilních paliv se promítlo také do posledních norských voleb.

Podle úterních výsledků v nich přesvědčivě zvítězila sociálnědemokratická Dělnická strana (AP), která hned zahájila koaliční rozhovory o sestavení vlády. Vládní konzervativci ve volbách ztratili vedení. Zelení, jediná strana požadující úplné ukončení fosilních paliv, nezískali dostatečný počet křesel.

Po období předvolební kampaně silně zaměřené na klimatickou krizi a budoucnost lukrativního ropného průmyslu v zemi je nejpravděpodobnější spojenectví Dělnické strany se Stranou středu (SP), která skončí třetí, a s pátou Socialistickou levicovou stranou (SV). Diskuze se Zelenými úplně vyloučeny nejsou.

Norsko je největším producentem ropy v západním světě a třetím největším vývozcem zemního plynu. I při té nejlepší politické vůli se tak úplné odstřižení fosilních paliv jeví jako nepravděpodobné. Jejich budoucnost se však v předvolebním období stala klíčovým tématem. Jakkoli ropa významně přispívá k bohatství národa, je v rozporu s plány Norska stát v čele boje proti změně klimatu.

Po volbách také po osmi letech skončila nejdéle sloužící premiérka země Erna Solbergová z Konzervativní strany Höyre. Právě ona odmítala stanovit konečné datum spotřeby fosilních paliv a plánovala jejich využívání i po roce 2050. Její konec však pro klima není takovým přínosem, v jaký mnozí doufali.

Lídr Dělnické strany Jonas Gahr Störe, bývalý norský ministr zahraničí, je obecně vnímán jako figura nakloněná dalšímu využívání ropy. Pokračující těžbu podporuje i jeho strana, přestože naznačila, že by byla pro její omezení.

Naděje na úspěch se Zeleným vypařila přes noc a v úterý už bylo zjevné, že strana ztratila pozici favorita na účast v koalici. V projevu však Störe řekl, že na jednání přizve lídry „všech stran, které chtějí změnu“. „Je přirozené začít diskuze se SP a SV, našimi preferovanými partnery,“ řekl s tím, že bude také „poslouchat“ Zelené a Červené, další menší socialistickou stranu.

„V těchto volbách měla Dělnická strana práce cíl, který je důležitější než cokoli jiného, i než nová vláda. Po osmi letech pravicové politiky jde v Norsku o změnu, řešení rozdílů, vládu založenou na komunitě a spravedlnosti a obrat k obyčejným lidem.“

Řekl také, že jeho vláda bude chtít prosadit „spravedlivou klimatickou politiku, která snižuje emise a vytváří pracovní místa“, a že „se postaví na stranu obyčejných lidí“, včetně „mladých lidí, kteří požadují, abychom udělali vše, co je v našich silách, abychom Zemi zachránili před klimatickou krizí“.

Socialisté mají v oblasti klimatu silnější agendu než Dělnická strana, takže stále mohou mít na budoucnost energetiky určitý vliv. Fay Farstadová, vedoucí výzkumná pracovnice norského Institutu pro interdisciplinární výzkum klimatu CICERO, však uvedla, že debata o ropě nebude tak jednoznačná. „Strany podporují klimatické cíle a dohody Norska, ale neshodují se v otázce zvýšení daní z CO2,“ řekla.

Norové si užívají vysokou životní úroveň, a to především díky svému investičnímu fondu 1,1 bilionu dolarů, který je největší na světě, a Norsko do něj investuje příjmy z ropného průmyslu. Stránka zobrazuje hodnotu fondu v reálném čase, takže Norové mohou své rostoucí bohatství kontrolovat v jakoukoli denní dobu.

Přístup země ke klimatické krizi je již nějakou dobu paradoxní. Odvětví ropy a zemního plynu je pro norskou ekonomiku klíčové, zaměstnává 200 000 lidí (mezi 6 % a 7 % pracovní síly) a tvoří 14 % HDP a 41 % exportu.

Norské ředitelství pro ropu na začátku tohoto roku uvedlo, že v několika příštích letech očekává růst produkce ropy. Z denní produkce 1,7 milionu barelů v roce 2020 by měla v roce 2025 vyrůst na něco přes 2 miliony.

Zároveň se však Norsko zavázalo, že se do roku 2030 stane uhlíkově neutrální, čímž by získalo náskok před mnoha dalšími bohatými zeměmi. USA, Velká Británie a EU doufají, že uhlíkové neutrality dosáhnou do poloviny století. Norsko také nabízí štědré dotace na elektromobily a investuje do obnovitelných zdrojů energie.

„V průběhu posledního roku a půl nebo dvou let proběhlo mnoho diskuzí. Právě když předvolební kampaň nabírala na síle, publikovala OSN svou zprávu o změně klimatu. Až v ten moment se stala středem pozornosti,“ řekl CNN Ole Jacob Sending, ředitel Norského institutu pro mezinárodní záležitosti.

Podle zmiňované zprávy OSN ke změně klimatu dochází rychleji, než si vědci dříve mysleli. Jako důkaz změny udává horka, požáry a záplavy na severní polokouli. Také Norsko, které je obecně zvyklé na chladnější podnebí, v létě zasáhla spalující vlna veder. Všechny hlavní politické strany v Norsku uznávají, že změna klimatu je skutečná a probíhá už nyní. Otázkou zůstává, jak si s ní poradí.

„Klima je nyní jedním z hlavních zlomových témat norské politiky. Panují neshody ohledně toho, jaký přístup bude ten nejlepší a jak naléhavě je nutné přijmout opatření,“ řekl Sending. „Všem dochází, jak přehlížený problém to byl. Postupně se ale přichází na to, že Norsko stojí před výzvou.“